Sing Street

Hudbu jako prostředek generační vzpoury má každá generace, tohle je nostalgické ohlédnutí za generací dospívající v 80. letech minulého století, za generací Nové vlny. John Carney je na tenhle druh z hudebních kořenů vzrostlých nízkorozpočtových filmů specialista, s Once vyhrál už i festival v Sundance, a tak je jeho ,,fiktivní dokument" o vzniku dublinské skupiny Sing Street ve správných režisérských rukou... Jediná slabší chvilka je v onom muzikálovém čísle v tělocvičně, jinak je film civilní, správně syrový a...poctivý...a to je to, čím získá srdce diváka...na nic velkého si nehraje...čirá radost ze skvělé britské hudby... Podstata hudby je jenom jedna a Johny Carneymu se jí opakovaně ve svých filmech daří dotknout... ,,Žádná žena nemůže opravdu milovat chlapa, který poslouchá Phila Collinse." (06.08.2016)

První půlka je sice dost teen ale je příjemně zábavná a vtipná, což se o druhé půlce, která mnohem víc tlačí do popředí romantickou linku a celou tu nesmyslnou naivitu, říct nedá. To samé rozdělení je i na použitou hudbu. Z první poloviny je hodně cítit vliv osmdesátkové scény, druhá polovina jakoby hudebně skočila o deset let dopředu a zní dost nepatřičně. Dost rozporuplný snímek a dost rozporuplné pocity. (15.12.2017)

Lepší než Love song i Once. Love song si vlastně ani moc nepamatuju a Once byl o strašně citlivých a sentimentálních lidech, tklivé hudbě, nenaplněné lásce, těžkostech života a smutku a nebyl moc esteticky příjemný. Sing street je o období života, kdy ještě nemáte žádné šrámy a jdete do všeho naplno, kdy se zamilujete a žádná překážka není dost velká, aby vám zabránila získat milovanou osobu, nehledáte si záminky proč něco nejde, víte že jde vlastně všechno, o tom, že možná umřete, ale každý nebo starší sourozenec přinejmenším by chtěl být na vašem místě. Realistický a současně optimistický film. Protože to jde. Krásné. (20.04.2017)

Kolik kapel asi vzniklo kvůli jediné konkrétní ženské? Myslím, že bychom se nedopočítali. Takže jakkoli střeleně vypadá úvod tohoto retro hudebního filmu, rozhodně proti tomu v zásadě nic nemám. Irsko v 80. letech byla země, kde happyend znamenalo odsud utéci. A do této doby zasadil John Carney příběh mladého šikanovaného outsidera, ve kterém zužitkoval jak svůj cit pro hudbu, tak momentální retro nálady a pomrkávání po tom, jak vypadala hudební scéna v 80. letech. Carneymu tyhle nízkorozpočtové filmy jdou skvěle, tak mu radši nedávejte moc peněz ani herecké hvězdy. Za mne o parník lepší než vychvalovaný La La Land. (30.03.2017)

Parta teen outsiderů v Doublinu osmdesátých let založí na ultrakonzervativní křesťanské škole kapelu inspirovanou Depeche Mode, Duran Duran, Cure a Joy Division? What's not to love? Snad jednoduchá, ale hrozně příjemná pohádka (přitom prý trochu autobiografická), které by k dokonalosti stačilo snad jen mírné zkrácení, obzvlášť o jedno přebytečné a rušivě kýčovité muzikálové číslo. 8/10 (08.04.2020)