Porco Rosso

Kurenai no buta si Miyazaki očividně natočil sám sobě pro radost. Ve filmu nenajdete žádné kouzelné duchy, žádné létající či chodící hrady a dokonce ani žádná roztomilá zvířátka (pokud tedy za jedno nepovažujete samotného hlavního hrdinu). Co v něm ovšem najdete je létání a to tentokrát ještě v dvakrát takovém množství, než je u ostatních mistrových filmů obvyklé. O Miyazakiho posedlosti aviatikou jsem věděl už dřív (ono je také těžké to v jeho filmech přehlédnout), ale jeho fascinace Evropou, a zvláště tou 30. let minulého století, mi doposud zůstávala utajena. Když ovšem sledujete dobrodužný příběh létajícího pašíka, nelze si nevšimnout té obrovské lásky, se kterou se s daným materiálem pracuje a musí vám být jasné, že takovouto krásnou a specifickou atmosféru dokáže na plátno přenést jenom absolutní zapálenost pro věc. Při kreslení všech těch výkrutů a otoček jako by ale Miyazaki pozapoměl na jednu důležitou ingredienci - příběh. Ten se svou jednoduchostí bohužel pohybuje někdě na úrovni Mého souseda Totora a stává se pro Porca tím největším limitem bránícím mu doletět si až pro nejvyšší možné hodnocení. (24.11.2007)

Snáď najviac v realite zakotvený Miyazaki spomedzi toho čo som videl. Tá krásna atmosféra vzdušnej slobody, pohyblivých obrázkov a doby z toho dýcha na diváka každým záberom. A skvelý záver, ktorý je síce sumarizujúci, nasilu uzavierajúci a nemusel tam byť, ale to najpodstatnejšie sa mu podarí - už nám neukáže Porca a tým zachová odór mystéria vo vzduchu. (24.06.2012)

Zatiaľ najdnudnejší animák od štúdia Ghibli, čo som videl. Vôbec ma neoslovil. Ani to historické a talianske zasadenie, ani postavičky, ktoré sú málo sympatické až nesympatické (vrátane hl. postavy), ani letecké súboje, ani nonšalantnosť imidžu leteckých pirátov. Nepochopil som ten prasačí ksicht hlavného hrdinu, iba čo ma to odvádzalo od hlavnej línie príbehu. Ale nebolo by to štúdio Ghibli, aby nemalo krásnu a do detailov prepracovanú animáciu - tie lietadlá, motory a krajina vôkol - to je na kochanie sa. Forma tak u mňa zvíťazila jasne nad obsahom. Len vďaka nej považujem tento animák za nadštandartný. (20.10.2017)

Od teď nebudu brát až tak negativně prohlášení, že jsem prase. Porco je sympaťák, jak už to u hlavních hrdinů Mijazakiho filmů bývá, tradiční zápal v létání je zde plně uveden do chodu, Hisaiši opět skvěle podkresluje celou atmosféru snímku a člověk se u toho nenudí. Ano, z velké části je to prostě Mijazakiho standartní filmový high level, který mám rád. Bohužel, jak už zmínili mnozí, místy mi tu chyběl právě nějaký ten fantazijní prvek, nějaká mysterie, náznak většího napětí nebo zkrátka něco, na co jsem z jeho filmů zvyklý a toliko se mi to vedle spousty dalších aspektů na jeho tvorbě líbí. Jako jasně, je tu prasečí kletba, ale to je opravdu zanedbatelná věc. Teda tím nechci naznačit, že kdybych já měl prasečí ksicht, tak bych to považoval za zanedbatelné, že jo, ale tak určitě víte, co tím myslím – je to příliš zanedbatelná věc na to, abych to nazval fantasy snímkem. Dobře, nejde to považovat úplně za zápor, je to čistě můj subjektivní názor. Jde vidět, že si tenhle film natočil pan Mijazaki čistě jako takovou ódu na radost, tak tady nebudu kydat na to, že je to málo fantazijní. Porco Rosso je hodně dobrý film, ale v kontextu Mijazakiho tvorby mám prostě jiné favority. (26.02.2012)

Balada o létání z doby, když se to ještě považovalo za dobrodružství. Díky Mistře, tohle mě chytilo u srdce. Niterný dojemný příběh o vzdušných soubojích nad Středozemním mořem zasazený do doby 30. let minulého století. Z italského prostředí, které je zmítáno krizí doslova číší temné stíny fašismu a militarismu, ale z filmu přesto dýchá duch svobody a touha po volnosti. Hlavním hrdinou je růžový vepřík Porco Rosso lovec lidí, který létá na červeně zbarveném létajícím člunu a prohání vzdušné piráty, kterých je obloha plná. Za svou zvířecí podobu vděčí kapitán Marco Pagoto tajemnému prokletí. Jeho úhlavním soupeřem se mu stane tajemný americký pilot Donald na hydroplánu Curtis, s kterým změří síly nejen v oblacích, ale i v dramatickém pěstním souboji. Prostředí ostřílených vzdušných jezdců zjemňují dvě křehké ženy. Jednou z nich je majitelka hotelu Adriano a okouzlujícího hlasu Gina, která má oči jen pro Porca a pamatuje si ho ještě s lidskou tváří. Dětský nevinný prvek zastupuje mladá zrzavá slečna, mechanička Fio Pikolo, která se stará o spolehlivost červeného aeroplánu. Na filmu je znovu poznat smysl pro nejmenší detail a mystické protiválečné prvky. Malebná muzika a vysoká akrobacie v leteckých soubojích se snoubí v harmonickém souznění. Létání nikdy nebylo krásnější. (22.02.2013)