Můj soused Totoro

To, že Miyazakiho filmy překypují neuvěřitelnou fantazií není nic překvapivého a nejinak je tomu i u jednoho z jeho nejznámějších filmů. Takřka komorní příběh vypráví o dvou malých sestřičkách, které se se svým otcem přestěhují do nového domu, který obklopuje tajuplný les. A nebyl by to Miyazaki, kdyby ten les neobývala neobvyklá stvoření v čele s lesním duchem Totorem, kterého objeví mladší sestra Mei. Neuvěřitelná animace vypadá skvěle i dnes, film je krátký a nenudí a konec s kočičím autobusem jen tak nezapomenu. Skvělá fantasy pro malé i velké. (09.04.2009)

Nejikoničtější postava studia Ghibli, to je Totoro. Není se ale čemu divit, ve hře o ikonu studia je sice mnoho zajímavých a silných postav, které doprovází duch odhodlání, ovšem nikdo z nich není tak okouzlující a ohromující jako právě velký chlupatý Totoro s chytlavou ústřední melodií. Film nevypráví prakticky žádný příběh a pouze sleduje dvě mladé, opravdu ukřičené, holčičky, které se snaží prozkoumat okolí svého nového bydliště a zabydlet se zde. Objevení chlupatého kamaráda ovšem změní celý nádech snímku a fantazie každého jedince dostává pořádně zabrat, a to hlavně v podobě nezapomenutelného „kočkobusu“. Pozdější část filmu se kvůli faktoru nemocné matky nese v trochu dramatičtějším duchu, přičemž každá sekunda s Totorem je vysvobození z napínavého až nepříjemného segmentu. Naštěstí se závěrečná pointa povede a svou nesoudržností nutí k zamyšlení. Totoro je postava, kterou by chtěl mít každý ve svém nejbližším lese a navštěvovat jej den co den. Jeden z nejkrásnějších Miyazakiho filmů. [85%] | Kino (30.01.2017)

Elitné a jedinečné animé s magickými prvkami, ktoré pôsobí ako balzam na detskú aj dospelú dušu. Roztomilé postavičky si veľmi ľahko získavajú priazeň, jednoduchými gestami rozžiaria úsmev na tvári a ku všetkým postavám je možné vybudovať si kladný citový postoj. Z tejto rozprávky dobro priam sála. Páči sa mi ako tento detský film narába s prvkami reality a fantázie. Vykresľuje fakt, že byť zdravý nie je takou samozrejmosťou, na dobré si treba vedieť aj počkať a že detská fantázia je úžasná a nepozná hranice. V rozprávke je dôležitou súčasťou aj emócia strachu, ktorá k vývinu patrí, prejde si ním každé dieťa. Strach z neznámeho, z odlúčenia, z bolesti a zranenia, z tmy, zo smrti blízkych. Strach však prekoná odvaha a zvedavosť. A aj obyčajný detský deň môže vďaka fantázii vyzerať ako nezvyčajné dobrodružstvo. (21.03.2020)

Člověk je tvor společenský, takže vždy má nějaké sousedy. Jak se s nimi vyrovnat, když jsou úplně z jiného těsta? Tatínek má hodně práce, maminka je v nemocnici a tak dítě zůstává samo. Kdo by neznal velké množství rodičů, co pro své potěšení posílají děti na svět, sami jsou přitom mentálně dětmi, ale dítě je na světě a nezbývá mu než se něčím zabavit. Každý nemá to štěstí, aby kolem něho bydleli strašidla a dokázal s nimi navázat pěkný vztah. TOTORA to dokázala, ale MATHILDA je mi bližší! Protože ji napsal DAHL, protože lépe psal než tenhle chlapík, co to napsal. Animace málo vkusná, jsou lepší. (21.08.2010)

Miyazaki, který se mi doopravdy líbil a nad kterým jsem uvažoval za plný počet. Nestalo se tak, protože moje averze na dvě uječené sestry přerůstala ke konci do těžkého extrému, kdy jsem si musel občas vypínat zvuk, čímž jsem přicházel o nádhernou lyricku hudbu, kterou film nabízí. Krásný příběh, kouzelné potvůrky, barvitá animace. (21.02.2009)