Škola otců

10/10 A neni to dnes ve skolach podobne - porad stejne - jako v padesatych letech? ;]] Tlaci strana nebo sponzor skoly? +- autobus to stejne. Je to porad boj s vetrnymi mlyny s bandou rodicu, co si mysli, ze jejich deti jsou lepsi nez ve skutecnosti jsou. Socialni otazka nacrtnuta v kulisach Mikulova treba prostrednictvim baraku po odsunutych nebo postavou opileckeho otcima stoji taky za uvahu. Jo samo, byli tam i pionyri a prekvapive otevreni tajemnici - to uz ale chapu jako berlicku proto, aby film vuec prosel... A konec? No taky jsem to cekal jine. (30.10.2009)

Škola otců je výjimečná pro svůj kritický tón, na tehdejší dobu nezvykle silný. Hlasitá a neuhýbající politicko-společenská kritika musela překvapit, někoho zasáhla povzbuzením, jiného otevřeností, dalšího polil strach. Vedle systémového zpochybňování se na pranýř dostává i maloměšťácká morálka a roviny osobní se proplétají s rovinou společenskou. Herecká stránka je přesvědčivá, Höger dominuje v rozehraných citech s morálně naléhavou způsobilostí. Ani jiní, především ti na kritizované straně, nezaostávají pozadu. Vytknout lze idealismus a občas probleskující naivitu, která je výsledkem důvěřivé nezkušenosti. Zážitek tím chválabohu poznamenán není. Otěže donquijotského boje vznešenosti pevně třímá v ruce učitel Jindřich Pelikán (vynikající Karel Höger), nově příchozí, zkušený, svědomitý a poctivý vychovatel dětí. Zodpovědnost k vlastní profesi lze pojmout z různých stran. Pelikánův smysl pro spravedlnost a lidství je klíčem k určení hranice mezi potřebným a nebezpečným. Jeho kroky jsou podbarveny empatií k docílení vyššího účinku kritiky. Hlavní ženskou postavou je učitelka Andulka Novotná (sympatická Blažena Holišová), mladá Pelikánova kolegyně. Je příkladem naděje pro budoucnost. Romantické nenaplnění podtrhuje čistotu hrdiny. Důležitou postavou je ředitel školy Karel Pohanka (velmi zajímavý Josef Mixa), ukázkový prototyp neschopného muže na vysokém postu. On je tím středobodem, ke kterému míří všechny nitky kritizování jednotlivců i společnosti. I omezenost může být systémovou chybou, ohrožující každého náhodného a nepodlézajícího kolemjdoucího. Výraznou postavou je učitel Bajtek (dojímající Ladislav Pešek), Pelikánův předchůdce na penzi. Nešvary dokáže pojmenovat, ale k činu nemá odvahu. K výraznějším postavám patří také Janouch (sympatický Vladimír Hlavatý), předseda okresního národního výboru, uctívaná autorita a příklad schopného vůdce bez dostatečných a pravdivých informací o dění. Také Janouchova manželka (šarmantní Marie Vášová), v úplném zajetí maloměšťácké morálky elity. A opilec Mlčoch (velmi dobrý Rudolf Hrušínský), prospěchářský povaleč a hrubiánský pěstoun. Z dalších rolí: laskavý školník (Stanislav Neumann), Mlčochova zoufalá a trpící družka Kotačková (Helena Kružíková), nejvstřícnější z učitelů Burian (příjemný Josef Beyvl), v nesmiřitelné maloměšťácké bigotnosti neprávem ostrakizovaný školák Lojzík Kotačka (zajímavý Petr Adámek), prominentně nepředvídatelný školák Vašík Janouch (zajímavý Aleš Košnar), hodné spolužákyně Věruška (Jana Chlumská) a Blaženka (Hana Kazdová), či Pelikánova manželka v odloučení Zdenka (Vlasta Chramostová). Škola otců je obstojné filmové drama. Ale na prvním místě je jeho historický význam politicko-společenské kritiky, byť opět zadusané strachem a násilnickou destrukci. V kritice se vidí světlejší body a možné východisko, jen poučení si k srdci nikdo vzít nechtěl. (25.03.2018)

Soudruhu Pelikánovi přestala doma nabíječka nabíjet, tak se rozhodl opustit Brno a poznat krutý a zkažený v nejmenovaném městečku, kde se namísto vzdělání vštěpuje mládeži, jak být vzorný komunista. Místní tedy pochopitelně nesou s velkou nelibostí, že se někdo odvažuje tamní řád narušovat a vnášet do něj i jiné hodnoty než pokrytectví, přetvářku, falešnost a nepoctivost. Velmi příjemný snímek z nepříjemné doby. Avšak při srovnání s podobnými snímky je v ničem zásadně nepřevyšuje. [75 %] (12.04.2022)

Přelomový snímek, který i dnes dává znát svou silů, ačkoliv brzy po něm přišly přesněji mířené rány na samotný systém. Zde se ještě ústřední konflikt nese v rovině konkrétního případu, nešvaru, s kterým by se měla naše společnost vypořádat. Žádné dotažení do absurdnosti ani ironie, jen pronikavý pohled na problém výchovy dětí s celospolečenským přesahem. Snímek se ke konci začne jevit trochu schematicky jako poznání chyb, které vede k nápravě, ale pak přijdou další ústrky a nevraživost a Pelikán svůj boj vzdává a s hořkostí odjíždí a někteří si až pozdě začnou uvědomovat, na čem mu záleželo. Tím Helge dokázal, že jeho film nepřestane působit od začátku do konce. Höger je naprosto přesvědčivý, dětští herci dobře vybraní, ale i tak se ještě objevují černobílé postavy a trochu přebytečná milostná zápletka. Přes tyto nevelké vady na kráse by však byla škoda opominout toto dílo, stojící v základech českého filmového fenoménu 60. let. A že ty základy vůbec nejsou mělké... (13.10.2009)

"Škola otců" je první samostatný celovečerní film mladého nadaného režiséra Ladislava Helgeho. Možná, že se někomu zdálo odvážným pokusem svěřit mladému pracovníku byť měl za sebou několik učňovských let u režiséra Krejčíka a dva roky práce na vybírání talentovaného hereckého dorostu - režii filmu, jehož námět čerpá ze žhavé problematiky současného života. Dnes můžeme říci, že tento pokus skončil úspěšně. "Školu otců" můžeme zařadit mezi nejlepší české filmy poslední doby. Umělecky je po všech stránkách (zejména scénáristicky, režijně a herecky) ucelený. Čeho si však na něm musíme vážit nejvíce, je jeho odvaha přistoupit k řešení aktuálních problémů našeho veřejného i soukromého života a hluboká humanistická tendence, prosta všech nadsázek a laciného kašulírování, kterou je toto zdařilé filmové dílo prolnuto. Filmový přehled 42/1957 (26.10.2007)