Režie:
Ladislav HelgeKamera:
Jiří ŠámalHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Július Pántik, Štěpán Zemánek, Richard Lederer, Ľudovít Greššo, Bohuslav Čáp, Ida Rapaičová, Vojtěch Ron, Hana Slivková, Anna Grissová, František Šolc (více)Obsahy(1)
Detailní psychologický portrét zatvrzelého komunistického funkcionáře Arnošta Pánka patří mezi nejvýznamnější snímky nedávno zesnulého režiséra Ladislava Helgeho. Dílo spojované s dobou pražského jara a následně uložené do normalizačního trezoru zůstává nepříjemně aktuální kritikou byrokratické zaslepenosti. (Bohemia MP)
Recenze (69)
Film o veľkom podvode zvanom socializmus ale hlavne o ľudskom svedomí a morálke. Stud je jeden s tých krásnych filmov, ktoré museli komunistov riadne nasrať. Niet divu, že filmárska kariera Ladislava Helgeho, vlastne skončila. Obdivujem odvahu týchto ľudí natáčať v tak tažkých dobách takéto filmy. Poklona, pán režisér. Postava komunistu Pánka je napísna skvele. Na začiatku si je tak veľmi istý a neomylne verí, že on a celý ten jeho socializmus tak funguje. Nepripúšťa si žiadne chyby. Postupom filmu sa jeho istota rozpadá, tak ako všetky istoty socializmu. Ostavajú len pochybnosti a zlé svedomie. A obyčajní ľudia len mlčia, lebo sa hanbia. 75 % ()
Soudruhování o předsedovi ONV, kterej nechce připustit, že by jeho chráněnec – předseda podřízeného družstva – měl být potrestán za podvody a znásilnění. O předsedu družstva mu samozřejmě nejde, bojí se hlavně, aby to nesmetlo i něj, uvědomuje si, že i on není čistej, zároveň nechce připustit, že by se dělo něco, o čem by on nevěděl: bylo by to pro něj přiznání toho, že nestačí na svoji práci. Do toho se chce osamostatnit jeho dcera. Pokus ukázat soudruha s lidskou tváří. (Pobavilo: „Dejte nám pokoj, dědku! Nevidíte, že úřadujem?“ „No jo, dyk vy taky nic jinýho neumíte. Vy úřadujete i tam, kde jiní serou!“) ()
kritický politicko-společenský snímek, v závěru už poněkud rozvláčný - Helge se mazlil s každou scénou jak se zatoulanou mindou - chtělo to krátit o deset, patnáct minut. v tom případě bych neváhal s pětihvězdičkovou nadílkou. ()
Brilantní portrét osvíceného a poctivého "místodržitele". Ten komunistický sultán říká "můj okres" s takřka feudální samozřejmostí. Na rozdíl od středověku je ale mentalita víc zaměřená na ideologický základ: když je obviněn z nepravosti jím dosazený (reminiscenční vzpomínka na "volby" předsedy JZD na vesnici je prostě úžasná), první, co ho napadne, že je to útok revizionistů proti všemu dobrému, co (komunistická) strana dělá v celé zemi. Dnešní divák má ovšem problém pochopit, jak ta komunistická mašinerie mohla fungovat, když "padouch" byl dlouhodobě úspěšný pomocí banálních podvodů (např. s pojištěním proti neúrodě!) a "poctivec" na okrese nemá ani tolik fištrónu, aby si uvědomil, že jediný dekret na jeden byt nemůže přiklepnout současně kamarádovi a současně fabrice. Ve své době to byl dost odvážný film, v podstatě otevřel cestu, na které vznikly další filmy jako Smuteční slavnost, Žert, Ucho a nakonec i Skřivánci na niti - a stejně jako tyto skončil v normalizačním trezoru. ()
Kino, které si zaslouží klidně vysoké hodnocení. Scénáristicky, režijně, kamerou, hereckými výkony . . . Pántik se do role vžil tak, že nehraje, ale je součástí děje. Nicméně i ostatní se krkolomně neperou s texty. Ty padají v naprosté přirozenosti postav, které nepotřebují o ničem přesvědčovat, protože to, co se děje okolo, vidí vlastní, nezastřenou optikou. Dobové fráze vybledli v každodenní realitě. Zrcadlo doby bez procesů, ale v jejich stínu. ()
Pěknej film, připomnělo mi to dědu. Taky byl v nějakym svazu a chodil domů nachcanej ze sklípku. ()
Stud? Ano, toho je ve filmu nedostatek. Příběh sleduje sestup kdysi všemocného okresního funkcionáře v jihomoravské gubernii, kterému se začíná sypat pod rukama kariéra i osobní život a který si odmítá připustit, že problémy začaly velmi dávno a v něm samotném („Změnil ses z okresního tajemníka na okresního hasiče“). Během jedné dlouhé noci sice kolísá a plácá se ve své ubohosti, ale jeho neutuchající hluchota a arogance jsou skvělým startem do nového, normalizačního období. Film je radikální, vizionářský, a proto byl v roce 1969 oficiálně zcela nepřijatelný. Ani dnes není jeho sledování selankou, nepříjemné pocity prohlubují litry vypitého alkoholu a nesnesitelné vedro před bouřkou, která přijde až úplně nakonec… Snad jen teatrální scénu na mikulovském náměstí a několik dalších přepjatostí bych oželel. PS: Pokud shlédnete Stud, dejte si ještě Matějkovu Nahotu, ať máte filmový Mikulov pohromadě! ()
Další film, natočený v 60. letech, který by se měl promítat nejen na FAMu, ale i na psychologických oborech. A po shlédnutí: "Žáci, pište své dnešní pocity o tom co jste viděli, do slohové práce". Ve filmu je vše, co už lidem (ne všem, ale už i některým politikům) bylo jasné a v tehdejší době šlo i natočit. Proto když doba skončila a vláda v zemi se vrátila psychopatům a lokajům, tak film nesměl být promítán. Zde opět platí pravidla jakékoliv společnosti: 1) všechno už zde bylo 2) všechno je jinak 3) další generace zatouží po změně.... Že potom dojde k opakování, neboli vše začne znovu, o tom už žádný film není. To se ale vše obecně ví, a kdyby ne, tak: "Chytrému napověz". ()
Výstižný portrét komančského papaláše z okresu na jihu. Člověk, který o sobě vyhlašuje, že vše dělal jen pro lidi, ale na všechny hledí ze svého stranického pohledu a ten, kdo se odváží poukázat na chyby jiného straníka, tak je práskačská svině. Nejlépe se projevil charakter tohoto soudruha, když v opilosti vykřikuje "Víš, kdo já jsem!". On přece není jen tak někdo, je to JEHO okres a jen on má přece právo rozhodovat o tom, koho může prokurátor obvinit. Považuje se za čestného a poctivého a přitom přiděluje byty kamarádům. Mezi sebou je to samo soudruhu sem a soudruhu tam, ale pro obyčejné lidi jsou to stejní páni jako šlechta. To by si dnešní příznivci levice měli připomenout, ale to se jim moc nechce. ()
Reklama