Můj takzvaný otec

Já se musím přiznat, že jsem byl spokojen. Herci skvěle vybráni a i zahráli, ale musím vyzdvihnout výkon Michaela Nyqvista, takto jsem ho ještě hrát neviděl. Navíc příběh je asi klasickým odrazem dnešní, bohužel, smutné reality. A to je na tom to špatné. Ačkoliv je na konci naznačeno, že věci mají k lepšímu, tak i tak to není úplně tak, jak by mělo být. Akorát, co s tím? (03.09.2017)

Dokázal bych si představit, že kdyby tu Michael Nyqvist hrál méně protivnou postavu, tak bych si tenhle film dokonce i oblíbil. Námět k tomu doslova vybízí. Ze začátku hrozný protiva, postupem času suprový taťka, kterého nelze nemít nerad. Přitom Michael na tu roli měl, jen ta představa režiséra byla asi někde jinde. K mému údivu méně zábavná. (30.10.2019)

Taková ta typicky severská pohodička. I když je vlastně v žánru drama (sám nedokážu objektivně posoudit, jestli je to dobře), tak jsem si tenhle film maximálně užíval. Jako místy až tragikomické hledání, toho svého vysněného otce. A ať je jakýkoliv, je přece můj, jaký pak copak. A to největší překvapení není rozhodně Michael, ale jeho filmová dcera Vera Vítali. Zahrála to moc dobře a ten její kukuč, ten si budu ještě hodně moc dlouho pamatovat. A ať ten film nakonec dopadne jakkoliv, každé dítě by mělo mít určitě svého otce. A ne jen jednou za třicet let . (11.06.2016)

Pôvodne som si tento film vybrala, kvôli Michaelovi Nygvistovi a Mikael tu musím povedať podal svoj štandardný kvalitný výkon. Svojím herectvom ma tu však viac zaujala Vera Vitali, pri ktorej som mala pocit, že miestami svoju postavu skutočne žije. Jej oči a výraz tváre boli miestami tak výrečné, že slová neboli naozaj potrebné. Hlavná hrdinka Malin, ktorú Vera stvárňovala to veru v živote nemala ľahké. Zranené vtáčatko, ktoré sa neustále snažilo pochopiť prečo, ale na strane druhej tiež rozumná dospelá žena schopná čeliť životným skúškam najlepšie ako vedela. 70% (05.06.2016)

Podľa popisu k filmu som čakal niečo viac emocionálnejšieho, ale opak bol pravdou. Áno, severské filmy bývajú často chladné, ale tento si priam pýtal nejaké väčšie emócie a rozvoj citovej väzby medzi hlavnými postavami. Namiesto toho, dialógy bez akejkoľvek empatie, akoby sa rozhodovalo o tom či na obed bude šošovicová alebo fazuľová polievka. A pritom tu išlo o to najdôležitejšie - medziľudské vzťahy, vzájomná podpora a pochopenie. Neviem, nejako som dúfal v citovo vyzretejšie dielo. Ale aj tak treba uznať, že to bol zaujímavý film, keď už nie v sfére interného vývoja postáv, tak aspoň príbeh ako taký... (17.06.2016)