Režie:
Juraj HerzScénář:
Markéta ZinnerováKamera:
Jiří MacháněHudba:
Petr HapkaHrají:
Marta Vančurová, Vlastimil Harapes, Sylva Kamenická, Jiřina Šejbalová, Dana Medřická, Eva Sitteová, Lubomír Černík, Žofie Veselá, Jan Hartl, Eva Svobodová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Mladí manželé Staškovi – fotografka Marie (M. Vančurová) a student stavební fakulty Petr (V. Harapes) – žijí v útulném podkrovním bytě se čtyřletou dcerkou Maruškou (S. Kamenická). Upovídanou okatou holčičku mají rádi všichni sousedé i dělnice z výrobny věnců, která sídlí ve dvoře. Jenže jednoho dne dostane Maruška prudký zánět mozkových blan, na který posléze zemře. Tragická událost těžce poznamená psychiku i soužití obou manželů. Zatímco Marie se utápí v bezbřehém smutku, zdrcený Petr odstraňuje z bytu všechno, co Marušku připomíná: fotografie, hračky, oblečení i sbírku starožitných hodin. Vymazat z paměti milované dítě však samozřejmě není možné. Cesta k vyrovnání se s tragédií a k nalezení nové naděje vede jinudy… (Česká televize)
(více)Recenze (123)
Zhlédnutí po delším časovém odstupu ubralo z mého někdejšího nadšení. Prostředí téměř pohádkově nereálné (mimochodem s něčím podobným pracovala Poledňáková především ve filmu S tebou mě baví svět i ve Velrybách), zasazené do jakéhosi bezčasí. Harapes nebyl pravděpodobně vybrán kvůli svým hereckým schopnostem, ale kvůli vizáži (a ruku na srdce, srovnejme jeho výkon s úrovní současných "herců", byť jeho předabování byl krok vedle. Vančurové i ostatním může současná herecká garnitura jen tiše závidět. Ovšem Hapkova hudba mě značně iritovala. ()
Ani náhodou. Tenhle film ani náhodou nevydírá, naopak - jen konstatuje a ukazuje. Po několikátém zhlédnutí jsem si všímala důležitých detailů, např.vdova Šejbalová po odchodu Vančurové z bytu nasype sušenky zpět do krabice, a ta Hapkova cirkusová hudba mi do filmu zapadá líp, než bych čekala. Tenhle film je sice smutný až depresivní, ale nepřijde mi, že by vydíral. Zkusíme-li si představit film s podobnou tématikou v americké produkci - to by teprve bylo vydírání, a jednoznačné. ()
Červená knihovna podle údajně strašlivého scénáře režimní spisovatelky, ale v jedinečném, byť poněkud manýristickém filmovém podání Juraje Herze! Ten když má své dobré filmařské období (které v současnosti bohužel nemá) a schopné spolupracovníky kolem sebe (jako jsou zde hudebník Petr Hapka, herci Marta Vančurová a Vlastimil Harapes), dokáže vytvořit i z naprostého paskvilu poutavé umělecké dílo. ()
Síla tohoto příběhu mi došla v plné šíři až po shlédnutí 13.komnaty Markéty Zinnerové, kdy vyšlo najevo, že Den pro mou lásku je příběhem jejím a příběhem ztráty její dcery Pavlíny - Princezny z třešňového království.... http://www.databazeknih.cz/knihy/princezna-z-tresnoveho-kralovstvi-34112 ()
Juraj Herz proslul svými až hororově laděnými filmy, které si v sobě ovšem nesou punc velkého umění a vnitřně hlubokého sdělení (za všechny samozřejmě Spalovač mrtvol), stejně jako svými, silně stylizovanými, psychologickými dramaty, ať už s vysokou mírou manýry (Morgiana), či manýristicky přece jen uměřenější (Petrolejové lampy). Trochu se ale pozapomíná na to, že dovedl mistrně natočit i čistě reálný psychologický příběh, tedy neexperimentální projekt bez silné výtvarné stylizace a manýristických tendencí. Den pro mou lásku je čistý komorní snímek, nadčasové drama o přítomnosti smrti v lidském životě a těžko překonatelné bolesti ze ztráty těch nejbližších. Herz sází především na civilní vyznění filmu, tomu se podřizují veškeré výrazové prostředky (neobjeví se tu žádná patetická monumentální hudba atd.) a samozřejmě i civilní herecký projev všech aktérů. Je to film především o ženských hrdinkách (jak postava Marty Vančurové, tak i Jiřiny Šejbalové), jejich zraněném nitru a vyrovnávání se s bolestnou ztrátou, osobně jsem jako hendikep cítil fakt, že hlavní mužská postava, kterou ztvárnil Vlastimil Harapes, byla trochu plochá, ale možná to byl záměr vzešlý již ze scénáře známé české scénáristky Markéty Zinnerové, nebo je to dáno jeho nevýrazným hereckým projevem. Nutné je také pochválit kameru a práci se světlem, stejně jako celkový motiv uzavření se do ulity svého soukromí a své rodiny (symbolicky zdůrazněný navíc lokalizací půdního bytu), který mezi řádky odkazuje k dobové atmosféře ve společnosti v době vrcholné normalizace. ()
Galerie (14)
Photo © Filmové studio Barrandov / Karel Ješátko
Zajímavosti (11)
- Režisér Herz záměrně film točil tak, aby obraz působil měkce, při natáčení byly použity změkčovací filtry a na objektiv se mazalo sádlo. (raininface)
- Vlastimila Harapese nadaboval František Němec a Evu Píchovou TáŇa Fischerová. Když tuto skutečnost Harapes zjistil, zhruba rok s Němcem nemluvil. (funhouse)
- Scénář Markéty Zinnerové odmítlo před Jurajem Herzem šest režisérů. Herz si ho vybral pro apolitický námět a přepsal ho podle svojí vize. Scénáristka ale s výsledkem nesouhlasila a nějakou dobu se s Herzem neúspěšně soudila. (BoredSeal)
Reklama