Den pro mou lásku

Konečně jsem si našel čas na shlédnutí a mé prvotní dojmy jsou značně rozpačité. Marta Vančurová jako ženská filmová ikona té doby hraje dobře, problém mám ovšem s Harapsékem, který skutečně hercem není - ale budiž. Výtku mám také k celkové atmosféře snímku a k pokračování děje po úmrtí dcerky. Herz se sice snaží, ale ze slabého scénáře dobrý film prostě neuděláte. Ale nebudu zašlapávat tento snímek, což by byla urážka. Je to na svou dobu slušný počin se silnými momenty. (24.03.2010)

Na mně vždycky působil jako prvoplánový tah na bránu, takže nemohu dát víc. Vadil mi předabovaný Harapes, to byly tehdy zvyky. Když už jej chtěli jako umělce, neměli mu šroubovat ten hlas, myslím, že to byl Klem, ale ruku do ohně bych za to nedala. I ten Hapka, ač jej miluji, mi připadal tak nějak kolovrátkový a podbízivý. Prostě měl dohnat k slzám a povedlo se mu to, ale do mých nej nikdy patřit nebude. (27.05.2008)

Pred napísaním komentára som si ešte raz pozrel tento zaujímavý Herzov film. Dokonca som bol pripravený pridať mu i štvrtú hviezdičku. Ale nenašiel som dôvod. Filmu dominuje Marta Vančurová, v ktorej sa snúbi fyzická krehkosť a vnútorná sila. Stvárnila tu jednu zo svojich najlepších úloh. Aj panie Šejbalová a Medřická sa nestratili. Prehrou bol neuveriteľný a kŕčovitý Harapes. Hapkova hudba je vždy skvelá, niekedy však vo filme vyčnievala a ťahala ho k nejakej kolotočovej zábave. Páčila sa mi i výtvarná stránka filmu. Škoda, že vo filme bolo niekoľko pasáží alebo skôr drobností, pri ktorých som dvíhal obočie a mal dojem, že sa tam dostali nedopatrením. Aj preto ostávam pri pôvodných troch hviezdičkách. (18.08.2020)

Film od kterého jsem čekal víc. Je to nuda, která má své silné opory v hereckých představitelích. Nějak zvláště se k tomuto filmu nevracím. Pro někoho je to depresivní a smutný film. Může být, ale proč tedy více nudil než rozviřoval moje emoce. Jakoby Juraj Herz postavil jakousi neviditelnou a dostatečně tlustou stěnu, která bránila, aby se vypjaté a emocemi zmítané okamžiky nad ztrátou milované osoby, dostali až ke mně. 60% (20.01.2012)

Ani náhodou. Tenhle film ani náhodou nevydírá, naopak - jen konstatuje a ukazuje. Po několikátém zhlédnutí jsem si všímala důležitých detailů, např.vdova Šejbalová po odchodu Vančurové z bytu nasype sušenky zpět do krabice, a ta Hapkova cirkusová hudba mi do filmu zapadá líp, než bych čekala. Tenhle film je sice smutný až depresivní, ale nepřijde mi, že by vydíral. Zkusíme-li si představit film s podobnou tématikou v americké produkci - to by teprve bylo vydírání, a jednoznačné. (02.01.2008)