Deváté srdce

Strašně ponurá pohádka, při které jsem se vždycky hodně bál. Když jsem byl menší, tak jsem měl z Kukury dost strach. Dneska už ani ne, ale pořád to působí dost depresivně a vlastně se mi to proto asi nikdy moc nelíbilo. Finále je tak napnutý, že kdybych to viděl poprvé ještě dnes a v noci, myslím, že bych byl stále docela nervózní. (12.12.2005)

Škoda hlavně první půlky, která je skoro až zbytečně natahovaná a zkrátka nedokáže do filmu vtáhnout, ale pak když se děj přesune na záhrobní ples a do síně času, začíná to být to pravé ořechové. A navíc opravdu skvěle namaskovaný Kurkura a ponurá Hapkova hudba. Panna a netvor však přece jen dosahuje o řád výš. (30.01.2010)

Prvních čtyřicet minut je to spíš taková oslava potulných komediantů, oslava jejich svobody. Šíří svými pohádkami pravdu a nebojí se mocipánů (Kemr jako moudrý herec ryzího typu, který oslavuje Shakespeare v Hamletovi). Tím, že je nutno zachránit svobodu, zachránit herce, přesouvá se film do světa honosných kostýmů. Úlohu herce zde přebírá šašek (to známe z Werichových předscén). Zdá se, že se v této části Herz nechal inspirovat Dumasovým Josephem Balsamem (magie, elixír). Bohužel celý film je velice divadelní - postavy pronášejí své monology jako v Národním a masky jsou na první pohled viditelné. Trapná je honička na tržišti vrcholící spartakiádním výstupem Pavelka versus dva biřici (rvačka by neměla vypadat tak secvičeně), A tak zbývá hra s atmosférou - Hapkova kolovrátková hudba se dopňuje s dobře vybranými lokacemi snímanými promyšlenou kamerou. (31.01.2010)

Nepochybně slabší než Panna a netvor, Devátému srdci navíc chvíli trvá, než se rozjede, ale když se rozjede, stojí to za to. I zde je hromada krásně temných momentů, které dětem nedají spát (nádherně děsivý ples mrtvých s neuvěřitelnou hudbou, která to tahá do neskutečných výšin, tady se Hapka opravdu vyřádil, dále originální a fakt temná Síň času, odporný Kukura a úžasně temná atmosféra, která se táhne celým filmem, samozřejmě). Z toho všeho jsem byl přirozeně naprosto nadšený. Navrch je tu naprosto fantastický František Filipovský ve své dost možná nejlepší roli vůbec a i ta zápletka je zajímavá, ačkoliv nedává moc smysl, ale na působivosti jí to rozhodně nijak neubírá. Další nádherně ponurá pohádka s opravdu výtečným finále. I tuhle jsem si užil. Herz byl prostě král temné atmosféry. 75 %. (27.06.2023)

Možno som si film užil jednoducho pre to, že sa nezamýšľam nad tým, čo mi spôsoboval v detstve (nevidel som ho), ani či ho mám vnímať ako rozprávku pre deti, alebo ako horor pre dospelých (ako na to v komentári poukazuje užívateľ Maq). Skvelý príbeh o zákrutách mocných (prijmú pomoc od každého, no následne sa vracajú do tých istých koľají), starnutí (statické žitie v neustálom strachu robí z každej prežitej sekundy s mysľou niektorých ľudí niekedy nie prežitú reálnu hodinu, ale hneď celý rok). Ale všetko toto prebíja temný alchymistický príbeh o ukradnutej duši do temného zásvetia, spolu s čarovnou atmosférou bábkového potulného undergroundového divadla. Také bolo vždy tŕňom v oku vládcov. Atmosféra dekadentných večierkov, či čiernych tanečných omší večne živého astrológa tiež nemala chybu. Skvelé kulisy a výtvarné riešenie len dotvárajú atmosféru tohto, pre mňa osobne bezkonkurenčne najlepšieho filmu Juraja Herza. Mimochodom, všimli ste si, že zachránení nebožtíci, vrátane dvorného šaša sa obživnutím stali vlastne zombíkmi? Ale to len tak na okraj. Užite si skvelé divadlo, práve začína! (01.09.2021)