Křehké vztahy

Film, který kromě znázornění komplikovaných vztahů a ukázky nadřazenosti v režimní době nemá co říct. Natočené slušně, působící poměrně nenápadně a místy nudně. Na Spalovače mrtvol to nemá ani náhodou, ale zase úplně tragické to nebylo. *** Ve zkratce: Tadeáš, Bára, Baruška, medvěd a exkurze do masokombinátu. (18.07.2010)

Už úvodní titulky, za nimiž se bezostyšně míhají scény z jatek toho nejdrsnějšího kalibru předznamenávají, že nepůjde o žádnou pohodovku k nedělnímu kafíčku. Kratinu jsem nikdy neměl rád, ale tady to dokázal pojmout tak dojemně, že jsem mu fandil. A dobře jsem udělal. :-) Kromě syrově syrových scén z jatek a celkem neobvyklých exemplářů socialistických výdobytků (televize, auta...) je třeba vyzdvihnout herecké výkony Vladimíra Menšíka a Františka Peterky. Pobavilo cameo Juraje Herze a nezklamal ultraslizký hnusák Jiřího Štěpničky. Ten chlap takový snad musí být i v reálu, to není možné, že to takhle hraje. :-D (23.09.2016)

Čekal jsem syrové psychologické drama v ostrém protikladu přeestetizovanému Dnu pro mou lásku, a i když se na začátku ve scénách s masokombinátu zdálo, že tomu tak skutečně bude, jakmile na scénu stoupila malá dívka, psychologické drama se změnilo v tuctovou rodinnou podívanou, která se příliš neliší od dobového standardu a ve druhé polovině silně dějově stagnuje a nepřináší nic překvapivého. Kratina předvádí charismatický výkon, ale jeho postava postupem děje spíše ztrácí na plasticitě, než aby byla prohlubována a tím se zpochybňuje samotné žánrové určení. Tematicky podobná Antonyho Šance přeci jen přináší zajímavějšího hlavního hrdinu, zajímavý konflikt i novátorskou práci s prostředím. (09.02.2011)

Měla jsem tu čest znovu se podívat na "Křehké vztahy“ - po mnoha a mnoha předlouhých letech ... Věděla jsem, že jsou dobré - ale už jsem zapomněla, že jsou TAK dobré. Je z nich přímo cítit ŽIVOT - pravdivý a nefalšovaný, s opravdovými vztahy a s opravdovými emocemi. Patří do kategorie filmů, které se v českých zemích dnes už prakticky netočí. Stejně jako se nás virtuální svět reklamy snaží přesvědčit o stoprocentní účinnosti neobyčejných pracích prostředků (a já bývám v rozpacích, protože moje oblečení se přesto pyšní zvláštními, velice trvanlivými a velice neobyčejnými fleky), tak i čeští filmaři se nás ze všech sil snaží udržovat v iluzi, že dnes se v Čechách a na Moravě vyskytují pouze a jenom neobyčejní jedinci s neobyčejnými životy a se stejně neobyčejnými problémy hodnými zaznamenání na filmový pás. Pokud se v jejich zorném poli nějakým nedopatřením objeví jen trochu obyčejnější postava, většinou si s ní nevědí rady - a obvykle ji přetvoří v jakousi nereálnou karikaturu. Vážení filmaři a scénáristé, proberte se !!! Ten obyčejný svět s obyčejnými lidmi a s jejich obyčejnými osudy pořád existuje - a není to jeho chyba, že ho nevidíte. (23.07.2010)

Rodinné a pracovní problémy řidiče Tády a jeho hipíckého závozníka, kteří sváží maso po restauracích v Jizerkách. Velmi příjemný film. Už jenom kvůli krásně nasnímané zimní krajině Jizerských hor to stojí za vidění. Potěší rovněž zobrazení hipícké komunity kdesi v lese. Nejsou tu podáni jako rozvraceči republiky, ale jako sympatičtí lidé, což je s podivem, že to Herzovi prošlo. (03.05.2003)