Morgiana

Na Morgianě mě fascinuje hlavně ten způsob, jakým si Juraj Herz hraje s diváky. Myslíte, že budete doufat v uzdravení hodné sestry Kláry, ale ona vás po chvíli začne více zajímat zlá Viktorie a najednou stejně tak držíte palce i jí, ač si sebevíc říkáte, že byste z nějakých morálních zásad neměli. A přesně takovým myšlenkám se Herz směje - a smát se může především díky úplně dokonalé Ivě Janžurové v titulní dvojroli. Zaplaťkdokoli za ten nápad, obsadit ji a jenom ji. No a když k tomu všemu hraje nádherná Fišerova hudba, kamera se dívá kočičíma očima, když se dočkáme nebývale děsivé scény halucinací... Tak vážně není co řešit. Na Morgianu jsem se díval ve dvě hodiny ráno, protože se mi zkrátka nechtělo spát. Film skončil, a mně se nechtělo spát pořád, ovšem už z úplně jiných důvodů. (14.01.2014)

Mysteriózní hororový psychothriller s dechberoucím výkonem Ivy Janžurové a vlastně i ostatních zúčastněných (nejen) herců - přes střih, kameru až po mrazivou atmosférickou hudbu. Vše prostě jako precizně zasazená kolečka v obřím orloji obrazů a vjemů, které si s divákem hrají a velmi přesvědčivě ho vtáhnou do děje. Souboj čistého dobra s černočerným zlem s překvapivými zvraty a zajímavou pointou natočen na prahu normalizace, o to níž nutno smeknout před výsledkem. Sugestivní pocity nepříjemné úzkosti, jež snímek vyvolával, stejně jako mísení reality a snovosti, které člověka záměrně lehce matou... jednoduše nelze než jen projíždět prstem seznam všeho zmíněného a odfajfkovávat dílčí položky. Suma sumárum, po Spalovači a Lampách další kvalitní filmový zážitek. 90% (27.10.2011)

"Ten průvan mě jednou zabije." Sám už nevím, jestli se Morgiana tak dlouho vyhýbala mně nebo já jí v obavě, že to nebude film pro mě. O to příjemněji mě překvapuje, jaká je to lesklá černá perla, pohozená mezi normalizační bižuterií. Má své drobné vady, jako je občas viditelný kontrast mezi velkolepě výtvarnými kostýmy a nekvalitou použitých materiálů, tu a tam je některé nepodstatné postavě věnováno víc času, než je nutné, spory se vedou i o účelnost překvapivého konce. Ale v porovnání s tím, co nabízí, jde o marginálie. Mám slabost pro takzvané morytáty. V původním smyslu kramářské písně senzačního obsahu, obvykle zahrnující nejednu vraždu, mají řadu filmových epigonů a Morgiana by našla společnou řeč jak s Chaplinovým Panem Verdouxem, tak s Truffautovou Nevěstou v černém. Alfred Hitchcock by asi ocenil styčné plochy se svými filmy Podezření a Pochybná žena, Edgar Allan Poe a R.L.Stevenson by se radostně chvěli nad makabrálním zhmotněním nočních můr a Sigmund Freud jistě z hloubi pekla žehná porůznu roztroušeným vodítkům k jejich výkladu. Všechny tyto vlivy v Morgianě můžete najít, trváte-li na více vrstvách děje a baví-li vás analýza nevědomých motivací postav. Ale není to podmínkou a stejně tak se vám může líbit "jen" jako dráždivě morbidní napínavá historka od krbu. A jako další důvod, proč si vážit talentu Ivy Janžurové. Obsazení jedné herečky do rolí dvou vzájemně jednajících postav je tady řešeno často nápaditěji než v jiných soudobých filmech a zhruba po deseti minutách už jsem nemyslel na to, že je to stále jedna Janžurová. :-) Klára, hodná, bílá sestra, které zlá, černá Viktorie usiluje o život, mluví nepřirozeným vysokým hlasem, koketně pomrkává, štěbetá s hosty gardenparty a Herzova cynická optika ji staví do role hloupé frivolní naivky. Temné spády travičky sledujeme nejprve s přirozeným odporem, postupně ale s čím dál větším porozuměním spoluviníka. Viktorie je nepopiratelně zlá, závistivá, chladnokrevná dryáčnice s líčením á la německý expresionismus. A přesto ji Iva Janžurová hraje nedivadelně, filmově, bez afektů. Nejpozději od chvíle, kdy do děje zasáhne vyděračka Nina Divíšková platí, že trneme-li hrůzou, je to spíš z obavy, že Viktoriin plán nevyjde, než ze strachu o osud Kláry. A řekl bych, že právě to Morgianě nejčastěji zazlívala kritika. Dekadenci. Se zlou, závistivou Viktorií si prožijeme stihomam pachatele strašného činu. Paranoiu, neustálé pochybnosti, dá-li se původní rozhodnutí ještě zvrátit, pochyby, zda bylo správné. Prožijeme s ní cosi víc než s pasivní Klárou a zanechá to v nás následky. A to je jaksi "proti srsti" obvyklým konvencím. S tím souvisí onen konec, o kterém nemůžu mluvit, abych nespoileroval. Kritici mu vyčítají, že je jako přišitý, že "takhle to skončit nemělo". Co když je to ale jen tím, že sympatie se přelily proti vaší vůli na nesprávnou stranu a vaše lepší já se tomu vzpírá? Nesledovali jsme se stejnou fascinací Karla Kopfrkingla? 90% (22.04.2010)

Morgiana nepatrí k často reprízovaným filmom v programe našich staníc, preto som sa k jej opakovanému zhliadnutiu dostal až po viac ako tridsiatich rokoch. Mal som obavy, aby ma nesklamal tak, ako mnohé filmy z obdobia mojej mladosti. Našťastie Herzova voľná adaptácia Grinovej novely má čo ponúknuť aj dnes. Starostlivá výprava, kostýmy Ester Krumbachovej, atmosférická hudba, nápaditá kamera a najmä strhujúci výkon Ivy Janžurovej v dvojúlohe vytvárajú dielo, pri ktorom sa divák nenudí, napriek pomerne jednoduchému príbehu. Ako v minulosti, tak i dnes som mal pocit, že sledujem strašidelný romantický príbeh z anglického prostredia. A pôvodné štyri hviezdičky ostali nedotknuté. (26.12.2011)

Film Morgiana od Juraje Herze jsem dlouhý rok odkládal. Zejména protože ve filmu hraje hlavní dvojroli Iva Janžurová. O jejích hereckých schopnostech sice nepochybuju ale nikdy to nebyla jedna z těch hereček, která by si získala moje sympatie. Tudíž je jasný, že filmy s ní jsem vyloženě nevyhledával. Jelikož jsem ale našel o filmu zmínku v bonusových tipech ve článku o 10 nejstrašidelnějších ČS filmech rozhodl jsem se, že mu dám konečně šanci. A nakonec nelituju. Tohle psychologický drama s hororovou atmosférou mi celkem sedlo. Iva Janžurová se svých rolí zhostila velice dobře ale že by šlo o její životní roli(dvojroli) bych netvrdil. To nic nemění na tom, že Morgiana ode mě vyfasuje pěkný 4 hvězdy. (24.02.2023)