Z Paříže do Paříže

Krásný a smutný příběh o dvou prchajících židovských bratrech z nacisty okupované Paříže. Ve filmu je dojemně zobrazena bratrská láska, odvaha a utrpení. Možná to bude na někoho působit přehnaně a melodramaticky, ale k těmto filmům spousta emocí patří a oba dětští hrdinové si svými výkony diváka bez problémů podmaní. Jen dodám, že jde rovněž o životopisný film. (25.06.2017)

Když jdeš, nesmíš se otáčet, jinak si nabiješ.... Mám obecně moc rád filmy podle skutečných událostí, mj. i proto, že když je v nich člověk svědkem těžko uvěřitelných náhod, může si být skoro jistý, že to není žádná chyba ve scénáři. V příběhu židovským chlapců Maurice a Josepha, kteří doslova bojují o přežití, není o náhody a šťastná vyústění vypjatých situací nouze. Už ve vlaku z Paříže je před Němci zachrání jeden katolický kněz. Jiný kněz (biskup) zase dokáže nakonec přesvědčit nedůvěřivého nacistického velitele, že křestní listy, které mají dokázat že chlapci nejsou židé, jsou skutečně pravé. Kluci mají též štěstí, že při přechodu do dosud neokupované zóny na jihu Francie narazí na skutečně poctivého převaděče. Pomůže i doktor, který vydá potvrzení, že obřízka Josepha byla provedena ze zdravotních a nikoliv náboženských důvodů a následně mu zachrání život podáním silných léků. Zkrátka o setkání s dobrými lidmi není v tomto příběhu nouze a příběh nakonec skončí v zásadě dobře. I když čistý happyend v americkém stylu se nekoná. A to je asi dobře, protože by to už vážně bylo na úkor uvěřitelnosti. Ohromně silná pro mě byla scéna, ve které mladší z kluků Joseph prokáže, že i on sám je dobrý člověk, když po osvobození zachrání před lynčem francouzského kolaboranta, který aniž to tušil (protože sám byl antisemita), mu v závěrečných měsících války pomohl přežít. "Jsem Žid, jsem Žid," křičí ze všech sil Joseph, a prožívá přitom úžasný pocit úlevy, při němž se konečně po letech skrývání může přiznat ke své skutečné identitě. (04.06.2017)

Filmov so židovkou tématikou počas WW2 je už ako húb po daždi, a tak už je konkurencia v tejto téme naozaj obrovská. Subjektívne mi niektoré filmy prídu trochu moc tendenčné, ale väčšina z nich pôsobia naozaj silne a relatívne realisticky. Čo sa týka Un sac de billes, tak tu treba uznať nespornú kvalitu a ten príbeh ma v mnohých ohľadoch chytil za srdce. Útek dvoch bratov do neznáma (za demarkačnú líniu), ktoré malo znamenať bezpečie napokon prinieslo ďalšie a ďalšie nástrahy. V podstate mali šťastie v nešťastí, lebo počas svojho putovania narazili na tých správnych ľudí. Bol to príbeh strachu, ale predovšetkým nádeje, ktorá držala oboch chlapcov nad vodou. Takže celkovo chválim. Josephove gesto na konci ma úprimne dojalo - myslím to, keď ľudia vyšli do ulíc oslavovať slobodu a prišla okamžitá pomsta namierená proti kolaborantom, vrátane tých, ktorí poskytli Josephovi na pár mesiacov domov. (13.07.2017)

Neexistuje válečná reparace, která by dětem nahradila to, že musely předčasně dospět.. Duguay citlivě a nikterak okázale o rodinném a sourozeneckém poutu utuženém těžkými časy, nicméně na tohle silné téma mám o něco vyšší požadavky ohledně formy i emoční ryzosti. Drobná role Christiana Claviera v mých očích znamená jeho další rehabilitaci za tu smrdutou kreaturu v Návštěvnících.. (06.02.2020)

Možná je to jen tím, že jsem filmů s podobnou tématikou viděl už tolik, ale nějak už mě přestávají dojímat. Uznávám, že tento film je dobře natočený, ale místy tu na mě působil skoro až naivně. O to zvláštnější mi připadá, že je natočen podle skutečných událostí. Hlavní postavy filmu se dostávají každých pár minut do smrtelného nebezpečí a pokaždé se z něj dostanou nějakou náhodou, jednou nepravděpodobnější než druhou. To mi vadí i proto, že holokaust nebo válka jsou tu zobrazeny až na pár výjimek jako něco, čemu nebylo tak těžké se vyhnout. Možná to přeháním, ale tento film na mě tak po většinu svojí stopáže opravdu působil. (18.04.2018)