Petrolejové lampy

Popravdě mě ten film dost minul, ale už pro ty oči Petra Čepka nemohu nedat aspoň 4 hvězdy. Jeho herectví, to je prostě něco neuvěřitelného. Janžurku jsem naopak nikdy moc nemusel a ani zde mě nijak zvlášť nenadchla, byť jsem si vědom toho, že to výborná herečka prostě je. Na můj vkus mi ten film přišel moc lyrický a občas jsem nechápal, co se tam děje (snad i vinou mé neznalosti předlohy), ale to bude možná i tím, že jsem se na to zas tak nesoustředil. Když se nově dívám na Herzovu filmografii, zjišťuji, že mi to zase jako taková sláva moc nepřijde - vyjma mé srdcovky PANNA A NETVOR a samozřejmě SPALOVAČE MRTVOL tam už moc filmů, které podle mě za něco stojí, nevidím. PETROLEJOVÉ LAMPY by k nim asi patřit měly, ale obávám se, že se jsem si k nim cestu prostě nenašel a už druhý den se mi skoro vykouřily z hlavy. Škoda - všem, komu se tento film líbil, to ovšem srdečně přeji. (03.10.2016)

Začnete přemýšlet, proč už dnes nemáme tak charakterní a do práce zapálené herce (čest vyjímkám!) jako dřív. Začnete přemýšlet, kam až může zajít herecký výkon, kde jsou hranice mezi hercem a postavou, pokud ta bariéra vůbec existuje. Kde jsou vaše představy, že lidi se mají milovat a ne odsuzovat?! Herzova, popřípadě Havlíčkova, představa je taková, že divák/čtenář má zažít totální nápor na myšlení. Do háje, za koho se mám postavit, když každá postava je oběť někoho nebo něčeho? Další nesmyslná otázka, ale pro mě docela důležitá, je bez odpovědi. Co záhadou ale nezůstává, je herecký koncert Ivy Janžurové a Petra Čepka, kteří tímhle kouskem smyli všechny mé představy o manželství, až za hrob. Nic takového totiž neexistuje! Jsme osamocení na zkurveným bitevním poli...Nebo? (27.09.2009)

Podľa stopy v pamäti, ktorú zanechal tento film, som mu dal pôvodne plný počet hviezdičiek. Keď som si ho teraz po mnohých rokoch pozrel, jednu hviezdičku uberám bez presnejšej špecifikácie príčin. Naďalej ho považujem za jeden z najlepších českých filmov s vynikajúcimi hereckými výkonmi oboch hlavných predstaviteľov. (25.11.2008)

Duch přelomu 19. a 20. století navozen fantasticky, zdánlivá idyla a fešní důstojníci. Za tím vším tvrdý konformismus, nedostatek rozletu a láska překlopená v nakažení syfilitidou. Velmi nosně tvůrci zvolili básně F. Gellnera jako hudební doplňky zaznívající nejen z úst bohémského J. Laufra (má představovat samotného F. Gellnera, nebo ne?), ale i rezignující Štěpiny matky - předtím velmi nekompromisně pragmatické a tvrdé - představované Marií Rosůlkovou. Myslím, že nezdůrazňovanou postavou filmu je druhý z dvojice maloměstských bohémů, představovaný K. Černochem (a dabovaný J. Satoranským), jehož životní osud je ve výsledku velmi podobný Štěpinu (pragmatismus místo ideálů). A pak i nápadník Štěpy, S. Remunda coby maloměšťácký rádobynonkonformista plně odpovídá dobovým mužským představám o zajištěném a vzdělaném muži, plně si podřizujícím ženu. (06.12.2010)

S údivem zjišťuji, že mi zmizel komentář, který jsem zcela jistě psala. Nevadí, zkusím znovu a možná lépe. U Petrolejových lamp mi vůbec nevadí, že film ukazuje trochu jiný příběh než vypráví kniha. Jaroslav Havlíček se nefilmuje snadno. Jedno nelze všem tvrcům upřít - jde v obou případech o skvělá díla, v případě filmu se skvělými hereckými výkony. Kdo nečetli knihu, vřele doporučuji! (25.10.2014)