Petrolejové lampy

Český pandán k filmu KRÁSNÝ ANTONIO si všímá alternativního problému mužnosti: pohlavní choroby. Prudérní doba nesměla mluvit o "neslušných věcech" intimního života. V praxi to vedlo k značnému rozšíření pohlavních nemocí, frigidity nejenom ženské a častému výskytu psychických deformací, jež byly o to destruktivnější, oč více byly skrývány. Postup pohlavní nemoci mužské postavy a tragédie postavy ženské, jež není s to naplnit svůj přirozený mateřský úděl, tvoří hlavní osu LAMP. A stupně, zlomky stupňů, zlomky zlomů těchto stupňů ji dotvářejí. Zhruba tak se dá popsat anatomie tohoto fatálního procesu rozkladu a postupného zmaru. Přidáme-li k tomu dva fascinující herecké výkony v titulních postavách, dotváříme velmi volně pojatý výčet předností filmu, který své literární předloze určitě ostudu neudělal. I tabu mohou být přitažlivá, i bolestné momenty dokážou přitáhnout a zaujmout. (05.11.2007)

Nejvýznamnějším filmem Juraje Herzce sice v mých očích i nadále zůstává Spalovač mrtvol, jako vážný kandidát na druhé místo v žebříčku se mi ale jeví Petrolejové lampy. Kvalitní a emočně silná literární předloha, provokativní moralistní námět, dva špičkoví herci v hlavních rolích, pečlivý výběr kostýmů, rekvizit a interiérů a ze všeho nejvíc pak mladý Juraj Herz z doby, kdy ještě sršel nápady a měl výjimečný cit pro vytvoření atmosféry, to všechno dělá z Petrolejových lamp jedno z nejlepších psychologických dramat, které u nás vznikly. Démonický Petr Čepek, který měl vždycky výjimečný dar vykreslit temné stránky lidské povahy, tady předvádí rozpad osobnosti člověka postiženého těžkou nemocí a jako vždycky je perfektní a nepříjemně přesvědčivý. Zajímavější je ale Iva Janžurová považovaná filmovými fandy za typickou komediantku. Ukazuje, že její herecký rejstřík je mnohem širší a je schopná zahrát prakticky cokoliv. Petrolejové lampy fungují ve dvou rovinách. V té první jako kritika maloměstského prostředí plného předsudků, kdy hrdinky filmu je příliš svobodomyslná a emancipovaná, takže okolí jí to oplácí po svém. V druhé rovině je to snímek o nenaplněném životě bezdětné ženy, která nejlepší léta svého života stráví péčí o zahořklou lidskou trosku. Obvykle se o tom nezmiňuju, ale v tomto případě udělám výjimku a zdůrazním výpravu filmu, která je laděná do stylu secese. Tohle je totiž v české kinematografii k vidění hodně zřídka a vybavím si vlastně jenom další Herzův film Morgiana, který byl laděný účesy počínaje a oblečením konče do stejného výtvarného stylu. Celkový dojem: 95 %. (12.09.2014)

Herecký výkony Janžurový a Čepka byly excelentní, ale moc jsem nepobral návaznost prvních patnácti minut na děj a co se týká zpracování, tak jsem začátek protrpěl v nelidských mukách. I když je většina filmu skvělá, tak na čtyři hvězdičky to pro mě není, i když tři mi přijdou málo. Podobné filmy ale nejsou zrovna mým šálkem čaje. (23.12.2008)

Československá klasika a jedno z nejkvalitnějších dramat natočených na našem území. One man show Petra Čepka a názorná ukázka, jaký uměl předvést koncert jeden z nejlepších českých herců. Přestože vidím ohromné kvality filmu, ať už je to dobová atmosféra, psychologický rozbor postav, herecké výkony či podmanivá hudba, tak 50 let se pro mne na filmu prostě podepsalo. Karel Černoch ve své teprve druhé filmové roli je přesně tím ohromným sympaťákem, kterým byl už celý svůj život a já, ač třiadvacetiletý heterák, pro toho chlapa mám celoživotní slabost. (25.05.2022)

Čepek sa v tomto filme chechtá rovnako imbecilne ako keď u Lipského stvárnil Einsteina. Až ma napadlo, že to je azda jeho normálny prejav radosti a začal som si priať aby bol už iba vážny. Jeho a Janžurovej herecké výkony sú ale skvostné a na diváka doslova vrhnú náklad nadčasovej depresie a osudovej bezvýchodiskovosti. Tentokrát nuda nehrozila a bezkatarzný záver iba potvrdil Herzovu povesť tuzemského majstra "všednej" hrôzy. (9.1.2016) (09.01.2016)