Petrolejové lampy

Začnete přemýšlet, proč už dnes nemáme tak charakterní a do práce zapálené herce (čest vyjímkám!) jako dřív. Začnete přemýšlet, kam až může zajít herecký výkon, kde jsou hranice mezi hercem a postavou, pokud ta bariéra vůbec existuje. Kde jsou vaše představy, že lidi se mají milovat a ne odsuzovat?! Herzova, popřípadě Havlíčkova, představa je taková, že divák/čtenář má zažít totální nápor na myšlení. Do háje, za koho se mám postavit, když každá postava je oběť někoho nebo něčeho? Další nesmyslná otázka, ale pro mě docela důležitá, je bez odpovědi. Co záhadou ale nezůstává, je herecký koncert Ivy Janžurové a Petra Čepka, kteří tímhle kouskem smyli všechny mé představy o manželství, až za hrob. Nic takového totiž neexistuje! Jsme osamocení na zkurveným bitevním poli...Nebo? (27.09.2009)

Herz změnil rovnováhu sil v příběhu (Štěpě ubral na rozhodnosti a bojovnosti), zdramatizoval jeho závěrečné vyznění a především obsadil do role "pavouka" Petra Čepka, čímž se z Petrolejových lamp stala defacto show jednoho muže. Neobyčejně silný psychologický film, ale románovou předlohu mám přeci jen radši, neboť je hlubší a propracovanější (ale tak už to u těch knižních předloh bývá, že :o)) (05.02.2004)

Váhala jsem nad plným hodnocením, ale za konec ho dám. Smutný a nešťastný život veselé a věčně usměvavé "staré panny" mě dojal. Líbila se mi i její maloměšťácká matka i Petr Čepek, se kterým by asi nikdo jiný nedokázal žít. Film si určitě někdy pustím znovu, abych si ještě jednou vychutnala jeho hloubku. (23.10.2014)

Duch přelomu 19. a 20. století navozen fantasticky, zdánlivá idyla a fešní důstojníci. Za tím vším tvrdý konformismus, nedostatek rozletu a láska překlopená v nakažení syfilitidou. Velmi nosně tvůrci zvolili básně F. Gellnera jako hudební doplňky zaznívající nejen z úst bohémského J. Laufra (má představovat samotného F. Gellnera, nebo ne?), ale i rezignující Štěpiny matky - předtím velmi nekompromisně pragmatické a tvrdé - představované Marií Rosůlkovou. Myslím, že nezdůrazňovanou postavou filmu je druhý z dvojice maloměstských bohémů, představovaný K. Černochem (a dabovaný J. Satoranským), jehož životní osud je ve výsledku velmi podobný Štěpinu (pragmatismus místo ideálů). A pak i nápadník Štěpy, S. Remunda coby maloměšťácký rádobynonkonformista plně odpovídá dobovým mužským představám o zajištěném a vzdělaném muži, plně si podřizujícím ženu. (06.12.2010)

Dle mého názoru se jedná o jeden z nejlepších českých filmů 70.-80 let. Režisér Juraj HERZ zde mistrně převedl literární dílo Jaroslava Havlíčka na stříbrné plátno. Ano, tento film si zaslouží obdiv už jenom proto, že zde sledujete herecký koncert našeho největšího charismatického herce, jakým byl Petr ČEPEK. Zde mu výborně sekunduje Iva JANŽUROVÁ, která touto roli dokázala, že umí i psychologické role zahrat výborně. Inu, dva velikáni na českém filmovém plátně. Paráda !! (21.11.2008)