Sladké starosti

Mladý Horváth sa v tejto role neskúseného nezadaného mladíka nechtiac si hľadajúci známosť dokonale našiel. O vtipné situácie v reštaurácii vysokej cenovej skupiny a pochybnej kvality nie je núdza. Pár holých zadkov, tortová scéna, miešaný drink, jednoducho dokonalá rodinná zábava. Herz vie natočiť aj ľahkú komédiu, nielen ťažké drámy, ale tými sa určite preslávil viac. Nedokončený záver ponecháva divákovu zvedavosť napnutú a bol by hodný takmer Hanekeho. –––– A koho si to vlastne berieš? – Pssst, už berú. (15.12.2013)

Nač asi myslel Herz, když točil tuto hořkosladkou komedii? Scéna, při níž všichni hledají zakutálený prstýnek, naznačuje, že snad v orwellovském roce vzpomínal na zlatá šedesátá. Ale ani to není možná pravda. Do snímku se promítají i motivy z Holek z porcelánu – především charaktery a půvaby oněch „světlušek“ – ale rozmývají se v odvážněji, ale povrchněji snímaných banálních servírkách, odžívajících své „preteky so šťastím“. Ústřední hrdina zase předznamenává příchod gagmana a prozrazuje, že vtip vždy závisí na tom, kdo žertuje, i na tom, kteří se smějí. Tak se každá vteřina různě převaluje jako neklidný spáč a je vlastně jedno, jak to celé skončí, protože film končí každou svou vteřinou, kterou spěje od sebe sama. (09.02.2024)

Andrej Hryc v roli vrchniho se svym konakem nema chybu. Neurazi ani hlavni postava cukrare Simona, kterou slusne ztvarnil Emil Horvath. Par vtipnych situaci se ve filmu najde, myslim si vsak, ze restauracni zarizeni ma potencial k vetsi zabave. Mozna, ze se jedna o nadprumernou slovenskou komedii, v ceskoslovenskem meritku je vsak jen prumerna... (20.10.2012)

Zase trošku jiný Herzův film se skvělými herci, výbornou atmosférou a výborně vychytaným koncem. Zde, i přes to, že se jedná o odlišný film, co se týče tvorby daného tvůrce, zůstává i vcelku věrný svým stylovým výrazovým prostředkům. Koukalo se mi na to velice dobře. Příjemná pohodová komedie, ovšem pozor určitě ne laciná ba naopak velmi kvalitní, jakých by dnes člověk pohledal. 85% (07.09.2011)

Hrycovy hlody, sladkostí svody, svatební pábení a smutná bokovka ve skladišti na zemi, na matraci. Koňak Debušé - píše se to Debouche, to je důležité vědět - pro jednoho de(chlu)bílka a nebohý kůň, kterému učitelka ukousnula hlavu: „... ale veď to bol Elevátor!!!“ Přeslazený Šimon, tápající a zasněný. A jistě, celé je to jen (ne příliš) lechtivá taškařice, navíc krotká. Ale nenudí a pěkných pár hlášek se taky najde. Od kostek ledu při šizení nápojů, tzv. Baluchadesův zákon: „Teleso ponorené do džúsu je nadľahčované korunkami, ktoré svojím objemom vytlačí...“ až po: „Čo si to dovoľujete! To je môj muž, toho si budem biť sama! :-) (08.05.2014)