Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Ve filmu se střetávají tvůrčí síly osobností ze tří sfér umění. Podtitul "Hra o lásce a nenávisti" odkazuje k motivaci staročeskou středověkou satirou, námět patří Antonínu Přidalovi, odborníku na tuto tématiku. Jeho spoluprací s Jurajem Herzem vznikla koláž minulosti a přítomnosti, aktualizovaná, ostrá satira a podobenství o střetu lidských vlastností, které nemohlo neskončit v trezoru. K útočné provokativnosti filmu přispěla i hudba Pražského výběru - Michaela Kocába a Michala Pavlíčka - film byl jedním z důvodů jejich úplného přesunu do undergroundu. Taneční sbor středověkých občanů připomíná spíše změť dlouhovlasých mániček, do prostoru středověkého tržiště vtrhává okraj současné skládky, mezi minulým a aktuálním oscilují i postavy, ať už svým zevnějškem, symbolikou či jednáním. (Pett.Luke)

(více)

Recenze (64)

garmon 

všechny recenze uživatele

Skvělý experimentální film! Z hlediska výstavby děje maximálně zhuštěná, dynamická, mnohovrstevnatá dramaturgie, je to celé opravdu punk - nevím, jak k tomu Herz došel. Estetika škaredých osmdesátek, vynikající hudba - tady bych si rýpnul do uživatele raroh - Kocáb v osmdesátkách udělal skvělou hudbu k hodně filmům (včetně Chytilové), kdežto Štědroňova filmová hřivna je pouze a jen v Baladě pro banditu , a to je přenesené divadlo. Jinak - Straka hodně připomíná Jancsóa - námětem (zloděj obírá zloděje, který je obrán ještě větším zlodějem), ale i zpracováním - skvělé komparzy, skvělé choreografie. Neokoukané, působivé, sežral jsem to i s navijákem. "Vždyť jsou to jen herci." ()

topi 

všechny recenze uživatele

Uffff!! Totální underground!! Tak tady se Juraj Herz teda pěkně rozjel. Spousta symbolismu, který je všechen těžko k pobrání, různé alegorie, scény jak pod vlivem LSD, bizarní prostředí a postavy, doba, která je těžko specifikovatelná. V každém druhém záběru nahé ženské. Neskutečný hudební podklad Pražského výběru dodává absolutní originalitu. Členové skupinu ve filmu také figurují. Soudruzi, kteří film posuzovali, při některých scénách museli vřít jako rozpálená trouba a pokud se prokousali až ke konci filmu, museli určitě omdlévat. Ten konec je úplná rána mezi rohy! Je vidět, že všichni herci si filmování naprosto užívali a dlouhé záběry bez střihu působí vyloženě divadelním feelingem. Straka v hrsti je odvázaným experimentem, který se Herzovi možná až příliš vymkl z rukou. Anebo naopak? Chtěl Herz soudruhy vyloženě totálně podráždit a vyhecovat? Vypadá to, že ano. Tak jako tak, tenhle film se musí hodnotit buď odpadem nebo plným počtem. Já volím druhou variantu, poněvadž v českých zemích nikdy nic aspoň trochu podobného nevzniklo a pochybuji, že někdy ještě vznikne, a také za obrovskou odvahu Juraje Herze se komoušům postavit a nepodlézt, nenechat se zastrašit jejich vyhrůžkami a film přesto natočit a dokončit, i když už věděl, že stejně skončí v trezoru a jeho další tvůrčí práce může být nadobro zakázána. Klobouk dolů před takovým tvůrcem a osobností, jakou mistr Juraj Herz každopádně byl. ()

Reklama

sadlokan 

všechny recenze uživatele

Brancaleonova armáda vorvaná a kozatá.Za nima běhá Jan Hrušínský,kterej byl asi zrovna na vojně,v džínovejch kraťasech jako Glum a Donutil,ještě s nějakym druhym traperem tam probleskujou jak Zahrádkáři Kersku.Do toho probublávají motivy z LP Pražského Výběru.Protřepat,nemíchat,a možná radši ani nekoukat. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Antonín Přidal adaptoval středověkou hru Mastičkář, včetně ústřední postavy Rubína (pouťová divadelnost ve výrazu ve filmu zůstala) i s jejím masopustním pojetím, s aktualizací přenesenou do zdánlivého bezčasí (ale s výraznými historickými konotacemi 20. století - nacističtí rytíři), dost typickou pro přelom 70. a 80. let. Hudba M. Kocába je tradičně pro něj eklektická (takový Miloš Štědroň by si s úpravami historické hudby a hudbou současnou poradil osobitěji), ale ve výsledku ne zas tak špatná, jako by byla od téhož autora dnes. Název Straka v hrsti byl z komerčních důvodů použit podle nahrávky Pražského výběru, kterou Kocáb do filmu také jako svou hudbu zařadil? ()

Filomena.I. 

všechny recenze uživatele

Po shlédnutí filmu místními potentáty byl prý Juraj Herz odporoučen na psychiatrické vyšetření. V první půli jsem se obávala, že tam skončím též. Ošívání, hlavy třeštění z toho neustálého lomozu, křiku, zvuků příšerných, špíny a otrhanců. Sáhla jsem i na čelo své v obavě horečky, jak jsem se z trýznivosti této zpotila. Úmysly zaječí na síle rostly a v křesle držela jsem se jen silou vůle. Náhle jakoby se cosi zlomilo a mozek začal opět fungovat a pozornost utkvěla na perle, o kterou konec konců přece šlo především. Vyskočil mi úryvek z Bible o drahocené perle, kvůli které člověk prodá vše, co má, aby ji získal. * Našla by se i postava prosťáčka, blázna, který má téměř vždy jakousi zásadní úlohu a jehož většinou všichni využívají a opovrhují jím. Pak přichází falešný mastičkář nepochopiv ničeho o cestě hledání Světla a zůstává tak ve tmě. Zlo převtěleno do motorkářů potetovaných, číhajících na své oběti jako hyeny nenasytné. Potulní herci nastavující zrcadlo. Vše a všichni vířící kolkolem jako na tržišti (spíše smetišti) světa. * Identifikovat herce známé nezdařilo se hnedle. Krásně - či spíše odporně zakukleni. Však osobitě zabarvený hlas (zakázané) Jany Kratochvílové a Jiřího Schelingera poznatelný byl hnedle. Alespoň něco. Tehdy zapovězený Pražský výběr byl nepřeslechnutelný svým vystoupením, inspirovaným pochody nacistickými. Proto tak odpuzující hudba a vlastně všecko. Straka získavší na závěr perlu, této se vzdává pro záchranu svého bližního. Vskutku skutek lásky. Vykročila do Světla... ***** Toť štěky, jež vyždímati jsem ze sebe ráčila k počinu tomuto. Více ze sebe nevytřesu. Poněkud pokulhávám za Jurajem Herzem. Však osvětlení přinésti mohl by podrobný rozbor fundovaný v mém Deníčku, chcete-li. ()

Zajímavosti (12)

  • Promítání filmu bylo zakázáno a ihned po jeho dokončení putoval do treozoru. (Rugero)
  • Poprava gilotinou byla natočena v prostorách bývalého mauzolea Klementa Gottwalda v místech, kde stál jeho sarkofág, což na dobu vzniku (rok 1983) bylo něco neuvěřitelného. Symbolismus scény je více než zřejmý. (sator)
  • Zvýšený zájem Státní bezpečnosti o tvůrce filmu zapříčinilo také to, že v komparsu účinkovali i signatáři Charty 77. Juraj Herz dokonce začal uvažovat o emigraci. (JoranProvenzano)

Reklama

Reklama