Falešné vztahy

. „Co není správné? Lhát těm, které milujeme? Ale co když jim řekneš pravdu a oni tě milovat přestanou? “ Ještě v noci žije Antonie bezproblémový a spokojený život vedle báječného muže a druhý den je vdovou. A než se stihne vzpamatovat z prvotního šoku zjišťuje, že její manželství nebylo zdaleka tak ideální, jak se domnívala. S někým se sedm let dělila o lásku svého muže. Bolest vystřídá rozhořčení. S kým, je další překvapení. „ Musím vědět, co mezi vámi bylo. Musím to pochopit“. Při hledání odpovědí nalézá Antonie zvláštní souznění ve společnosti, kde se cítil šťastný i její manžel. Nemůžu si pomoct, ale příběh mi přišel, alespoň z mého pohledu, tak málo pravděpodobný a k tomu tolik vzletných vět (obzvlášť druhá polovina), že víc než 3 * nedám. (10.06.2006)

Antonia ztratila manžela...třikrát. Zemřel, pak přišla na to, že měl milenku a potom se z milenky vyklubal milenec. Příběh s ohromným potenciálem, který by ždímal kapesníky. Bohužel režisér, byť se očividně snažil dostat do Almodóvarovy rudé a modré, skončil u béžové a šedé. Příběh je skvělý, zpracování bezradné. Jako by nevěděl jak příběh uchopit a jak protnout životy postav. Antonie mi tak bylo líto, ale její utrpení mi bylo docela cizí. Hudba mnohdy neseděla (úvodní scéna z muzea). Bohužel takovéhle "maličkosti" pro mě film zbrzdily. Jako by byl Ozpetek rozhodnutý film natočit a pak si řekl, že ubere páru, aby se někdo náhodou neurazil... (27.06.2013)

-5* tohle je můj nejoblíbenější Ozpetkům film, tak by bylo škoda ho nechat bez komentáře. Proto jsem si ho zopakoval a přidal ještě hvězdičku. Pokud se to vezme objektivně, tak se tolik neodlišuje od jeho dalších filmů, slušné obsazení, kamera i příběh. Ale osobně je mi nejbližší a dokázal tu nejlíp vystihnout gay naturel se svými pozitivy, ale i těmi nechvalnými stránkami. Ve své podstatě ničím výjimečný, ale aby zapadnul do propadliště dějin, to by si taky nezasloužil a navíc i přes vesměs smutný příběh dokáže nabít pozitivně a optimisticky. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (31.12.2020)

Tohle není jen další film o homosexuálech a lidech, kteří žijí svůj život alternativním způsobem. Tohle je něco daleko víc. Je to velmi citlivě natočené drama o lidských bytostech z masa a kostí se všemi jejich tajemstvími, hlubinami a vlastními světy. Je to film o přátelství, naplnění života a fungování v něm podle svých představ. Film se spoustou krásných myšlenek, hromadou pravdivých až dojemných okamžiků a špetkou humanity. Srovnávat Le Fate Ignoranti a Almodóvarovy počiny je nesmysl. Almodóvar je daleko syrovější a smyslnější. S Ozpetekem jsou si blízcí snad jen tématicky. Příběh alespoň pro mne byl velmi silný a rozhodně nesouhlasím s tím, že po odhalení manželova milence se ve filmu už nic neuděje. Naopak, tam pro mne film skoro začíná. Skvělé herecké výkony, výborná hudba, která dotváří naprosto přesně atmosféru, jenž mezi touhle neotřelou komunitou panuje. Filmový zážitek, který řadím mezi jedny z největších. A díky za ten nádherný závěrečný obraz s nerozbitou sklenicí... (01.08.2008)

Viděla jsem lepší filmy o tématice sexuální odlišnosti. A viděla jsem dost filmů, kde člověk zjišťuje, že vůbec nezná nebo neznal člověka, který s ním sdílel život, stůl a postel. Ale způsob, jakým Víly dávají oboje dohromady, se mi líbí. Není to nic nápadného nebo dech ukrádajícího, ale čas vám to taky neukradne a možná vás i přinutí přemýšlet nad tím, kolik věcí je úplně jiných, než jakými se nám zdají být. Srovnávat to s Almodóvarovými a dalšími podobnými filmy zejména z románské kulturní oblasti mi nepřipadá šťastné, člověk se zcela zbytečně utopí v analýzách a srovnávání, zatímco má možnost snažit se spolu s hrdiny udržet se na hladině ve vlnobití pravdy a popření, přetvářky a touhy po štěstí, viny a smíření. (14.08.2007)