Zastihla mě noc

Vyjadrovať sa k myšlienkovej kontroverznosti diela sa nemienim, je to totiž veľmi moderné, nepremýšlať nad niečím nadčasovejším a zaškatuľkovať to buď na ľavú, alebo pravú stranu. V štyridsiatych rokoch sa žilo ináč ako dnes a chudoba vzbudzovala prirodzené reakcie. Herz ponúka celkom komplikovanú štruktúru rozprávania, ale v konečnom dôsledku je prehľadný. Tým zaujímavým tu tak nie je skladanie si jednotlivých scén do funkčného celku, ale spôsob prekvapivého prestrihávania medzi nimi. Nad všetkým však víťazí Herzova vizuálna poetika, spojená tentokrát s obrazmi úpadku humanizmu sprevádzanú veľakrát násilím, tu psychicky pomerne ťažko znesiteľným. Na to netreba ani explicitu, stačí zachytiť to napätie v miestnosti, keď čakáte, či sa spustí voda alebo plyn. (10.10.2014)

Aby nenatočil běžnou agitku, používá Juraj Herz veškeré možné grafické experimenty (experimenty to ovšem byly kdysi, dnes už spíš jen postupy) - a myslím, že zdárně. Film má - na dobu trvání 2 hod. 10 min. - překvapivě rychlý spád, scény jsou neotřelé, snad jen záběr děje je poněkud široký. Četné "flash back" by se mohly kombinovat s "flash forward", jen kdyby bylo možno zachytit zlomový okamžik života Jožky Jabůrkové. Nastal v dětství, ve škole, v redakci, v KZ...? Možná nikdy, možná taková byla od narození. Pozn.: Ravensbrück - zde se ovšem nenatáčelo, scény z KZ jsou z polského Majdanku - a nikoli Rawensbruck, jak nás chce oficiální distributor, jako obvykle, klamat, jsem navštívil dvakrát. Leží v krásné krajině plné borovic, jezer a písku - ještě se tam najdou dopravní cedule "Zákaz vjezdu tanků" - zdokumentováno. Přečetl jsem i knihy bývalých trestankyň, kde byly publikovány i fotky jejich bachařek. Byly to zrůdy s absolutně tupými obličeji - v tom Herz střelil do křa, u nás by se přece také našly důstojné představitelky. Pozn.: Přece jen bychom se měli zamyslet, které období bylo pro filmovou Jožku zlomové. Nejspíš to bylo soužití s matkou, jejiž bigotnost transformovala do syndromu "pomoci potřebným". Tato polarita, přechod od kříže k srpu a kladivu, a naopak, se u nás po roce 89 stala skoro pravidlem. (25.07.2017)

Juraj Herz napsal ve své knize Autopsie, že vzal ten námět hlavně kvůli tomu, že sám jako dítě byl v koncentračním táboře Ravensbrück a byl jeho snem natočit film odehrávající se právě tam. Scénář prý hodně přepsal a vyškrtal komunistickou propagandu a z Jožky Jabůrkové udělal spíše jen spisovatelku, než ženu z dělnického lidu a nezlomnou komunistku. Ale kdeže! Film se to komunistickým patosem jen hemží, že se mě ani nechtělo věřit, že by tohle mohl natočit Juraj Herz, který se celý život vyhýbal tomu, aby natočil film poplatný době a režimu. Nicméně je to tak a retrospektivní záběry jsou také plné kýčovitých obrazů. Vůbec celkově je to špatně zpracované, bez emocí a atmosféry. Tohle zabolelo. (13.01.2017)

Další rádoby film dle skutečných událostí. Film na zjevnou politickou objednávku. Kdoví, čím ti komouši tenkrát platili... Nemám rád tenhle typ uměleckých děl. Řeknete pak někde, že takhle to nebylo a už jsou z vás popírači. Počátek úpadku Juraje Herze. V tomto případku nejen uměleckého. Původně jsem dal dvě hvězdičky, ale po úvaze nechávám je jednu. Ne za řemeslo. Ne za umění. Za prodejnost. (28.12.2005)

Skvělé obsazení, dobrá myšlenka, ale určité postavy (Jan Hrušínský) nebo scény (výslech u Rudolfa Hrušínského, scéna večer, kdy Jožka dostane výplatu stovku a Pepovi to sděluje apod.) mi přijdou hodně přitažené za vlasy. Ale pořád je to československý film z koncentračního tábora, který by neměl zapadnout v suti dějin. Už pro tu poetiku vlčího máku! (09.10.2017)