Zastihla mě noc

Herz natočil dosti ambiciozní, ale velice rozporuplný film. Scény z koncentračního tábora jsou z režijního hlediska zvládnuty bravurně, sází na hutnou atmosféru, z níž často pořádně zamrazí a navíc jsou zajímavě oživovány cool záběry za doprovodu Kocábovy elektronické hudby, což jde hodně proti klasickému kánonu. Přesto film až příliš tlačí na pilu a tím velmi přispívá ideologické rétorice - šílená pobožná matka s šicím strojem, perverzní farář, dekadentní buržoazní panička, vše má působit až patologicky vyšinutě, což ve své podstatě je patologicky vyšinuté, stejně jako efektně masochistické vložky s démonickou esesačkou a důrazem na záběry, z nichž se žaludek třikrát obrátí v krku. A jaký měl smysl náhlý vpád němé grotesky vedoucí ke krvavému masakru? Těžko šlo o nějaké navození absurdnosti dějin, nebo to možná měl režisér v úmyslu, ale nepodařilo se mu oba styly propojit. Momenty ze života Jabůrkové jsou spíše velmi okaté a ničím nepřekvapující teze, jež se jejího soukromí jen letmo dotýkají a vůbec tak nevytvoří plastický obraz této jistě zajímavé postavy, která se v průběhu děje rozpadá více a více a nakonec zůstává jen obraz silné ženy bojující s každodenností koncentračního tábora naprosto nezávislý na leckdy směšných střípcích. Jirešovi se v ...A pozdravuji vlaštovky podařilo vytvořit daleko soudržnější a procítěný portrét mladé odbojářky a jedinkrát nesklouzl k prvoplánovému efektu. Zastihla mě noc tedy jako celek rozhodně neobstojí, ale přesto během sledování člověka dokáže pohltit, vzbudit určité emoce i dát podněty k řadě nočních můr. A Jana Riháková svým výkonem dokáže nezvládnuté postavě vdechnout alespoň nádech přirozenosti, což je tedy obzvláště mistrovský výkon. Film doporučuji zvláště jako zvláštní úkaz v normalizační kinematografii, jež spojuje oficiální téma s novými tvůrčími impulsy a sebestřednou režisérskou poetikou, nudit se rozhodně nebudete. (24.01.2011)

Cesty životních osudů jsou mnohdy spletité. Z rodinného pekla náboženské despocie skrze členství ve straně vyznávající peklo diktatury proletariátu do pekla nacistického lágru. Z obecného hlediska na Herze tradičně nijak špatný film, s dobrým střihem, kamerou, zajímavými postavami a skvělými hereckými výkony (jaká je radost vidět po hodně dlouhé době hrát Donutila trochu jinak, než ten neměnný stereotyp, co předvádí posledních cca dvacet let), hlavní hrdinka je skvělá a uvěřitelná, dokonalé sžití s postavou, hudba emotivní. Vlastně je na ten film možno nahlédnout ze dvou stran. Jako na příběh o síle, zarputilosti a tvrdosti ženské existence, ženského bytí, ženských strastí. V tomhle směru je film bezchybný a silný. A pak je tu ta ideologicky propagandistická stránka filmu. Na kterou se dneska samozřejmě pohlíží možná zbytečně tvrdě, než by stačilo (už třeba jen s ohledem na dobu vzniku a dobu, v níž se příběh odehrával - ono kdejaký - nechci samozřejmě říci, že každý - současný americký film je propagandistický takřka stejně). Příběh o "fanatičce pravdy" u níž, při vší úctě, by bylo možná zajímavé, jak by se s tou pravdou jako členka strany vypořádávala jen o pár let později po své smrti a na jaké straně ostnatých drátů by stála. Nebo zda by ji nepožrala ona mocenská stránka té revoluce, kterou zastávala. Ono to vlastně, z dnešního hlediska, z dnešních znalostí a možností, odhaluje ještě jeden příběh. Příběh obyčejných lidí plných ideálů a touze po lidském štěstí, kteří ty své ideály, štěstí, touhu po rovnosti a svobodě vyznávali a ctili natolik upřimně a zarputile, že skrze to neviděli, nechtěli vidět, nebo nemohli vidět, co s těmi ideály udělá, jakmile se dostanou k moci. Ale z filmového hlediska je to z velké části zajímavá práce, které snad nakonec odpustíte i to propagandistické vyznění. Zajímavé komentáře: kobejn, mchnk, Roman Albach. (21.07.2013)

Jeden z posledních velkých filmů JH, který nebylo možný strašně dlouhou dobu nikde vidět. Teprve až nyní ho čt2 uvedla, ale stejně až těsně po půlnoci, aby ho náhodou nevidělo více lidí - a proč? Naprosto nechápu proč je tendle film tak "nestravitelnej" - někomu vadí, že hl. hrdinkou byla komunistka. No a co? Tvrdit, že to je "propaganda" nebo "film na objednávku" je absurdní - každý film vzniká "na objednávku" - to je prostě normální filmový proces. Herzovi šlo hlavně o zužitkování vlastních zážitků z koncentráku a obviňovat zrovna jeho z toho, že by dostal za tento film od komunistů zaplacenou zlatem je prostě absurdní. Herz zrovna nepatřil k těm, kdo by se nechal uplácet a už vůbec ne od komunistů. Podobná tvrzení jsou naprostým nepochopením a jsou dogmaticky omezená. Film je to prostě silný. Jako celek i v jednotlivostech - scény z koncentráků výborné. Herz si později stěžoval, že Spielberg okopíroval přesně záběr po záběru scénu, kdy svlečené ženy v hrůze čekají, zda ze sprch poteče voda nebo plyn. Přesto, prestiže se dočkal Spielberg, nikoliv Herz pro svou originalitu. (29.12.2011)

Všechna bída světa. Tak by se mohl jmenovat podtitulek filmu podle předlohy Jaromíry Kolárové. Už sjem zmínila, že jí považuji za velkou spisovatelku a také velikou soudružku. Zastihla mě noc to jen potvrzuje. Jakoby se autorka potřebovala vypovídat ze svého přesvědčení. Bigotní matka, které vykala, táta, kterého nepoznala, kněz, který osahává děti, bezpráví v práci, v koncentráku ... Celé je to takové až příliš koncentrované. Snímek může být úderný, i když není ukrutně dlouhý. V tom vidím hlavní slabinu snímku. Byl tak obsažný, až sám sebe zahltil. Každý máme v sobě nějakou únosnost a když je toho moc, prostě vypneme. Překvapuje mě, že si zrovna tohhle Juraj Herz nepohlídal. (23.05.2018)

Nic proti Jožce Jabůrkové. Určitě to byla zajímavá a statečná žena, která zemřela krutou smrtí v koncentráku. Ale to co z ní udělal tenhle film... Ta komunistická gloriola... To bylo tedy něco. Díky tomu je film jen prachprostou propagandou režimu pokřivující skutečnou postavu. Nevím čím si Herz zasloužil, že musel tohle točit. Zda se chtěl zalíbit nebo naopak musel odčinit cosi z minula... ale film byl dost nepovedený. Pár záběrů z koncentráku Rawensbruck mělo sílu, ale v souhrnu to bylo takové ploché bez emocí. Zaujmul mne spíše Hrušínský v roli nacisty, který má s Jabůrkovou poslední pohovor před jejím transportem, kdy ji nabízí kolaboraci nebo smrt. Na rok 1985 je tohle opravdu prorežimní až moc. * * (22.06.2014)