Znamení Raka

Někteří komentující si správně všímají, že postava vyšetřovatele je zcela upozaděna (dodávám, že spoluvyšetřovatel Zindulka tak zdařile, že jsem si ho ani nevšiml), nechápu ovšem, co jim na tom vadí, zvlášť když rovněž správně rozpoznávají, že Znamení raka není jen tak prostě detektivka. Mně úplně stačilo ke štěstí, že vyšetřovatel Lohniský sám vypadá jako úchylný sériový vrah (navíc s motýlkem a navíc nakřivo). Nejde ale o něj: V tomto filmu prakticky není postavy, které by se divák mohl v jakémkoli smyslu citově chytit, s níž nebo proti níž by mohl vše sledovat. Jednu postavu s tímto potenciálem jsem sice na začátku zaznamenal, jenže právě ta byla záhy zavražděna. Tento stav dobře koresponduje s - mírně řečeno - nepříliš vysokou kvalitou charakterů všech nebo téměř všech postav (včetně oběti). Mnohé charaktery jsou přímo odpudivé nebo aspoň otravné, některé vysloveně chorobné a i ty relativně sympatické přinejmenším zastihujeme v odpudivých situacích. Slovem "odpudivé" zde plýtvám záměrně, protože právě ono podle mne vystihuje základní kvalitu Herzovy dlouhometrážní prvotiny. Nevnímám sice její atmosféru tak umocněně jako Marthos ve svém komentáři a spíše se mi zdá výstižnější komentář Oskarův, ale stačí mi pomyslet na to, co tento film musel dělat s divákem roku 1966. Ne pro společenskou a politickou kritiku, která se objevuje docela zřetelně - to tehdy už nebylo nic nového. Na co ale tehdejší československý divák nemohl být připraven, ať už jel na nové nebo staré vlně, je syrovost a naprostá bezohlednost, s níž autor své postavy prezentuje, nota bene jde-li o úctyhodné lékaře, jichž si přece všichni vážíme a v jejichž středu chce pacient i divák mít aspoň jednoho primáře Sovu. Tak tedy, ačkoli se nabízí vnímat aktéry a poměry v nemocnici jako zobrazení společnosti nebo přímo státní moci, nebylo tohoto výkladu třeba k tomu, aby Znamení raka pobuřovalo. Je tu ovšem jeden podstatný detail, ktertý se mi velmi silně jako politické podobenství chce vnímat. (odtud SPOILERY). Jde o "vyřešení detektivky", tedy kým a proč byla oběť zavražděna. Po přehrabání se v útrobách a možných motivech všech kolegů zavražděného náhodou vyjde na jevo, že šlo o směšně nesmyslný skutek poněkud vyšinuté pacientky. Její motiv je ale podstatný: nechtěla slyšet pravdu o své nemoci. Téma "pacient nesmí znát krutou pravdu" je ve filmu velmi zřetelné - lékaři o tom mluví mezi sebou a dokonce v tom školí mediky. Přitom pomněme, že klamaná vraždila nikoli proto, že byla klamána, ale z hrůzy, že se klam rozplyne. (A i tento strach byl pomýlený - ani její oběť, ani nikdo jiný z těch dozorců funkcí lidského organismu by za nic nebyl ochoten ji klamu zbavit - mají pro to dobré důvody, oni vědí nejlépe, co je pro pacienta dobré.) Provokativnější narážku nejen na vládce, ale i na ovládané, si tehdy jen stěží představit, neméně provokativní však je i zobecnění v tom smyslu, že tato vražda byla konec konců jakýmsi fatálním, pekelně spravedlivým, byť paradoxním (a pachatelkou nezamýšleným) trestem, jímž to zavražděný schytal jako jeden za všechny. Příběh pak nekončí vyřešením vraždy, ale výhledem k budoucnosti ústavu a kariér. Nicméně i bez všech společensko-poltických významů o Znamení raka platí, že Herz vstoupil do československého kina vskutku nepřehlédnutelným způsobem, také díky tomu, že "ideová nálada" filmu skvěle koresponduje s jeho vizualitou. Byl to film, který mě bavilo sledovat od samého začátku, když jsem ho ještě považoval za banální. K tomu nejedna kuriozita, jako Sovák dabující opileckým drmolením někoho, kdo vypadá skoro jako Sovák a je střízlivý. A samozřejmě fenomenální Míla Myslíková, která mohla udělat skvělou kariéru v italském pornu, pámbu mě netrestej. (10.08.2016) (méně) (více)