A Night at the Opera
A Night at the Opera
Režie:
Sam WoodKamera:
Merritt B. GerstadHudba:
Herbert StothartHrají:
Groucho Marx, Chico Marx, Harpo Marx, Kitty Carlisle, Allan Jones, Walter Woolf King, Sig Ruman, Margaret Dumont, Jonathan Hale, Rolfe Sedan, Billy Gilbert (více)Obsahy(1)
Bratři Marxové trhají Verdiho na cucky. Noc v opeře je dodnes považován za vrcholné dílo jejich tvorby (v roce 1993 byl zařazen do amerického Národního filmového registru). Bratři Marxové v něm devastují svět opery, obzvláště pak představení Verdiho Trubadúra. Scénář napsali zkušení autoři George S. Kaufman a Morrie Ryskind, kteří s Marxovými spolupracovali už dřív. Jeho části byly otestovány před živým publikem a dále vypilovány. Režie se ujal zkušený řemeslník Sam Wood (1883–1949), který je dnes víc připomínán pro své zuřivě antikomunistické postoje, než kvůli své tvorbě, ačkoliv má na svém kontě řadu nadprůměrných děl, z nichž (kromě dvou veseloher bratří Marxů) stojí za to připomenout např. filmovou verzi románu Jamese Hiltona Sbohem, pane profesore (1939), pozoruhodný přepis divadelní hry Thorntona Wildera Naše městečko (1940) či adaptaci Hemingwayova románu Komu zvoní hrana (1943). (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (66)
Není to úplně čistým pět hvězd. Trochu víc mi tam vadily hudební čísla. Tím teď nemám na mysli operní vsuvky - ty sice mohly být kratší, ale vzhledem k názvu jsou pochopitelné, ale např. stráááášně dlouhé loučení v přístavu nebo ještě delší hudební intermezzo na lodi. To byla dost velká brzda. Jinak humor jako obvykle vynikající. Táhne to hlavně Groucho svými geniálními hláškami. Chico a Harpo mu zdařile sekundují, ale Groucho je prostě Groucho. ()
Film jako celek je již dnes sice trochu vyčpělý, o ty muzikálové vložky bych se obešel, ale co - je to základní kámen amerického humoru. Vtipy přesně na hranici potrhlosti a inteligentní abstrakce. Nemůžu si pomoct, ale v Grouchových hláškách slyším seky Woodyho Allena, který se ostatně nejednou přiznal k nábožnému obdivu k břím Marxům. ()
Vyrůstal jsem na divadelních hrách Wericha a Voskovce, a tak je mi styl bratří Marxů velmi blízký. Ale právě kvůli W+V (o Ježkovi nemluvě) jim nemohu dát plný počet. Werich s Voskovcem dokázali obalit své komické výstupy hrou, která má začátek i konec, myšlenku (z Osla a stínu mrazí dodnes), či i vedlejší linie jsou více než vatou (měšťáci v Těžké Barboře). A Ježkova hudba může stát sama o sobě (Život je jen náhoda, tak písničku znáte, a kdo a proč ji zpívá ve Světě za mřížemi je vám dnes úplně jedno). Marx Brothers jen spojují scénky dohromady, a ač jsou často geniální, v příběh se jejich blbnutí nesloží. ()
Možná nejlepší situační komediální muzikál z 30. let minulého století. Přeplněná kabina se mi líbila asi nejvíc ale opera na konci jí zdatně konkuruje. [7,5/10] (MGM) (Čb. /// Produkce: Irving Thalberg /// Scénář: George S. Kaufman, Morrie Ryskind podle námětu Jamese Kevina McGuinnesse /// Kamera: Merritt B. Gerstad /// Hudba: Nacio Herb Brown, Walter Jurmann, Bronislau Kaper, Herbert Stothart) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Veľmi svižná komédia, kde sa doplňuje kanonáda hlášok s komickými situačnými epizódkami. U mňa vedie až oná záverečná Noc v opere, lodná kajuta, bradatí letci a štyri postele mi ráčia odpustiť. Marxovci síce točia v podstate stále ten istý film dokola, ale vždy v inom prostredí, takže vám to začne liezť mierne na nervy až keď ich uvidíte skoro všetky. Noc v opere je jednou z ich najlepších a treba ju vďaka kadencii hlášok vidieť viackrát. Ja by som si odpustil muzikálové číslo na lodi, ale to si vyžadovala doba. Prečo je komédia z roku 1935 vtipnejšia, ako 95% tých súčasných? ()
Galerie (65)
Zajímavosti (4)
- V roce 1975 použila skupina Queen pro své čtvrté studiové album název filmu "A Night at the Opera". Skupina se tak rozhodla, když si po celodenním natáčení alba film promítla pro odlehčení nálady. Stejnou strategii použili Queen i o rok později, kdy vydali desku s názvem "A Day at the Races". (MarekT)
Reklama