Noc v opeře

Noc v opeře není zábavou mi nejbližší. Bratři Marxové jsou typickými představiteli příliš neurvalých amerických klaunů, a ty já nerad. Na druhou stranu představovala Noc v opeře zlom v jejich filmových výstupech, kdy se stali o mnoho méně hrubými než v jejich předchozích filmech pro Paramount (Noc v opeře byl jejich prvním pro MGM). A příčinou byl i zkušený režisér Sam Wood, známý svou snahou o dokonalé scény, čímž otupil nevypočitatelnou zuřivost bratrů. Přesto mnohé, co tady ostatní vnímají za nejzábavnější, u mě nemá stejný účinek. Pro můj vkus situace častokrát nejsou ukončeny zavčas a jsou protahovány do úmoru, byť jsem se na začátku těch vtipů též spontánně zasmál, tak na jejich konci jsem trpěl. Za nejzábavnější považuji komická hudební čísla, svižnou akrobacii a složitou choreografii masy. Slovní hříčky se pohybují na hraně jadrně nihilistického nadhledu a trapnosti vůle z neúměrného setrvávání ve smyčkách. Hvězdami klaunského pobavení na americký způsob jsou: nevyzpytatelný, hrubiánský a dobrácký zaměstnanec newyorské opery v nestálé a v nejisté pozici Otis B. Driftwood (vůdce Groucho Marx), samozvaný manažer dosud neznámého italského operního pěvce Fiorello (příjemný Chico Marx) a nespolehlivý garderobiér arogantní italské operní hvězdy Tomasso (potměšilejší Harpo Marx). Z dalších rolí: mladá, nadějná a romanticky věrná operní pěvkyně Rosa Castaldi (Kitty Carlisle), její miláček, dosud neobjevený pěvecký talent, schovaný v operním sboru, Riccardo Barone (tenorista Allan Jones), nafoukaná operní hvězda z Itálie Rudolfo Lassparri (Walter Woolf King), ze sabotážních kousků vypečené trojice nervózní šéf newyorské opery Herman Gottlieb (Sig Ruman), bohatá dědička a proto mecenáška newyorské operní scény Claypool (Margaret Dumont), nebo neústupně nedůvtipný newyorský policejní seržant Henderson (Robert Emmett O'Connor). Noc v opeře je slavnou zábavou filmové historie, která mě sice neohromí, ale ani neurazí. Nakonec jde o charakteristickou klaunskou zábavu na americký způsob (a neurvalost je tady ještě uměřená). (01.10.2021)

Na môj vkus trochu príliš uskákané, ale to doba vzniku ak nie iba ospravedlňovala, tak dokonca vyžadovala. Fascinujúce je, že som pár stoviek komédií novších ako toto videl, ale pri sledovaní opernej noci som nie raz, nie dva krát, ale asi 50 krát žasol, že "to je ale originálne, ako to, že to ešte nikto z moderných potmehúdov neopajcoval??" Marxovci sú jeden lepší ako druhý... Alebo nie! všetci sú rovnako bohovský, ale najradšej mám šovinistického Groucha s namaľovaným knírem! :) (17.12.2013)

Můj první film s bratry Marxovými a musím se přiznat, že mi chvíli trvalo přivyknout jejich stylu. Konečný rezultát: Pokud akceptujete, že se nedíváte na "film" nýbrž na grotesku, že se děj velmi přímočaře posouvá z bodu A do bodu B, okořeněn různými scénkami a v mnoha místech absolutně uletěným a stejně přímočarým humorem, není možné dát nic jiného, než plné hodnocení. ■ Z bratrů je mi nejsympatičtější Groucho - za nejkreativnější humor (aktuálně mě nenapadá jiný herec, který by ze sebe v jednom filmu vychrlil tolik jedinečné slovní komiky) a úsměvné "pomrkávání" do kamery. Harpa nemusím - na druhou stranu jeho postavu akceptuji, protože bez ní by celý film neměl takové kouzlo. ■ P.S. Píseň Dream of You, kterou hraje Chico na lodi na klavír, se objeví i ve filmu Zpívání v dešti. (19.02.2011)

Film som videl pred desiatkami rokov, nemám šancu ho vidieť opakovane, tak pridám zopár spomienok, ktoré pretrvali. Bratia Marxovci mali svoje úlohy pomerne presne rozdelené, čo im vôbec neprekážalo, aby pôsobili ako zohratá trojica. V ich filmoch nie je dôležitý dej, pretože ten tvorí iba nástupište pre gejzíry gagov a brilantných dialógov. V Noci v opere sa v plnej miere prezentuje aj hudobný talent Marxovcov. Noc v opere považujem za ich najvydarenejšie dielo a o to viac ma mrzí, že debilná obchodná politika neumožňuje divákom, aby si pozreli to, čo ich zaujíma, ale sú tlačení k tomu, aby donekonečna pozerali reprízy filmov, ktoré nemali byť nikdy nakrútené. (08.08.2020)

Nečekaně náročná komedie - to je ale jenom dobře a po úvodní čtvrthodince si už člověk neumí představit jiný průběh než to, co je mu zde podáváno stále v koncentrovanějších dávkách. Možná bych poněkud více vyzdvihnul neuvěřitelně vytříbený a inteligentní slovní humor, ale i ten situační (a tak chytře s tím slovním kombinovaný) - přeplněná lodní kabina - nemá chybu. (18.07.2005)