Noc v opeře

Můj první film s bratry Marxovými a musím se přiznat, že mi chvíli trvalo přivyknout jejich stylu. Konečný rezultát: Pokud akceptujete, že se nedíváte na "film" nýbrž na grotesku, že se děj velmi přímočaře posouvá z bodu A do bodu B, okořeněn různými scénkami a v mnoha místech absolutně uletěným a stejně přímočarým humorem, není možné dát nic jiného, než plné hodnocení. ■ Z bratrů je mi nejsympatičtější Groucho - za nejkreativnější humor (aktuálně mě nenapadá jiný herec, který by ze sebe v jednom filmu vychrlil tolik jedinečné slovní komiky) a úsměvné "pomrkávání" do kamery. Harpa nemusím - na druhou stranu jeho postavu akceptuji, protože bez ní by celý film neměl takové kouzlo. ■ P.S. Píseň Dream of You, kterou hraje Chico na lodi na klavír, se objeví i ve filmu Zpívání v dešti. (19.02.2011)

Film jako celek je již dnes sice trochu vyčpělý, o ty muzikálové vložky bych se obešel, ale co - je to základní kámen amerického humoru. Vtipy přesně na hranici potrhlosti a inteligentní abstrakce. Nemůžu si pomoct, ale v Grouchových hláškách slyším seky Woodyho Allena, který se ostatně nejednou přiznal k nábožnému obdivu k břím Marxům. (02.06.2011)

Bratři Marxové, a vůbec nevadí, že tady jsou jen ve třech, jsou prostě mistři a hlavně Groucho je neskutečný žvanil. To, co z něj plyne, to je až neuvěřitelný. Film se hodně podobá kabaretní vystoupení, protože je hodně prokládán skutečně operou a zpěvy, případně hraním na hudební nástroj. I přes svou nekonzistentnost však film skvěle drží pohromadě. (07.08.2014)

Vyrůstal jsem na divadelních hrách Wericha a Voskovce, a tak je mi styl bratří Marxů velmi blízký. Ale právě kvůli W+V (o Ježkovi nemluvě) jim nemohu dát plný počet. Werich s Voskovcem dokázali obalit své komické výstupy hrou, která má začátek i konec, myšlenku (z Osla a stínu mrazí dodnes), či i vedlejší linie jsou více než vatou (měšťáci v Těžké Barboře). A Ježkova hudba může stát sama o sobě (Život je jen náhoda, tak písničku znáte, a kdo a proč ji zpívá ve Světě za mřížemi je vám dnes úplně jedno). Marx Brothers jen spojují scénky dohromady, a ač jsou často geniální, v příběh se jejich blbnutí nesloží. (14.04.2017)

Těšil jsem se, protože Kobylkáře jsem si docela užíval a ti měli být podle některých komentářů odvarem právě z Noci v opeře, ale buď s léty ztrácím poslední zbytky smyslu pro humor, nebo vůbec nejsem na takový způsob legrace stavěný – mám tu smůlu, že potřebuju, aby mě fór zastihl nepřipraveného. Když vím, že se může stát naprosto cokoli, resp. že se vždycky stane to nejšílenější, že do přeplněné kabiny budou přicházet další a další lidi, že Groucho někoho chytrácky setře každou větou atd. atp., místo hysterického smíchu se u mě dostavuje lhostejná apatie. V Kobylkářích mi řada věcí přišla vytříbenější a dotaženější – provázání skečů s dějem, načasování gagů, promíchávání slovního, fyzického a situačního humoru, ba i obligátní Chicovo číslo s klavírem a Harpovo s harfou. — Nepopírám, že párkrát jsem se přece jen zasmál, ale celkově ve mně zůstal vysloveně otrávený pocit a i když přičtu obdiv k množství nápadů a sympatie k anarchii, ve výsledku jsem s Nocí v opeře tak někde na **1/2. (26.02.2019)