Noc v opeře

‎"nemůžu to přečíst, je to moc blízko...možná kdybych měl delší ruce...asi nemáte někde po kapsách paviána co ?"........................občas se to trošku míjí, sem tam něco zestárlo, ale řada věcí dodnes funguje...místy ten humor působí hodně moderně...je to dost skečovité, ale na druhou stranu ty samostatné skeče jsou stokrát zábavnější než celá ta nablblá sentimentální historka o lásce a operním snění...co mě na tom iritovalo, byly samoúčelné a dlouhé hudební výstupy...řada z nich si vyloženě koledovala o nějaký zlom nebo absurdní vyústění...nejlepší je to v závěru, kde už je divák naladěný na ulítlou notu a navíc to drží pohromadě dík jednotě místa a času...trošku mi to připomnělo finále třetí Bláznivé střely :)...koneckonců on ten humor má sem tam obdobnou bázi...dialogové nonsensové parodie a kumulativní nadsázka ( nabírání jídla na lodi, patálie v přeplněné minikajutě)... (06.12.2011)

Panejo. To bylo jediné, co jsem ze sebe kromě salv smíchu dostala po skončení promítání. Takových filmů by mělo být více. Kam se na to hrabou dnešní komedie. Trio Marxů byly prostě hvězdy a dobrovolně se zde přiznávám, že až do té doby, než jsem si zašla na promítání tohoto filmu, jsem o nich slyšela možná tak jednou v hodinách češtiny kdysi na gymplu. Což jak jsem zjistila byla nehorázná chyba. Takový humor jako mělo tohle bratrské trio se už jen tak nevidí. Celý sál Mozartea v muzeu se pomalu válel na zemi. Popravdě ještě teď asi dva týdny po promítání jsem stále tak ohromená řadou hlášek Groucho Marxe, že nedokážu dát do kupy smysluplný komentář. Nejlepší scéna? Zaručeně ta v maličké kajutě a hned v těsném zavěsu ta v opeře. (26.12.2011)

"Nebylo by lepší vměstnat kajutu do kufru?" V polovině filmu jsem byl tak dobře naladěn, že jsem chtěl dát čtyři hvězdičky, jelikož to dobré, co bylo na Kachní polévce, se přeneslo i do úvodu. Nicméně okolo čtyřicáté minuty přichází úmorná čtvrthodinová hudební vložka, která později předává štafetu slabší druhé polovině filmu, kde se paradoxně nachází nejlepší scénka z celých 87 minut - stěhování postelí a jiného nábytku, kterou si osobně zapisuji na již tak početný seznam nezapomenutelných momentů v historii komiky. V tomto časovém období ale se také vrací mnou nepříliš oblíbené němé hříčky v podání Harpo Marxe, který mi ani zde nepřišel dvakrát zábavný, je mi líto. Ještě bych se vrátil ke zdejší hudbě - je sice zajímavé vidět, kde se patrně inspirovali tvůrci Simpsonových se svými občasnými písněmi, jenomže zatímco v tomto pokročilém stádiu vývoje moderního amerického humoru mají vsuvky nějaký smysl, zde by šly v pohodě vystřihnout, aniž by celek nějak utrpěl. Přesto jsou zde aspoň nějaká pozitiva, která drží příběh nad vodou prakticky až do konce - dle mého názoru se zlepšil Chico Marx, který je staršímu bratrovi vyrovnaným partnerem. Co se samotného Groucha týče, čím dál více je mi sympatická jeho ukecanost a je tak jedním z mála komiků, na kterého sedí sportovní metafora "he shoots, he scores". Myslím, že sami uznáte, že zde vypsané dvě hlášky od něj nestačí. Bohužel, abych jeho um mohl někdy plnohodnotně ocenit, potřeboval bych vidět nějaké jeho sólo, jelikož ho sourozenci s rytmikálními pasážemi poměrně brzdí. Verdikt tedy opět podobný - oceňuji průkopnické hledisko, které ale nezakryje hluchá místa. Přesto Kobylkářům, respektive Kokosovým ořechům šanci dám. "Apartmán 58, prosím pomalejší rychlostí než třicítkou." (09.06.2010)

Na môj vkus trochu príliš uskákané, ale to doba vzniku ak nie iba ospravedlňovala, tak dokonca vyžadovala. Fascinujúce je, že som pár stoviek komédií novších ako toto videl, ale pri sledovaní opernej noci som nie raz, nie dva krát, ale asi 50 krát žasol, že "to je ale originálne, ako to, že to ešte nikto z moderných potmehúdov neopajcoval??" Marxovci sú jeden lepší ako druhý... Alebo nie! všetci sú rovnako bohovský, ale najradšej mám šovinistického Groucha s namaľovaným knírem! :) (17.12.2013)

Noc v opeře je jedním z nejsyntetičtějších děl bratří Marxových. Neomezuje se na jediné prostředí, jehož životní styl a stereotypy s ním spojované perzifluje, ale gejzírem gagů a vtípků zasahuje celý soudobý svět. Důslednost, s jakou tito sourozenci rozkládají zdivadelněnou moderní společnost, sociální necitlivost i vyprázdněnou řeč, je obdivuhodná právě tak jako všechna jejich hudební čísla včetně souboje v orchestřišti, který bezděčně předznamenává nástup nové hudby. (25.02.2024)