Tanečnice

Film začíná od prostředka. Soko své postavě poskytla zvláštní směsici zranitelnosti a odolnosti. Jako neohrabaná panna se na konkurzu bezelstně ptá : Znásilníte mě? Film má nádech ženského románku, ale naštěstí pracuje s humorem. Teprve později, když k sobě již oslavovaná diva pozvedne mladší kolegyni – podle scénáře zákeřnou konkurentku Isadoru Duncanovou – vynikne rozdíl mezi ladností přirozeného pohybu a trénovanou dřinou, mezi vyzývavou éterickou lolitkou a vycepovanou atletkou s pozitivním dopingem. Snímek pak do vztahu obou tanečnic roubuje ještě lesbické náznaky; typicky francouzským, tedy strojeně okázalým, předůkladným způsobemcož se týká také jiných milostných zkušeností Fullerové. Nás mohou rušit i kulisy pražského Obecního domu vydávané za kabaret Folies Bergere. (19.05.2020)

Skvelé tanečné čísla s úžasnou hudbou, vizionárska a tvrde pracujúca Isadora patria k najväčším devízam filmu, ale tvoria len malý zlomok snímku. Ako náhle debutujúca režisérka začne rozprávať príbeh lásky, tak sa jej to sype pod rukami a vy iba neveriacky kývate hlavou. Nezachraňujú to ani skvelý herci na čele s Gaspardom. 5/10 (13.03.2017)

Debutující francouzská režisérka a scenáristka Stéphanie Di Giusto se chopila těžkého úkolu a převedla na filmové plátno velice silný příběh o hvězdě evropských kabaretů éry Belle Époque divoce kroužící Loïe Fuller, na jejíž taneční umění se svého času stály fronty. Výsledkem je audiovizuálně podmanivý snímek, který zdobí výborné herecké výkony hlavních postav, mezi nimiž vyniká představitelka titulní role Soko. Zamrzí jen v určitých momentech poněkud chladně mechanický scénář. (75%) (30.06.2024)

Príbeh Loie Fullerovej môže byť pre obyčajného diváka dosť nudným počinom, ktorý nie veľmi odzrkadľuje súčasné konzumné potreby. Ale je to takto v poriadku. Príbeh je podaný osobitým štýlom, vcelku pútavo bez nejakých hluchých miest. Pokiaľ vás nebavia tanečné kreácie, trošku sa ponudíte, ale popritom zažijete dobre premiešaný mix emócií, vášne a túžby niečo dosiahnuť. Z tohto snímku bolo cítiť dušu, a to je podstatné. 60 % (29.12.2018)

Je to příběh tanečnice, za jejímž dobově inovativním vystoupením se skrývaly hodiny dřiny, krev, pot a slzy. Ona sama krásou ani ladností neoplývala na rozdíl od své "přítelkyně"-sokyně, ale na její vystoupení ve Francii se stály fronty. Tento příběh sám o sobě není ničím nevídaně zvláštním, ale o jednu hvězdičku navíc si zaslouží díky krásné kameře a právě tanečním scénám, které když si vybavím, mám znovu husí kůži. Něco tak vizuálně krásného jsem na plátně neviděla už dlouho. V momentě, kdy poprvé začala tančit jsem ani nedýchala a přála si, aby tančila po zbytek filmu... Jediná výtka ohledně těch tanečních scén by byla ta, že byly moc krátké. Jakožto první celovečerní počin režisérky Stéphanie Di Giusto, velmi pěkná práce (zvlášť po vizuální stránce). (27.11.2016)