Cokoliv

Další neobyčejně obyčejný Woody Allen, který po svém a s velkou lehkostí vypráví o banálních problémech několika Newyorčanů. Co potěší nejvíc (stejně jako předtím a předtím a ještě úplně na začátku) je skutečnost, že se Allen, ač vypráví znovu to stejné, neopakuje a nevykrádá své starší skvosty. Tentokrát navíc herecky ustupuje do pozadí a je spíš občasným průvodcem Jasona Biggse, který se zrovna nachází v jednom hodně chaotickém vztahu. Po období „děláme to všude a kdykoliv“ přišel čas „nemám chuť a ještě do tvého bytu nastěhuju svou mámu a její piano“. Scénář je opět plný brilantních dialogů a paranoidních myšlenek, vše je navíc nasnímané zkušenou kamerou Dariuse Khondjima (Sedm, Úkryt, Funny Games USA) a okořeněné nejen překvapivě slušným Biggsem, ale hlavně výborně ujetou a neurotickou Christinou Ricci, která je i proklatě sexy. Slabší (ale pořád) čtyři hvězdy!! (06.08.2013)

Cokoliv je jednoznačnou (auto)citací Allenova nejslavnějšího filmu Annie Hall. S odstupem dvaceti šesti let nám maestro překládá prakticky totožný příběh: hlavní hrdina, který se protlouká jako komik, vypráví v nekontinuální chronologii příběh krachu vztahu s osudovou dívkou. Tato dívka je nápadně podobná Annie Hall – hysterická, komplikovaná a „prdlá“. Woody Allen sám vystupuje ve filmu v roli hrdinova mentora, který se ho svými radami snaží navést na správnou cestu. Sebereflexivní téma se v Allenových filmech začíná v poslední době pravidelně objevovat (viz. Hollywood Ending) a i v Cokoliv je velmi důležitým prvkem. Allenova postava za 26 let od Annie Hall neprošla žádným vývojem. Neurotismus, (pseudo)intelektuálství, nešikovnost, analýzy sexu, paranoidní vztah k antisemitismu, vazba na New York to vše jsou neměnné stavební kameny Allenovského hrdiny. Jednolitý hrdina všech jeho filmů vzdoruje plynoucímu času, nové a mladé postavy se dostávají do identických situací jako před lety on. Život se točí v kruzích v zajetí manhattanského statu quo (20.02.2006)

TV/// Obsazení 7/10 Děj 6/10 Hudba 3/10 Efekty 3/10/// +herci, poutavé a zábavné dialogy -hudba, barevný filtr na kameře/// Tím, že nemám ještě tolik nakoukáno, tak mi ani nepřišlo, že spouta replik a situací i dialogů se opakuje a už tu byly kdysy v jiných Allenovských filmech. Tímpádem nemůžu srovnávat a tak mi tento film nepřišel úplně špatný. Opravdu mě některé dialogy bavili a jakože film stojí především na nich. A na herích mimojiné, ale ti byli výborní. Navíc jsem se na film těšil (hlavně na Biggse a Christinu). Přes tuhle chválu to ale neznamená, že jsem si Allena nějak oblíbil. On má zvláštní filmy./// Celkem 50%/// (28.05.2008)

Tak jestli mne mrzí občasné slabé hodnocení zdejších uživatelů u některého z Woodyho filmů, pak právě nejvíc u tohoto. Jsem smutný, že se ostatním nepodařilo objevit krásu, lehkost, moudro a vtip tohoto filmu, ale jsem rád, že já jsem si to v něm už po několikáté našel. Tak předně, tohle není opakování a vykrádání sebe sama, tohle je Woodyho rukopis. Je to prostě variace na Annie Hall v 21.století. Baví mě, že hlavními aktéry příběhu jsou mladí herci, kteří umí hrát a baví mě to o to víc, že jsem si nikdy nemyslel, že tyto slova pronesu o Jasonu Biggsovi. Scénář je prošpikovaný opravdu velkou spoustou hlášek a vtipů, které ač působí humorně až rozverně, mají intelektuální náboj a občas se v nich skrývá i moudrost člověka, který sice ví, ale proč by se obtěžoval, že... Baví mě dvojjediná přítomnost Woodyho ve snímku: zatímco mladý neurotický intelektuál - spisovatel , ztělesněný Biggsem, odkazuje typově třeba k Haně a jejím sestám, tak samotný Woody coby Dobel je pak světaznalý nešika jako třeba Sid ze Sólokapra. Tahle kombinace na plátně prostě funguje a když se objeví Biggs málem Allenovštější než sám Allen, tak se vlastně nepřestáváte smát. Baví mě hudba, ostatně jako vždy u Woodyho, baví mě cameo rolička Diane Krall a baví mě krásně vypointovaný závěr. Trust me, it´s not like anything else! (12.02.2008)

Typická Allenovka se vším, co by měla mít, včetně neurotického, lehce asociálního Allena, málokdo dokáže narážet na holokaust způsobem, kterému se musíte smát.. Jason Biggs mi seděl dokonale, úplně mi ho bylo líto, když prožíval svá trápení s Christinou Ricci. Chytře vystupňováný příběh, kdy stejným způsobem jakým dívku získáte, ji po čase i ztratíte (také závěrečná pointa s taxikářem..). (08.09.2010)