Ta třetí

"To jste nepochopil že vás chci svést nebo zavraždit..." Já jsem tedy vskutku moc nepochopil ten přesun děje z doby první republiky, jak je tomu v předloze Jaroslava Havlíčka, do moderní doby 60. let. Když tento film srovnán s novějším zpracováním téže látky od Dušana Kleina, tak je za mě dost zklamání. Má to úplně jinou atmosféru a poetiku a představitelka Evy (slovenská herečka Rapaičová) se Lucce Vondráčkové nerovná ani náhodou. Vlastně ty filmy spojuje jen jméno hlavního protagonisty a základní zápletka. Václav Voska mi na tuhle roli přišel už fakt starej, na druhou stranu, když dotyčný Evě "vždy ti já musím připadat popsanej, ohmatanej jako stará kniha," docela to odpovídalo mému pocitu z této postavy. Ale i zde elegán Vladimír Dlouhý je prostě Vladimír Dlouhý. (20.01.2022)

Problém není v tom, že byl Havlíčkův román aktualizován, ale v tom, že se z aktualizovaného zcela vypařil Havlíčkův typický rukopis. Pokud ovšem od tohoho odhlédneme, lze Balíkův film považovat za slušný psychologický melodram, v němž svou bezpečnou polohu našel především vynikající Václav Voska. Bez něj by ten film ovšem neměl smysl. (16.10.2018)

Zlatý šedesátý, povzdechnou si nepamětníci, ano byla to zázračná doba, kde snad ani nevznikly špatné filmy. I méně významný a méně oceňovaný režisér, který nepatřil mezi tvůrce nové vlny, dokázal natočit svébytnou a zajímavou adaptaci, kterou modernisticky přenesl mezi "zlatou mládež", přesto zůstal věren duchu předlohy a hlavnímu tématu, kterým byla nerozhodnost mužského hrdiny. Toho věrohodně ztvárnil VV, kterému ovšem přesvědčivěji seděla role usedlého, než bouřícího se muže ve středních letech. BB byla vhodně vybrána pro jeho usedlou přítelkyni, zatímco neznámá slovenská herečka si zahrála tu drsnou a bezstarostnou girl, která svým kouzlem mládí pocuchá VV nervy a způsobí u něj krizi soudnosti....poučení by mělo znít: radosti mládí nech mladým....a buď rád, že si rád...trochu to připomíná Jako jed... (30.10.2010)

Všechny čtyři romány mistra psychologické prózy Jaroslava Havlíčka (1896 - 1943) se dočkaly filmového zpracování. Jeden z nich - Ta třetí - natočil na sklonku šedesátých let režisér Jaroslav Balík. Tvůrci filmu přenesli děj příběhu do (své) současnosti (Havlíčkova literární předloha je z roku 1939). Ve vyprávění o muži, jehož neschopnost se rozhodnout postupně spěje k jeho neodvratnému konci, je herecky velmi dobrý nejen hlavní hrdina Václav Voska, za zmínku určitě stojí Ida Rapaičová ad., nicméně nejlépe (profesionálně, velmi přirozeně a uvěřitelně) ztvárněnou postavou je Jarmila Blanky Bohdanové. (28.02.2012)

I když se film předlohy drží jen sporadicky, přesto stojí za pokus. Akorát Jiří působí oproti knize daleko rozhodněji a řekl bych inteligentněji. Nadchlo mě ztvárnění generačního boje, kdy za Jiřího a jeho scén vyhrávaly smyčcové orchestry, jak za Šteigla vystřižené, a jednou dokonce "... starej poctivej swing" 50. let, jak poznamenala jedna z postav ; no a na straně druhé hrál z desek svěží bigbít btw: ale The Beatles to nebyli, i když to tvrdili ;) 75% (14.06.2013)