S láskou Vincent

Že forma vítězí nad obsahem? Kdyby byla velká snaha, určitě by se nějaké hlušší místo našlo. A závěr může zase trochu vyznívat do ztracena. Ale co jiného dělat, když smrti Vincenta van Gogha nebyla nikdy pořádně objasněna? A o to tady právě jde. Nejsem žádný znalec výtvarého úmění a o Vincentovi jsem ještě donedávna skoro nic nevěděl. Takže jsem vlastně ani moc nevěděl, co čekat. A možná i proto, jsem si tak krásně užil tu atmosféra záhady, tajemství, neodkryté minulosti a celkově to bylo celé moc pěkné netradiční patrání bezejmenovaného detektiva plné vzrušujících odporovačných výpovědi svědku, takže i studie lidí a toho co můžou říct. K tomu ale velký kus romantiky, poezie, poetiky a celkové citlivé, příjemné atmosféry. Samozřejmě i díky té skvělé formě,o které už bylo asi řečeno dost. Ale vážně snímku dodává kus jedinečnosti a dalšího kouzla. Celkově moc pěkňoučké. (08.01.2021)

Van Gogh vytvořil jedny z nejkrásnějších obrazů v umění vůbec, a tak jsem uvítal jejich oživení na filmovém plátně. Artový film staví na formě a já jsem z ní nadšen. Popravdě mohu kacířsky říci, že příběh mě až tak moc nezajímal. Je ale vidět, jak dnešní rozmazlený divák, zvyklý na jednoduché a polopatické příběhy, nezvládne snímek, kdy se si za pomocí obrazu dotváří příběh sám. Na druhou stranu - příběh zde samozřejmě je a mně se napínavé hledání adresáta líbilo. Přirozeně kdo nemá vztah k výtvarnému umění a navíc nemiluje impresionisty, pak mé nadšení sdílet asi nebude. Je třeba říci, že se jedná o film pro menšinové publikum, tohle prostě mainstream není. A rozhodně není na škodu znát Vincentův život. Krásný film plný úžasných obrazů, emocí a otázek, které si jistě vnímavý divák zodpoví sám. (16.06.2018)

Nic z toho, co dělá tento film zážitkem se v zásadě netýká filmu. Scénář, kde se prochází protagonista sem tam jak ve špatné adventuře a dozvídá se od různých hlav, že "tak takové to tedy bylo", se strašně bojí jakkoli klást nároky na diváka, od kterého se čeká akorát smutně se rozněžňovat a být fascinován z toho, co se před ním odehrává. A tomu se po pravdě těžko odolává. Je to nový typ vizuálního zážitku, ta dvourozměrná hmatatelnost, která láká natáhnout ruku a dotknout se neustále se měnících tahů štětce. Je to jiný způsob pohlcení do filmového mikrosvěta, která mi připomenula jak si malé děti kreslí detailní obrázky míst, kde by právě chtěly být. (02.02.2018)

Pamatuji si, že nám v obýváku visely ony slunečnice. Posmutněle a obtěžkány těžkým dřevěným pozlaceným rámem. Nikdy jsem ten obraz nepochopila. Tak jako jsem, jako malá nedokázala chápat osobnost samotného Vincenta. Připadal mi jako ulítlý zrzek, co si zkrátka z lásky uřízl ucho. Tudíž řekněme, že jsem si k němu našla cestu až v pozdějších letech. Rozhodně mu patří můj obdiv a dodám pouze hořce: smrt mu "sluší", ostatně jako všem umělcům, kteří předčasně tragicky zahynuli. Ta temná fatálnost k němu patří, třeba by jeho díla zapadla jinak hluboko pod nános prachu a přišli bychom o takové skvosty. Slunečnice nám sice ze zdi zmizely, avšak tento uctivý film mi je příjemně připomněl a klaním se tak vzácnému propracování. (13.06.2018)

Toto nemá obdoby. Pro mě je rozhodně jeden z nejzajímavějších počinů, co jsem kdy ve filmu viděl. Každý záběr z by mohl být vystaven samostatný obraz v galerii. Zpracování je doslova dechberoucí a autoři se nebojí ani velice složitých záběrů, kdy probíhají průlety krajinou, mění se perspektiva i postavy. Nicméně forma, jak je film udělaný, není zdaleka jediná jeho přednost. Scénář filmu je totiž opravdu dobrý, navíc reflektuje skutečné události a některé záběry přímo vychází z obrazů Van Gogha. Je to přesně jeden z filmů, kdy se po jeho skončení půjdete začíst na wikipedii o Van Goghovi. Kdyby bylo na ČSFD šestihvězdičkové hodnocení pro výjimečné filmy, tenhle by ho rozhodně dostal. (15.02.2018)