Snílci

Snílci jsou filmem, který naprosto absentuje na něco, čemu se říká děj, nedejbože příběh. Trio hlavních hrdinů je vytrženo z reality, jsou uzavřeni v bytě rodičů, znudění, vedou rádobyintelektuální kecy, sem tam se sjedou, sem tam si dají sex. A všechno to má asi mít nějaké nesmírné poselství. Asi zřejmě ve chvíli, kdy je trojka konfrontována s revolucí v ulicích Paříže. Ve výsledku je to jen efektivní doplněk vizuálně akademické onanie. (08.03.2006)

Snílci je snímek s lehce erotickou tématikou, ale o které to ve výsledku není. Je to především příběh o svodomyslných bohémech, co se nebojí inspirovat. Postavy se pohybují na prahu mládí a stáří a tak se nelze divit některým jejich lehce extrémistickým názorům. Bernardo Bertolucci (jehož všechny filmy budu muset ještě určitě dohnat) se zde trošku vysmívá svému mladšímu já, zdá se mi. A daří se mu to překvapivě skvěle. A byť snímek nemá výraznější příběh, film vcelku uteče. Skvěle odkazuje na starší filmy (které jsem také ještě neviděl až na dvě výjimky). S tím souvisí asi má nejvetší výtka k filmu. K tomu aby si film člověk mohl plnohodnotně užít je dle mého třeba mít pořádně nakoukáno (ať už francouzskou novou vlnu či odkazované ještě starší snímky) a to bohužel zatím nemám. Ale rozhodně dalm tomuto snímku následnou druhou šanci až se drobet dovzdělám.7/10. (06.05.2021)

Bertolucci bohužel už netočí tak skvělé filmy jako dříve, ale Snílci mě celkem oslovili a musím říct, že ačkoli Poslednímu Tangu v Paříži nesahají ani po kolena, tak se mi líbili a nebýt toho režiséra, který už vytvořil díla skvělejší, tak je tu vychvaluji jako smyslný film, který vás zavede do jiného světa... (19.03.2005)

Umělé. Ať už je to ona vychvalovaná atmosféra šedesátých let či quasiintelektuální rozhovory o filmech a politice (to je vůbec nejhorší - hromada řečí, které mají asi odpovídat jisté naivitě místa a času, kde jsou pronášeny, jenže nejsou ani tak naivní, jako spíš trapné a hloupé), nevěřím tomu, ani co by se za nehet vešlo. Ještě tak nejlíp dopadl vztah ústřední trojice, zvláště Theo a Isabelle jsou docela přesvědčiví (a hezcí), zbytek se prostě nepovedl. Snílci na mne zkrátka působí jako nostalgicko-masturbační fantasie starého režiséra, nic víc. (28.11.2006)

Nemám vůbec nic proti masturbaci, ale masturbovat, když píšete dopis mamince? Přiznám se, že jsem poprvé, před těmi třinácti lety, na film koukal hlavně kvůli Evě Green. Jsem rád, že jsem si dnes, po letech, mohl vychutnat i ten zbytek. Svérázný návrat do strastí mládí a jistého dobově-historického úseku. Vyloženě charakterní film, který se netočí ani tak kolem příběhu (a snad ani myšlenek), ale kolem postav. Viděl jsem od Bertolucciho teprve jen dva filmy (napravím, napravím) a zrovna dva, které mi přijdou svým způsobem nějak propojené, jako by jeden odkazoval na druhý). Bavily mě hrátky kamery (využívání zrcadel). Ten byt, ta knihovna v něm... (15.12.2016)