Svatební cesta do Jiljí

Druhou osobu nejlépe poznáte při krizové situaci, kde se pořádně vybarví její charakter a ukáže se jaká ta osoba ve skutečnosti je. Tomáš měl vymyšlený moc pěkný způsob, jak otestovat svou milovanou vyvolenou a vždycky si u toho představoval jak by to celé mohlo dopadnou. Ty představy byly trošku naivní a působily komicky. On i jeho nastávající Petra neměli žádné zkoušky zapotřebí, protože už než se vydali na tu strastiplnou cestu, tak se výborně doplňovali. Oba dva byli perfektní protiklady a jak je známo, tak protiklady se přitahují. Jen doufám, že jim to v manželství pak vyšlo. (02.05.2011)

Velice příjemná československá komedie o testování partnerských vztahů. Josef Abrhám a Libuše Šafránková jako vždy nezklamali a naservírovali divákovi vtipný příběh s několika nezapomenutelnými okamžiky. Snímek určitě stojí za doporučení, nabízí alternativu, jak strávit příjemný večer a připomenout si dobu dávno minulou. (02.06.2011)

Výborná komedie s Pepíkem Abrhámem i jeho ženou Libuškou. Těm dvěma to spolu prostě svědčí. Taková svatební cesta a co všechno to obnáší. Musím říct, že film neztrácí tempo a po celých 82 minut jsem se královsky bavil. Nejlegendárnější je asi "Ahóój" "Ahóój" "Dobrý den" :-) V epizodních roličkách mě pobavil Ladislav Smoljak i Zdeněk Svěrák. Opravdu skvělá zábava i po těch letech co jsem to dnes viděl a dokonce jsem přemýšlel i o páté hvězdičce! (10.05.2009)

Na tento film jsem se vždy velmi těšil, líbí se mi hlavně ta perfektní cesta, čundr jak má být a ještě k tomu s nádhernou Popelkou.. Co víc si přát. Dnes opět v tv jako letní oddechová komedie. Už se těším. Motto: Víš jak člověka nejlépe poznáš? Když s ním cestuješ. 100% pravda už od dětství z vlastní zkušenosti.Na cestách se musí snášet neustálé útrapy, jako třeba déšť, horko, dopravní zácpy, dlouhé celodenní cestování v rozpáleném autě, únava po horské túře, fronty do památek, hlad, komáři, dříve nekonečné fronty a buzerace na celnicích, hledání ubytování atd, Poslouchat někoho, kdo stále remcá a neužívá si to, nezajíma ho nic, nevnímá krásy přírody rovná se zkažená dovolená. A i na tu dlouho vzpomínky přetrvávají. V tomto komediálně laděném filmu je hodně pravdy a proto ho mám rád nejen pro tu úžasnou atmosféru tak jako v jiném skvělém filmu „ Jak dostat tatínka do polepšovny". (11.06.2014)

Víte, člověk si buduje měřítka vlastního vkusu. Přes dvacet let sledování českých filmů střídavých kvalit, mě naučilo, ve spojení s ČSFD, předvídat kvalitní podívanou s 80%-ní přesností. 85% českému televiznímu filmu není málo. To je o šest procent méně, než tíživé drama Tažní ptáci. O sedm procent méně, než Ikarův pád s excelujícím Vladimírem Menšíkem. O dvě procenta méně, než Menzelova klasika Slavnosti sněženek ze stejného roku, jako Jiljí. A když jsme u něj, je to o čtyři více, než má meditativní Rozmarné léto. Přátelé moji, drazí spoluobčané, my fellow Americans, Baxt zvěstuje zprávu hodnou zařazení hned vedle 11/9, holokaustu a prasečí chřipky, Svatební cesta do Jiljí je nejhorším českým filmem, minimálně do revoluce, který jsem měl tu čest spatřit. Občas mívám náladu takové strašné přešlapy pohladit po vláscích a dát jim smířlivých pět hvězd jako bonus k mému opovržení, ne dnes, kdy všechna naděje pohasla a já strávil večer vyloženě nasraný. Ospravedlnit tu strašnou málomluvnou nudu aneb době poplatné dobrodružství, lze, ovšem samotný scénář si už s prvním rádobyzamyšlením Abrhámova kreténa uvnitř sebe zakládá táborák, jenž se za přítomnosti metrosexuálního Kodeta změní v požár. Subjektivně nejdelší hodina a půl v mém životě. Na několika místech jsem myslel, že mi z toho všeho sofistikovaného humoru exploduje hlava. Svatební cesta do Jiljí se pro mě totiž rovnala pocitu, kdy do vás někdo naláduje sto prášků na spaní a pak s vaší kebulí dvě hodiny buší do stolu. (22.01.2011)