Velká ryba

Filmy Tima Burtona bývají bohaté především esteticky, často tak moc, že se vizuální stránce daří zakrýt ostatní slabiny. Například Sleepy Hollow je taková podívaná, až člověk nevnímá slabší děj. Big Fish ale není o zkroucených stromech a gotických stavbách. Ano je zde sice k vidění pár Burtonovských podivností, ale tím nejdůležitějším je zde příběh. A ten odvyprávěl Tim Burton krásně. Do příběhu o vyrovnávání se s otcem ala Baronem Prášilem, vložil tolik citu, že jsem se skutečně dokázal vžít do postojů Willa. Dopousud jsem považoval za nejlepší Burtonův snímek Ed Wooda, ale tomu chyběla závěrečná pointa. V Big Fish se rozuzlení dočkáme a tal jej považuji za nejlepší a zároveň nejméně burtonovský film. (27.01.2009)

[imdb: 8.1/10] | me: Burton ... Fantázia i realita vo svojej vzájomnej pestrej i hravej kombinácii s výborným hereckým ansámblom a zaujímavou atmosférou. Zo začiatku som netušil čo ma čaká a o čo sa jedná, ale postupom času som si vytvoril s príbehom ako aj postavami isté puto, ktoré pretrvalo až do dojímavého konca. Je to skutočne neskutočné, je to život vo fantázii a fantázia v živote. Niečo iné a nezvyklé, ale milé a pútavé. (03.03.2010)

Dosť poeovský a málo burtonovský film, ktorý mal pôvodne režírovať Steven Spielberg (tým pádom by po rokoch znova spolupracoval s Richardom D. Zannuckom, ktorý s Davidom Brownom produkoval jeho začiatky - kultové Čeľuste napríklad). Film plný smrti a života zároveň. Smutná čarodejnica z močiarov, v ktorej oku nešťastník vidí vlastnú smrť, dobrácky obor Carl, cirkusant Danny De Vito a jeho tajomstvo, ale i nenaplnená láska opustenej Heleny Bonham Carter a ulica plná žltých narcisov a finále na rieke a v nej. Zvláštne poetická snímka, zanechávajúca jemné rozpaky i u najvýraznejších fanúšikov temného mága Burtona, keďže kombinuje zdanlivo (?) neskombinovateľné žánre. Kniha je prekvapivo oveľa slabšia, ako film. Chýba jej, nuž, burtonovská poetická divnosť. (09.01.2005)

Tim Burton je pro mě někdo kvůli komu budu chodit dokonce života do kina a budu vědět, že za svých 100kc vždycky dostanu něco krásného a neuvěřitelného. Jestli někdo dokáže vyprávět příběhy lépe než sám Edward Bloom je to právě Tim Burton. Tenhel film není komiksoví jako byli Batmani, není tak smutný jako Stříhoruký Edward, ale je nádherný jako nikdy. Film se točí okolo muže na smrtelné postely a jeho syna, který nevěří jeho vyprávění. V každém příběhu je vždycky trochu pravdy. V tomhle filmu možná neni ani kapka pravdy, ale je nádherný a dohnal mě nakonci málem k slzám. Roztáhnout vyprávění o životě vypravěče na 110 minut je těžké, musím uznat, že takových 95 by asi stačilo a film by byl bezchybný, ale proč hledat chyby? Někdy člověk musí dát na to co cítí a já cítím jen krásu tohoto filmu. Burton potvrzuje po milionté, že je to pan režisér. Jen on dokáže najít krásu v pohledu na záda ženy v řece, jen on dokáže najít v Ewanu McGregorovi duši vypravěče. Jen on dokáže natočit konec, který vás dostane, rozpláče a ještě vlastně budete děkovat a budete štastní, protože to není špatný konec... Už dlouho na mě žádný film nezapůsobil tak silně(naposledy Město Bohů minulý měsíc, ale předtím tak půl roku pauza). Pokud nevíte jestli je to film pro vás, zkuste ho, protože je to film pro všechny kdo chtějí sledovat a umějí milovat. (08.08.2005)

Ovšem, tohle se Burtonovi náramně povedlo. Ačkoli mohla Velká ryba snadno skončit jako snůška sentimentálních a barevně opulentních historek, stalo se z tohoto snímku nádherně vypointované a myšlenkově soudržné dílo. Edward Bloom není po stránce psychologické velká postava, je to překrásný symbol lidské imaginace a toho, kterak se skrze fantazii můžeme stavět ke světu. A celá Velká ryba je vlastně jednou velkou hrou, ve které Burton staví diváka do pozice toho, kterému není přisouzeno jen uvěřit, ale musí především pochopit, proč Edward svůj život přetváří do neskutečných historek. Proč je Edward velkou rybou a proč je "pravda" vyprávění irelevantní. Tim Burton líčí příběh svým typicky pitoreskním způsobem, nezapře horrorovou manýru, ale především nezapře svou lásku k zobrazenému fantasknu. Prolínání imaginativních sekvencí se sekvencemi ze "skutečného" světa je provedeno velice citlivě, byť mi v některých místech film připadal trochu nešťastně zrytmizovaný a tím pádem pozbývající na tempu. Jenže konec vše napraví – konec, který je definitvním stvrzením toho, jak citlivě vystavěný je film a jeho myšlenka. Vlastně máte dvě možnosti: buď přijmete sucharský pohled Edwardova syna, nebo přijmete Edwardovu fantazii. Rozhodnete-li se pro druhé, čeká vás nádherný filmový zážitek, který po formální stránce nezapře inspiraci starými mistry evropského "narativního" filmu. Vzhledem k několika slabším místům bych se klonil ke čtyřem hvězdám, ale za ty upřímné slzy v nádherném finále vlastně nemůžu jinak než... (24.03.2004)