Hranice zlomu

Uff... Na jednu stranu opravdu silný zážitek, na druhou stranu ho ubíjejí nudnější scény, které se s těmi krutými neustále střídají. V každém případě se film může pyšnit dobrými hereckými výkony (především trio Jolie, Owen, Emmerich), jemnou hudbou Jamese Hornera a hlavně celou první třetinou. Počínaje snobským banketem, přes hození banánu doprovázené salvou smíchu (za který bych mimochodem všechny přítomné bezváhání do jednoho smějícího se idiota postřílela), přes odjezd hlavní hrdinky do zahraničí, přes nalezení na kost vyhublého dítěte, přes zabidlování v táboře, až po její odjezd zpět domů. Tahle část byla pro mě skutečně kritickou, protože při záběrech na zubožené a zmrzačené obyvatele tábora, jsem měla každou chvíli problém zadržet slzy... Druhou silnou částí pro mě byla scéna, ve které figurovali čtyři Rudí Kmérové, všichni hlavní hrdinové, miminko, jeho maminka a ruční granát. Tuhle scénu se nebojím nazvat šílenou, protože skutečně byla a musela jsem se neustále ptát sama sebe, zda-li je vůbec možné, aby existovali takovéhle svině... Poslední opravdu dobrou částí je snaha hlavní hrdinky o záchranu své (ne)tajné lásky a následný neočekávaný konec. Ale i přes některé opravdu geniální scény nemohu zapomenout na zbytečně dlouhé pomlky mezi jednotlivými "misemi" a možná mi nesedělo i samotné střídání misí. Myslím, že jedna lokalita ve stylu "Slz slunce", by byla mnohem lepší... (17.10.2009)

Hranice zlomu štartujú tak zaujímavo (Owen a banán)- večná škoda, že vo flashbacku- až vás to navnadí na nadpriemerný zážitok. Navnadí, ten hlad však nezasýti, vzíde z toho totálne priemerný počin. Campbell dojíma a šokuje a dojíma- zneužije každú (!) príležitosť žmýkať dojatie z nás, čo si to necháme- je to cítiť a je to otravné (!) Pravdaže, neladí to už v písanej podobe. K scenáru ešte dodávam, že niektoré dialógy naozaj neznejú dobre. (Nezadarilo sa ani tomu "Prečo ma nevoláš menom?"- je ale zahraný presvedčivo.) Film (strhujúceho) Clivea Owena, nie Martina Campbella. Zaujímavý komentár: CheGuevara (25.06.2008)

Dobročinný večírek kdesi v Londýně. Všichni se skvěle baví, než na scénu vtrhne Nick Callaham (Clive Owen) s malým černošským chlapcem. Jeho proslov o hýření penězmi zde, a strádáním na druhé straně světa přesvědčí mladou Sarah (Angelina Jolie), aby se více angažovala v otázkách humanitární pomoci. Sama sežene peníze, a odjíždí do Nickova tábora v Africe. O pár let později se znovu setkávají při pomoci OSN uprchlíkům v Kambodže. I přes těžké podmínky se do sebe zamilují ... Velice působivě natočený film, o strádání lidu třetího světa - ať už jde o Afriku, Dálný východ či bývalé země Sovětského svazu. Místa, kde zuří občanské války, na které doplácejí místní obyvatelé svými životy - a na druhé straně humanitární organizace, které se těmto lidem snaží alespoň trochu pomoci. Zvlášť první část filmu z prostředí je hodně dokumentárně natočená. Boj malého humanitního týmu s drsným prostředím, nezájmem místních vlád, nedostatek vody, jídla, i dalších prostředků, všudepřítomné nemoci a k tomu války místních fanatiků.... Škoda, že se režisér Martin Campbell nechal v pozdějších fázích filmu strhnout milostným vztahem Sarah a Nicka.. kdyby udržel laťku nasazenou první třetinou filmu až do konce, pět hvězdiček by měl jistých. Možná to měl radši režírovat opravdu Oliver Stone. Ale i tak to bylo moc pěkné. A Angelině to moc moc sluší ... (01.08.2004)

Martin Campbell se po Zlatém oku a před Casinem Royale pustil do velmi ambiciózního projektu. A je to vidět. Začátek byl hodně silný, vlastně do 2/3 filmu je to všechno neskutečně silný zážitek a byl jsem přesvědčen o plném hodnocení, jenže ta poslední třetina… Tohle nikdy nepochopím, jak film, který začal tak mrazivě, mohl skončit tak stupidně. I přesto (teda, vlastně proto) dávám čtyři hvězdy. (17.10.2009)

Ten film by měl navíc... Pustila jsem si ho, protože mě zaujala anotace... Po deseti minutách jsem zjistila, že už jsem ho vlastně viděla. A nepamatovala si konec. Z toho vyplývá, že mě napoprvé nezaujal. A ani napodruhé se mu to nepodařilo. Po slušném úvodu, kde si každý musí sáhnout do svědomí a zamyslet se nad "třetím světem" a tím, v jakém luxusu si i přes nářky žijeme, sešup do průměru... (09.06.2014)