Harry Potter a Ohnivý pohár

Průšvih, co si budeme povídat. Čím jsou předlohy dějovější, tím víc vadí, že Kloves je otrok s náhubkem od dominy Rowlingové, který si nedovolí do košatých předloh výrazněji zasáhnout a udělat z nich pořádný, pevně strukturovaný příběh. Newellovi zase vyloženě sedí komediálně-vztahová poloha prostřední části filmu, jinak ale jenom popisuje, bez zvláštního smyslu pro atmosféru (viz Cuarón) či rytmus / dynamiku scény (nemluvě o celku). Ta s Voltemortem je bez debat zklamáním, což platí i o arcipadouchově designu, kde bych dal přednost eleganci romantického horroru před tímto vyholeným ošklivkou. A Radcliffe jenom potvrzuje absenci talentu a charizmatu. Možná je ale hlavní problém v předloze samotné: Rowlingová se opakuje, vývoj se omezuje na konkretizaci, zhmotňování Zla. Harry Potter jako osobnost, hrdinský mýtus se prakticky nevyvíjí, pouze se znovu a znovu dostává do dramatických vírů, které autorka buduje podle stejného mustru. Mění se pouze jednotlivosti – nositelé Zla, rekvizity, vizuální atrakce – a i zde se projevuje jisté opotřebování, resp. ucházející invence. Takže si společně s Public Enemy notuju: Don´t Believe the Hype! A Mirce Spáčilové. (04.12.2005)

Tenhle film je kvalitou u mě někde mezi Kamenem mudrců a Vězněm z Azkabanu, blíž k prvnímu. To, co natočit pan Cuarón nebylo překonáno, ale vše od Chrise Columbuse ano. Zásádní rozdíl vidím v tom, že u trojky se na kratším čase podařilo odvyprávět příběh, který působí naprosto celistvým dojmem a přitom si zachovává důležité události z knížky a hlavně jejího ducha. Ohnivý pohár na mě zapůsobil hrozně přecpaně - spousta věcí byla sice vypuštěna (naprostá většina z nich právem), ale hlavně začátek je přeplněný útržky událostí, které divák neznalý knihy vůbec nemůže pochytit a divák znalý si těch zlomků asi těžko užije. Ale i přes všechny tyto výhrady musím říct, že vůbec nejde o špatný film - hororová atmosféra je opravdu perfektní, i když docela by mě zajímalo, co na ní budou říkat 8-leté děti. Hlavně poslední úkol z turnaje je natočen hodně dobře a strašidelně, doplněný skvělou hudbou Patricka Doyla (opravdu perfektně odvedená práce). 150 minut filmu uteče jako nic, občasné odlehčení filmu také prospívá (kouzelnický bál - i když dle mého vkusu mohl být kratší, Snape a jeho ztrácející se přísady, ...). Po druhém a třetím shlédnutí musím doplnit že opakovaně se film stává nudnějším a nudnějším a začínám mít pocit, jestli u mě neklesne ještě o potterovskou příčku níž (na předposlední místo před Tajemnou komnatu)... Doplnění - už klesl. (05.12.2005)

Scénář: Steve Kloves .. Tak jsem se po více než třech letech od premiéry trojky vrátil k filmům Harry Potter and.., fenoménu jednadvacátého století, který mě nechává naprosto chladným, čehož je důkaz, že jsem se na díl s pořadovým číslem čtyři podíval jen kvůli uvedení pátého do kin - to abych neměl mezery.. A nebudu zastírat, že tento díl byl prozatím nejslabším a nejprázdnějším, čímž se můj negativní postoj k sérii ještě zhoršil. Knihy jsem o dovolené četl jen kousky, ovšem s obsáhlostí a podáním předlohy se film nedá vůbec srovnat. Všechno je ploché a plytké a tak se sází na vydatnou trikovou masáž a akci. Jenže když se v tomto Newellově světě od začátku necítíte dobře, jsou tyto dětinská oblbovátka vlastně k ničemu. Kdyby čtvrtý Harry Potter neměl vymazlenou plesovou sekvenci, asi bych se unudil k smrti. Sice je jen dovyprávěná bez nějaké větší invence, ale i tak ty scény potěší. (14.08.2007)

Když milujete knižní sérii a filmové adaptace můžete sjíždět pořád dokola, jste schopni mnohé odpustit. Například nataženost honičky s drakem, nedostatečné vysvětlení druhého úkolu i to, že se film musí opírat o hlášky (byť jakkoli kouzelné). Klovesův scénář poprvé musel z originálu vynechat opravdu hodně a to s sebou nese i občasné šlápnutí vedle, které z Harryho dělá nerozhodného troubu, z Brumbála hyperaktivního podivína a z filmu tak rozhodně nejhorší adaptaci. Jediné štěstí je, že Newell v neakčních pasážích dělá, co jen může a svými dobrými nápady a geniální vícevrstvou pasáží s namlouváním, tančením a samotným plesem přetváří Pohár v dobrodružnou romantickou komedii. Jenže to je nakonec právě onen zásadní problém. Já chci totiž vidět to, co mi dala kniha, přesněji ducha knihy. Zatímco knižní Vězeň je z větší části stále ještě spíše pohádkovým příběhem, předloha Fénixova řádu už je temnou, dramatickou až thrillerovou fantasy z kouzelnického prostředí. Pohár má pak představovat od každého polovinu. Onen přerod tu ale chybí. A je obrovská úleva, že pod Yatesem už od příštího dílu dál bylo vždycky mnohem, mnohem lépe. (20.01.2006)

Tak jsem si osvěžila paměť a rozhodla jsem se cosyk o poháru napsat. Jak jsem se určitě zmínila u jiných dílů, tak příběhy o malém čaroději, kterému neustále usiluje o život jistý Tom Marvolo Riddle, jsem si tak nějak oblíbila. Začátek filmu začínal celkově dobře, fajn mistrovský sportovní večer na stadionu pod třemi kruhy na každé straně, opět uštěpačný Malfoj (nic nového) nebo bulharský chytač Viktor, pak pohodu famfrpálového klání narušili stoupenci zla. A tak se to zajímavě rozjíždělo. Zlý, zlý Barty Skrk vyplundroval Snejpovi zásoby bylin zkvasil to, spálil to, zchladil to, skapal to, stočil to, vypil to, nechutnalo mu to ... každopádně tak napálil úplně všechny. Jako trojský kůň, vetřel se do přízně všech ... a temný konec na sebe nenechal dlouho čekat ... ano, tušíte správně ... dokáže se díky tomu Lord Voldemort vrátit?? (08.02.2014)