Harry Potter a Ohnivý pohár

Nedá se svítit, filmový Harry Potter pro mě zůstane i po čtvrtém pokusu pouze lehce nadprůměrnou fantasy podívanou s tučným budgetem. Nečekal jsem od Mika Newella žádný zázrak (když to nedokázal ani silný autor typu Cuaróna, co čekat od konzervativního Angličana?) a také jsem žádný nedostal. První část filmu je nudný sled nezapamatovatelných epizod a hovorů, ve kterých se zrcadlí režisérova nejistota a nefamiliérnost s fantasy světem K. D. Rowlingové. Čtvrtý Potter nikoli překvapivě naskočí až plesovou scénou, která sedí Newellově sentimentálně-komediálnímu naturelu a je vyvedena s britským šarmem a humornou lehkostí. Dalším pozitivem je druhá část filmu po intermezzu, kdy už se Newellovi lépe daří evokovat tolik omílanou temnou atmosféru. Sice si neustále zoufale pomáhá zaručenými rekvizitami (déš't, mlha, chrliče), ale i divák knihy neznalý už si má šanci v dynamičtějších sekvencích kouzelnických tyrád mistra Pottera pár vděčných míst najde (bludiště, podvodní scéna). Složím-li to zpětně do celku, je to lehce nesourodá tříšť, které chybí pevnější motivace a silnější příběh, který by tomu dělal kostru. Navíc do logiky oproti knize (jak jsem se doptal) dost zatéká a film místy příliš nepočítá s nezasvěceným divákem. Závěr napovídá, že už si snad příště konečně i my Potter-bezvěrci budeme dívat na něco jiného než na nekonečný seriál Bradavice 90210. Shrnuji: filmařsky čtvrtý Potter kvalit Cuarónova předchůdce zdaleka nedosahuje, je opět dětinštější, škrobenější, méně civilní, staromilský, ale hlavně o poznání víc podpořený rekvizitami. Herecky opět průměrné (ale Hermiona potvrzuje růst po všech stránkách, na kterýžto se hezky hledí). Technicky je to báječné, spektakulární, vymazlené. Bohužel je pro mě trochu těžké hledět tři hodiny na krásné barevné obrázky, když mi za tím chybí hlubší emoce. Ale to už je zkrátka můj problém. (11.12.2005)

Slabé čtyři hvězdy jsou pro mě po jasně pětihvězdičkovém třetí díle zklamáním. V souboji Cuarón - Newell, Newell neobstál. Především se čtvrtou knihu narozdíl od třetí nepodařilo odpovídajícím způsobem převézt do scénáře. Zatímco v trojce působily scénáristické úpravy přirozeně, zde vede snaha odvyprávět co nejvíce na co nejmenším prostoru k dějovým skokům a nedotaženosti mnoha scén, k rychlé kumulaci zápletek, aniž byl prostor je nějak více vysvětlit či přiblížit. Hlavně mi ale dost chybělo temnější ladění knihy - kde byl důraz kladen na Harryho těžký psychický stav, poté co se k němu skoro všichni otočí zády, protože ho podezírají z podvodu - tady tento motiv trvá asi pět minut a pak je zase vše v pořádku. Podobně Harryho trápení milostné je tu zjednodušeno, že osloví dívku, ona odmítne a jede se dál - o tom, co je to za holku a co k ní Harry cítí, není ve filmu nic. Navíc i ty akční a "strašidelné" scény, které Newell akcentuje nemají onu působivost, kterou jim dokázal dát Cuaron. Například klíčová scéna v labyrintu a scéna s Voldemortem nemá ani náznak oné působivosti, když se v trojce objevili mozkomorové. S herci jsem byl víceméně spokojen, jen bohužel většina z nich měla minimum prostoru. Ani herecký projev Radcliffa mi nedělá problémy, ostatní si pak skoro neužijeme. Rupert Grint jako Ron už přestává být tím příjemným humorným oživením z prvních dílů a stává se nesnesitelným. Samostatnou kapitolou je pak několikaminutová scéna s Ralphem Fiennesem v klíčové roli Voldemorta - ne že by Ralph nehrál dobře, ale jeho postava rozhodně nemá tolik působivosti kolik by mít měla. Ještě se zastavím u hudby - Johna Williamse nahradil Patrick Doyle. Zatímco Williams přinášel díl od dílu lepší hudbu - od průměrné jedničky se propracoval k dokonalé a motivy nabité trojce, Doyleovo score je krokem zpátky. Málo výrazných motivů a hlavně když už nějaký výrazný motiv obsahuje samostatná hudba na CD, tak ve filmu je hudba použita velmi nešetrně a nezajímavě. Nejkřiklavější je opravdu nádherné love theme (na CD jako Harry in Winter), které se ovšem ve filmu objeví asi na deset sekund. (24.12.2005)

Udalosti a osoby v tomto príbehu sú vymyslené. Akákoľvek podobnosť s realitou je čisto náhodná. Miesto : kdesi v Hollywoode. Potemnelá kancelária režiséra Newela. Za stolom sedí režisér a samotný Harry Potter.... Newell: „Harry , potrebujem aby tvoj štvrtý film vyzeral bombasticky ....“ Harry : „EFECTA MAXIMMAA.....“ Newell: „...ešte bombastickejšie ako všetky doterajšie hlavne tie draky nech vyzerajú ako živé .....“ Harry : „EFECTA DRACONIS BOMBASTICAAAA.....“ Newell : „áno áno to je ono a teraz ešte nech to má poriadne nahypovanú kampaň.“ Harry : „MARKETINGUS ULTRAFUCKAHYPERUS!!“ Newel : „Áno áno, také čosi......a nenapadá ťa už nič iné Harry ? Harry : „Čo tak zložitejší príbeh a komplikovanejšie postavy ?“ Newel : „Aaale choď však Rowlingová to furt píše ako rozprávku“ Harry: „A čo keby si to natočil trochu temnejšie ?“ Newell : „Blázniš, veď by na to nemohli deti, dosť veľký risk bol už to, že ktosi umrie“. Harry: „ A čo keby Voldemort nevyzeral ako zle zachovaná múmia a nesprával sa ako idiot ?“ Newell: „ Harry, my točíme popkorn, nie filozofickú esej, cháp že zlo musí byť porazené a musí byť zlé na prvý pohľad.“ Harry : „Tak mi teda rejžo povedz, kvôi čomu by to náročnejší divák mal vidieť ?“ Newell: „ No.......lebo je to in?“ Harry sklopí hlavu , zavrie dvere a popod nos si zašomre „Ešteže tam máme tú plesovú časť, čo je celkom sranda a snáď to ako každý diel zachráni Emma Watson....lebo inak je to najslabší film série...ani Cho som nezbalil a vôbec...mám pocit že sa na tento film dá rýchlo zabudnúť...“ 8/10 (11.12.2005)

Průšvih, co si budeme povídat. Čím jsou předlohy dějovější, tím víc vadí, že Kloves je otrok s náhubkem od dominy Rowlingové, který si nedovolí do košatých předloh výrazněji zasáhnout a udělat z nich pořádný, pevně strukturovaný příběh. Newellovi zase vyloženě sedí komediálně-vztahová poloha prostřední části filmu, jinak ale jenom popisuje, bez zvláštního smyslu pro atmosféru (viz Cuarón) či rytmus / dynamiku scény (nemluvě o celku). Ta s Voltemortem je bez debat zklamáním, což platí i o arcipadouchově designu, kde bych dal přednost eleganci romantického horroru před tímto vyholeným ošklivkou. A Radcliffe jenom potvrzuje absenci talentu a charizmatu. Možná je ale hlavní problém v předloze samotné: Rowlingová se opakuje, vývoj se omezuje na konkretizaci, zhmotňování Zla. Harry Potter jako osobnost, hrdinský mýtus se prakticky nevyvíjí, pouze se znovu a znovu dostává do dramatických vírů, které autorka buduje podle stejného mustru. Mění se pouze jednotlivosti – nositelé Zla, rekvizity, vizuální atrakce – a i zde se projevuje jisté opotřebování, resp. ucházející invence. Takže si společně s Public Enemy notuju: Don´t Believe the Hype! A Mirce Spáčilové. (04.12.2005)

Při čtení Ohnivého poháru u mě vrcholila potterovská mánie, a proto nenesu zrovna dobře fakt, že film má tolik odpůrců. Důvodů je hned několik. Newellovi se bohužel příliš nepodařilo přenést velkolepost Turnaje tří kouzelnických škol na diváky/nečtenáře. Dále se v knize slušně rozjíždí vztahová linie ságy, v níž zdaleka nefiguruje pouze hlavní trio, a která tady místy působí dost zmateně, protože toho na malém prostoru chce sdělit hrozně moc. Pro mnoho diváků/čtenářů je jistě velkým problémem samotné finále s Voldemortem, které má byt poprvé skutečně drtivé a plné emocí, což také moc nevyšlo. Stejně jako předchozí díl si i Ohnivý Pohár zasloužil dva filmy. Když jsem teď viděl, kolik toho Newell narval do úvodních dvaceti minut, byl jsem docela v šoku. MS ve famfrpálu je tady nepochopitelně za jednohubku a příliš prostoru nedostaly ani další knižní trademarky jako smrtijedi, znamení zla nebo myslánka. V rámci knih řadím na vrchol společně s Vězněm z Azkabanu. V rámci filmů hodně ztrácí, ale aura dalšího geniálního příběhu to lehce vyvažuje. (28.08.2009)