Režie:
Woody AllenKamera:
Gordon WillisHrají:
Woody Allen, Diane Keaton, Michael Murphy, Mariel Hemingway, Meryl Streep, Tisa Farrow, Gary Weis, Karen Allen, David Rasche, Wallace Shawn, Mark Linn-Baker (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Tematicky navazuje Woody Allen na film ANNIE HALL, formálně však jde jinou cestou. Snímek MANHATTAN, melancholické vyznání lásky rodnému městu New Yorku, fascinuje černobílou fotografií na širokém plátně a Gershwinovou hudbou, která filmu dodává tklivě veselý, jímavý podtón. Woody Allen sám hraje televizního režiséra Issaca, který se nemůže rozhodnout pro jednu ze svých lásek, protože u žádné ženy nenachází skutečné naplnění. Neutěšeným milostným vztahům odpovídá převažující životní pocit newyorských intelektuálů: lze pozorovat úpadek kultury, osamělost, problémy se vzájemnou komunikací a neurózy jsou průvodní faktory. (Quentin T.)
(více)Recenze (278)
...aneb Tam a zase zpátky! Můj zatím nejoblíbenější Allen. Těžko říct proč, ale tenhle film jsem mu sezobal nejhladšeji, humor je bezkonkurenční a tentokrát krásně zapůsobily i vážnější scény... Ani mi tolik nevadilo ono (přeci jen snad trochu nadsazené) romentizování Manhattnu, spíše naopak to hladce splynulo s atzmosférou příběhu, která mě (jak jsem již říkal) naprosto vtáhla a už nepustila... ()
Už jsem se bál, že každý Allenův film bude lepší než předcházející. Naštěstí tady máme nepovedený Manhattan. Líbila se mi kamera, ale jinak mě film prostě neoslovil. Děj je rozvláčný, oproti AH (kde Allen využíval retrospektiv a tím zábavu komprimoval jak jen to šlo) se v Manhattanu v podstatě nic neděje. Taky tady nemáme žádné zajímavé režijní nápady, příběh je vyprávěn velmi tradičně. Tracy je fajn, ale postavit sedmnáctiletou holku vedle mnohem staršího muže je podle mě dost křeč. Allen tenhle film zrovna nemusí a já se mu nedivím. Zklamání. ()
Film je velmi milý, ukazuje New York, v podtextu má hudbu George Gerschwina a zobrazuje milostné trápení jednoho člověka. Každý ve svém životě zažije nějaké obdobné absurdní situace, ovšem každý je řeší jinak. V tomto případě je konec vlastně smutný, neboť hlavní hrdina po všem končí osamocen. Film se mi líbil, je odpočinkový, není tak „profláknutý“ jako Annie Hall, ačkoliv má srovnatelné kvality, rozhodně je to pro mě prozatím (a asi nadlouho) nejlepší film z tvorby tohoto režiséra. Můj oblíbený seriál je seriál Přátelé, kde scénáristi často čerpají z filmů Woodyho Allena a v každém filmu, který zhlédnu, a je natočen Woodym Allenem, nějaký nápad najdu, v tomto případě je to absurdní situace, kdy manželka hlavního hrdiny je lesba. ()
Výtečná vztahová partie, které dodává jiskru té doby střídmý humor Woodyho Allena a právě poutavý scénář, který se neštítí jakýchkoliv témat. ()
Upraveno v říjnu 2020. Film Manhattan uchvátí svou vizuální estetikou kameramana Gordona Willise, dokázal podchytit tu ezoterickou magii Velkého Jablka. Genius loci místa a pohybu je podbarven podmanivými hudebními tóny newyorského rodáka Jacoba Bruskina Gershowitze. Klaun ze svého obvyklého tíhnutí k nihilismu zanechal jen některé stopy, své pocity zaměřil na jízlivost a ironii. Ze svého škádlivého rozpoložení nevynechává ani sám sebe, k nohám not skládá choreografii pohybu a potřeb. Tklivě melancholický klaun vychází z důvěrně známého intelektuálního prostředí, vyzývavě se staví proti intelektuálnímu snobství a znepokojeně se snaží naplnit základní potřebu po niterném štěstí partnerskou harmonií. Naráží na předsudky, stereotypy, citovou okoralost a neschopnost k otevřenosti. Utrápeným a niterně nejistým pátračem pokladu lidského štěstí je Isaac Davis (zajímavý Woody Allen), televizní scénárista komediálních kusů. Nespokojenost setrvává a nekončí, vlastní seberealizace je nepříliš probádaným územím a poklidu nepřeje ani vnitřní zmatek, ale ani pochybnosti o sobě samém. Hlavní ženskou postavou je Mary Wilkie (zajímavá Diane Keaton), zářivá ukázka intelektuálního snobství a vnitřní nejistoty současně. Potřeby jsou častokrát v příkrém rozporu s přesvědčením. Významnou postavou je Yale Pollack (příjemný Michael Murphy), Isaacův nejlepší kamarád a spisovatel v tíživé povznesenosti bytí, ve kterém převládají pocity nespokojenosti a tělo i mysl se bouří. Důležitou postavou je Tracy (pozoruhodná Mariel Hemingway), mladičká studentka herectví a Isaacova jediná upřímná milenka. Jízlivost si pohrává se situací, kdy citově nejzralejší osoba je zároveň též tou jedinou ještě právně nedospělou. K výraznějším patří také Jill Davis (zajímavá Meryl Streep), bývalá Isaacova manželka. Pomstychtivostí se vynahrazují i vlastní nedostatky. Z dalších rolí: Yaleova decentní manželka Emily Pollack (Anne Byrne Hoffman), Jilliina životní partnerka Connie (Karen Ludwig), bývalý Maryin manžel a tělesností posedlý intelektuál Jeremiah (Wallace Shawn), či Isaacův malý synáček (Damion Scheller). Manhattan je estetickým vyznáním lásky autorově rodnému městu a niternou nejistotou a konzumní dobou poznamenaným hledáním osobního štěstí. Nitro nedokáže sladit potřeby s pocity a zmateně se honí za vlastní chimérou. Nejistota vnitřního světa je podávána v estetické vibraci, snažící se zachytit dokonalou nedokonalost místa a času. ()
So lifelike. ()
New York je velmi vdecna filmova kulisa. Nemohu rict, ze dialogy a vtipy v tomto filmu jsou hloupe, po chvili me vsak to plkani zacalo nudit. Rezisersky a herecky jen prumerne. Myslim, ze tento film je urcen prevazne pro fanousky Allena a tim ja nikdy nebudu. ()
Ukecany, zdvorily Woody ()
Typický Allen - nudné kecy o ničem o ňoumech procházejících krizí středního věku a já jenom doufám, že se mi taková životní cesta vyhne, protože ten Allenův autobiografický život zpracovaný v každém jeho filmu je opravdu k pláči. 25% ()
Další upovídaná romantická komedie od Woodyho Allena s Woody Allenem a samozřejmě Diane Keaton a také s New Yorkem v hlavní roli. Já tam to mistrovstí prostě stále nevidím a utvrzuje mě v tom jeden Allenův snímek za druhým. Manhattan není výjimkou. Musím uznat určité uhranutí místem a je vidět, že pro Allena je New York jednou ze stěžejních inspirací, ale ani toto a ani povedená Gershwinova hudba mě nepřesvědčí o tom, že by to bylo něco pro mě. ()
37. Zlatý Glóbus za rok 1979 - nominace (1) - Nejlepší film (drama) ()
Pro mě jednoznačně nejlepší film Woodyho Allena. Je na něm něco tak filmového a při tom je v něm jasný rukopis autora. Absolutní Allen. ()
Skvělá černá komedie, víceméně předjímající dříve viděné "Vzpomínky na hvězdný prach" (určitě si všimnete výrazně podobnou Felliniovskou stylizaci v obou dílech, zde se vzdáleně odkazuje na "Roma"), tentokrát se ale Woody nezaměřuje pouze na filmový průmysl, ale na současný život obecně. Zaujalo mě, že se zabýval právě přítomností, což se v branži zrovna moc nevyužívá, a to kvůli strachu z neúspěchu - stačí, že současností žijeme, proč se jí ještě zabývat na plátně? Nicméně právě proto mi tento film byl i přesto, že jsem již toto schéma znal, sympatičtější a osobnější - to bylo třeba vidět na scéně, kdy Woody vyjadřuje svoji nespokojenost z rozhovoru s Diane Keaton ("Co si dovoluje, že odsuzuje Fitzgeralda, Mahlera a Bölla?"). V tu chvíli jsem si jen vzpomněl, jak jsem třeba vypěnil při takovýchto intelektuálních debatách s jistým zdejším kolegou... Už jen kvůli této sekvenci považuji tento snímek spolu s "Annie Hall" za Allenův nejosobnější, byť uznávám, že během druhé půle trochu ztrácí na onom tempu. Taková banalita se ale dá vždycky odpustit, jelikož povídání o závažných tématech coby bezvýznamné trivialitě dává zapomenout na eventuální reálné starosti (nejlépe to je vidět na prvním políbení dvojice Allen - Keaton, více takto naaranžovaných romantických příběhů). Potěšující je krom obvyklých zářících hvězd také malá role Meryl Streep, která nepůsobí až tak vlídně jako v jiných filmech, trochu škoda, že neměla více prostoru. "Nikdy jsem neměl orgasmus špatného druhu. Nikdy. I ten nejhorší stál za ty peníze." ()
Příliš mě tentokrát Woody Allen nenadtchl, film je snad až moc intelektuální. Ale je fakt, že díky tomuto filmu mohu prolézt hodně míst na Manhattanu. ()
Klasické životní schéma typu pařím s borkou, vykašlu se na ni kvůli jiné a ta mi pak dá kopačky. Vše se to motá kolem ohranejch postav typu režisér, malíř, spisovatelka, herečka a jiní různí intelektuální pakoši. Furt samá výstava, kino, divadlo, opera, snobácký večírky atd. Vztahy typu manželství, nevěra, rozchody. U Woodyho nic novýho, ale bylo tonatočený celkem zajímavě, možná ot bylo taky tím, že to bylo černobílý. Sem tam humor. Sem tam výrazy typu narcismus, ješitnost a jiný feministický kecy. ()
Z tohohle filmu je videt, jak Woody miluje "vuj" ManHattan. Jinak ma tato pohlednice z NY vsechny atributy jeho ostatnich filmu - vyborne dialogy, jednoduche, ale ucelne zpracovani a jazzovou nebo klasickou hudbu. ()
Opojení New Yorkem mě zas až tak moc neopojilo. ()
...Typicky Allenovský film, tentokrát z prostředí New Yorku a intelektuálů... ČB kamera, široký záběr, konverzace o smyslu života a vztazích... Trochu mi to připomíná Kdo se bojí Virginie Woolfové, taky černobílé a plné dialogů... Spolu s Annie Hall nejlepší film Woodyho... ()
Na Woodyho nevídaná porce něhy, čisté, emotivní, nerelativizované ženství v postavě mladičké Tracy a nádherné černobílé obrázky plus nevídaný a nezapomenutelný způsob, jakým Allen s Willisem v mnoha záběrech plní smysluplným obsahem celou plochu širokého plátna, to jsou zhruba důvody, proč je tahle allenovka mému srdci z nejbližších. ()
Krásně nasnímaný čb Manhattan s dokonale padnoucí Gershwinovou muzikou. Annie Hall byla ale lepší. Woodyho charakter a nakonec i další postavy jsou pro mě trochu neskutečné. Jestli je NY plný takovýhle lidiček, tak potěš pánbú. ()
Reklama