Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

4. června 1968. Senátor Robert F. Kennedy přijíždí do hotelu Ambassador v Los Angeles přednést projev v rámci své kandidatury na prezidenta Spojených států. Ve všech lidech vzbuzuje naději, vzrušení a dojem, že jeho zvolení bude příčinou velkých změn. V následujících dvou dnech však celý svět bude svědkem události, která změní historii a životy mnoha lidí. Atentát v Ambassadoru není politický film. Není to ani příběh Roberta Kennedyho (ve filmu ho vidíme výhradně ze skutečných archivních záběru). Je to pohled do životů několika lidí, jejichž cesty se na pár hodin protly. Příběh lidí, kteří byli v bezprostřední blízkosti jednoho z největších incidentů 20. století. Režisér a scenárista Emilio Estevez získal do jednotlivých rolí jedinečné herecké osobnosti. Před kamerou se sešly nejzkušenější hollywoodské hvězdy několika generací: držitelka Oscara Helen Hunt (Lepší už to nebude), držitel Oscara Anthony Hopkins (Mlčení jehňátek), Laurence Fishburne (Matrix 1-3), Demi Moore (Neslušný návrh, Striptýz), Sharon Stone (Základní instinkt, Casino), Elijah Wood (trilogie Pán prstenů, Sin City - město hříchu), Lindsay Lohan (Mezi námi děvčaty), Heather Graham (Z pekla, Kurs sebeovládání). (oficiální text distributora)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (319)

swamp 

všechny recenze uživatele

Obrovská plejáda hvězd, velký (sic americký) příběh o atentátu na RFK.. ale především ty malé, epizodní příběhy byly tím, co mě na filmu nejvíc překvapilo a dostalo. Pokud vás nezajímá politická tématika, dejte tomuto filmu přesto šanci.. krom "srdceryvného" projevu na konci filmu se o politiku prakticky nejedná. Jestliže to uděláte, dostane se vám zajímavých lidských příběhů. ()

Lynn 

všechny recenze uživatele

Dnes není den vhodný pro politiku. Tuto příležitost chci využít. Při svém jediném dnešním vystoupení k vám chci krátce promluvit o zbytečné hrozbě násilí v Americe, které opět poskvrňuje naši zem a životy nás všech. Není to problém jedné rasy. Oběťmi násilí jsou černí i bílí, bohatí i chudí, mladí i staří, slavní i neznámí. Jsou to, a to především, lidské bytosti, jež zase jiné lidské bytosti milují a potřebují. Nikdo, bez ohledu na to, kde žije a co dělá, si nemůže být jist, kdo bude obětí dalšího nesmyslného krveprolití. A tak to jde v naší zemi stále dokola. Proč? Čeho lze násilím dosáhnout? Kdo se ho vždy dopouštěl? Kdykoliv nějaký americký život zbytečně zničí jiný, ať už ve jménu zákona nebo při jeho překračování, ať už ho spáchá jednotlivec či skupina, chladnokrevně nebo v afektu, je to akt násilí nebo odpověď na něj a vždycky se tím přerve niť života, kterou někdo v bolestech a v potu tváře předl pro sebe a své děti. Kdykoliv se toho dopouštíme, ponižujeme celý národ. Přesto stále jakoby přehlížíme vzrůstající násilí, jež ignoruje naše prosté lidství i naše právo na civilizovanost. Příliš často oslavujeme aroganci, chvastounství a lidi s ostrými lokty. Příliš často tolerujeme ty, kdo své životy budují na troskách snů jiných lidských bytostí. Ale jedno je jisté: násilí plodí násilí. Útisk vyvolává odplatu. A pouze očištění celé naší společnosti může naši duši zbavit této nemoci. Protože když někoho učíte nenávidět jeho bratra a bát se ho, když ho učíte, že je něco méně kvůli barvě kůže, kvůli víře nebo kvůli politice, již prosazuje, když ho učíte, že kdo je jiný, ten ohrožuje jeho svobodu, jeho práci, domov nebo rodinu, zároveň ho tím učíte přistupovat k ostatním nikoliv jako ke spoluobčanům, ale jako k nepřátelům. Neučíte ho spolupracovat, ale dobývat. Učíte ho být zotročen a ovládán. Až nakonec na své bratry pohlížíme jako na cizince. Na cizince, s nimiž sdílíme město, ale nikoliv pospolitost. Na lidi, s nimiž nás pojí místo bydliště, ale nikoliv společný zájem. Učíme se jenom společným obavám, společné touze udržovat si od ostatních odstup. Pouze společnému puzení vyjadřovat nesouhlas silou. Naše životy na této planetě jsou příliš krátké. A dílo, které nás čeká, je příliš veliké, než abychom tomuto přízraku dovolili dál strašit v této naší zemi. Jistě, nemůžeme ho odsud vykázat zákonem nebo vládním usnesením, ale snad bychom mohli mít na paměti, alespoň někdy, že ti, kdo s námi žijí, jsou naši bratři, kteří s námi sdílejí stejný krátký okamžik života, kteří stejně jako my nehledají nic než možnost prožít své životy smysluplně a štastně, dojít co největší spokojenosti a naplnění. Z tohoto pouta společného osudu, z tohoto pouta společných cílů se můžeme začít něco učit. Přinejmenším se můžeme učit rozhlížet se kolem sebe, po našich spoluobčanech, a můžeme se víc snažit ovázat si vzájemně naše rány a proniknout ke svým srdcím, být znovu bratry a krajany... // Robert F. Kennedy: ON THE MINDLESS MENACE OF VIOLENCE, Indianapolis, Indiana, 5. duben 1968 // () (méně) (více)

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Geniální ,,biografický" film, jehož slovenský distribuční název je překvapivě výstižnější než titul originální - nejde o to, že v kolektivním podvědomí nás Čechů a Slováků jméno Bobby nespouští žádnou asociaci, ale že se dlouho zdá, že tenhle film je biografií spíše onoho hotelu, na jehož půdorysu se celý rafinovaně konstruovaný tvar příběhů odehrává, než životopisem známého amerického senátora. Ten scénář a celý umělecký koncept se Emilio Estevezovi povedl tak nadmíru, že budu hovořit o Bobbym jen v superlativech. Struktura několika paralelně rozvíjených, zpočátku zdánlivě nesouvisejících příběhů, které spojuje jen jednota místa - Hotel Ambassador v Los Angeles a několik hlavních postav již byla použita v dějinách filmu nespočetně krát (např. Magnolia...), zajímavé je však exponování a výběr charakterů - postavy tu jsou obyčejně v párech a jejich zakotvení se odhaluje před divákem jen velmi obezřetně, lichá je jen neodbytná korespondentka z Rudého Práva Janáčková (píše se rok 1968), která má však významového protihráče v tiskovém mluvčím Kennedyho štábu. Jednotlivé roviny se v pravidelném cyklu střídají a vytvářejí zprvu odtažitý rámec od vlastních životopisných dat JFK. A to se mi vlastně při zpětné reflexi líbilo nejvíc... Film je doslova nabitý hvězdami, je neskutečné, jaký potenciál tvůrce Estevez zaktivoval. Zřejmě jsou události zásadního a na obou stranách bipolárního světa přelomového roku 1968 pro mnohé ještě dnes citlivé téma. Snímek Bobby se jistě nevyhne srovnání s JFK Olivera Nixona. Ale Emilio Estevez jde naštěstí úplně jinou cestou. Tam kde Stone fabuluje a domýšlí si vlastní podoby událostí, tam kde se přiklání a upřednostňuje pouze jednu z možných verzí, tam Estevez nechává prázdná místa a vydává se k meritu věcí oklikami. Oliver Stone vytvořil monumentální filmové dílo, Emilio Estevez vytvořil dílo hluboce lidské... Staví do pozadí autentické projevy a myšlenky RFK, myšlenky plné humanity, lidskosti, smíření, sociální empatie... Ideje, které v Americe šedesátých let byly mnohdy jen na papíře, zaneseny sice staletí v Ústavě, ale o jejich reálném naplňování si miliony černochů, hispánců, nezaměstnaných, žen, sociálně slabých atd. mohly nechat jen zdát... V zemi, kde ještě nedávno platil apartheid. I za to zaplatili životem doktor King, John F. Kennedy a nakonec i jeho bratr Bobby... Podobné filmy: JFK ()

genetique 

všechny recenze uživatele

Iñárrituovská zápletka v príbehu s historickým podkladom. Ojedinelý zážitok, ktorý možno viac povie samotným Američanom, ale cez to všetko mi tento mozaikový námet dal viac, než som očakával. Réžia prekvapivo zručná, atmosféra obdobia vystihnutá na jednotku a okrem (už veľakrát zmienenej) postavy československej reportérky tu má všetko svoje miesto. Hudba, kulisy, to všetko stavia skvelý základ pre veľmi kvalitný film, ktorého najhlavnejším a najspoľahlivejším článkom boli herci. Každý si svoju postavu naozaj vychutnal a dotvoril jej charakter úplne hodnoverne. Neveril by som, že tak veľa vedľajších postáv, v tak krátkom čase a na tak malom mieste si dokáže diváka získať. 90%. ()

Boogeyman 

všechny recenze uživatele

A já vůl očekával, že se to celý bude točit kolem politiky RFK, čož mě na filmu sice lákalo, zároveň jsem ho ale úmyslně přehlížel, neboť na politické snímky musím mít speciální náladu. Tím jsem se okrádal o jeden z nejlepších zážitků, protože Estevez se stavbou a formou trefil do nejčernějšího středu mého vkusu. Mozaika příběhů spojených více či méně pouze dobou, místem a událostí, absolutně dokonalé herecké obsazení, perfektní dobová hudba a tíživost toho, jak to mohlo vypadat kdyby… prostě já dávam nahoru všechny palce, předělávám top 50 a vduchu si po vzoru pitomců z Roxbury křičím „Emílióó!!“ ()

Galerie (57)

Zajímavosti (10)

  • Herečka Helen Hunt dostala scénář den před začátkem natáčení. (imro)
  • V 70. minutě, když si Samantha (Helen Hunt) zkouší černé botičky, sedí na úplně stejné židli, jaké jsme mohli vidět ve filmu Cesta do Ameriky (1988) v 8. minutě, když princ Akeem (Eddie Murphy) snídá s královskými rodiči okolo hodovního stolu. (Petsuchos)
  • Několik scén snímku bylo skutečně natáčených v hotelu Ambassador, kde byl zastřelen Robert F. Kennedy. Filmaři pracovali během demolice staré budovy a křídlo, ve kterém došlo k atentátu, dodnes stojí. (imro)

Související novinky

Přátelství je někdy víc než...

Přátelství je někdy víc než...

30.05.2006

JFK vs. RFK - málokomu tento shluk písmen na první pohled něco řekne. Ale Američanovi by patrně byl jasný ihned. Jako válka ve Vietnamu nebo (zmiňované) náboženství, i příběh rodiny Kennedyů stále… (více)

Reklama

Reklama