Atentát v Ambassadoru

Estevezova režie kupodivu není špatná. Zajímavě pracuje s herci, sem tam se mu povede natočit slušně vypjatou scénu. K tomu mu dopomáhá i velmi dobrá kamera Michaela Barretta, která jako by v některých scénách (např.rozhovor Sharon a Demi před zrcadlem) upadala (doslova!) do podobné deprese jako hrdinové. Estevez ale zklamává coby scénárista. Příběhy postav jsou přeci jen moc schematické, točí se kolem rasových problémů, LSD, války ve Vietnamu… Asi nejnezvyklejší je způsob jakým Estevez zachází se svými hlavními ženskými hvězdami, Sharon Stoneovou, Demi Mooreovou a Helen Huntovou. Všechny tu mají společné jedno – jsou neskrývaně zestárlé, unavené životem. Jsou ošklivé. Jejich tváře jsou rozryty vráskami, zakryty tunami make-upu nebo naopak jeho absence odkrývá četná nehvězdná místa. A není to jen věc make-upu, ony záměrně zdůrazňují všechny své nedostatky. Jako by se rozhodly využít své každodenní poznatky, ke kterým se zděšením přicházejí ráno před zrcadlem. Tahle stránka filmu se mi moc líbila, protože Estevez ukazuje únavu celé Ameriky na fyzickém rozkladu několika konkrétních jedinců, a ne pouze na jejich nefunkčních vztazích. Současná Amerika postrádá vůdce hlásajícího humanističtější myšlenky. USA by si nejprve mělo vyřešit vlastní problémy (mj.rasové), než bude zasahovat do politiky jiných států, a pokud se pro to rozhodne, tak jinak než válečnou cestou. I Estevez coby režisér často abdikuje na plynulý děj, a neváhá do příběhu vsazovat Kennedyho projevy z šedesátých let, které jsou natolik universální, že platí i v dnešní době. To je někdy na úkor tempa, ale dodává to filmu na mnohem větší naléhavosti. Je to také jeden z důvodů, proč na mě Bobby působil spíš jako vysoce nadprůměrný televizní film, než film určený přímo do kin. Bobby se nesnaží být „filmový“, vyprávět divákovi zajímavý příběh, ale přetlumočit mu 40 let staré myšlenky, které jsou stále platné, a v současnosti citelně chybí. (17.02.2007)

S trochou nadsázky by se dalo říct, že " hlavním hrdinou " celého filmu je zde nikoliv Bobby Kennedy, nýbrž hotel Ambassador. Nejvýstižnější však asi bude když napíši, že to jsou " obyčejní lidé " , kteří měli zrovna to " štěstí " a strávili tyto " osudové chvíle " ve zmiňovaném hotelu. Emilio Estevez tento snímek nepojal jako veskrze politický. Ikdyž samozřejmě i toto téma ( Vietnam, nezaměstnanost, rasová otázka.....) film provází. Je to hlavně příběh lidí, kteří se ocitli uprostřed jednoho z největších incidentů 20. st. , atentátu na Roberta F. Kennedyho. Estevezovi se podařil husarský kousek a to sice sehnat pro svůj snímek opravdu blištivou plejádu hereckých osobností a nutno jedním dechem dodat, že všichni zůčastnění tu " hrají jako o život ". Nutno podotknout, že k tomu dostali příležitost i díky brilantně napsanému scénáři a především výborně napsaným dialogům. Těch 120 minut snímku vám uteče jako voda. Pokud se naladíte na správnou notu vyprávění, zaručuji vám, že se nebudete ani na chviličku nudit a odměnou vám budiž opravdu dechberoucí finále snímku, v podobě projevu Bobbyho Kennedyho, při kterém vás bude mrazit. Estevezovi se povedl majstrštyk a já před ním hluboce smekám. Opravdu velice citlivě podané toto silné téma a bylo pro mě nesmírnou radostí a potěšením sledovat hvězdy jako Anthony Hopkins, Demi Moore, Sharon Stone, Helen Hunt, Lawrence Fishburne, Lindsay Lohen, William H. Macy...... to, jak všechny tyto zůčastněné toto téma tak semklo, nesnažili se urvat co nejvíce pro sebe z tohoto snímku a přesto ( nebo spíše právě proto ) jsme svědky opravdu pozoruhodných výkonů. Bez nejmenších pochyb a s nesmírnou radostí udílím snímku poctivých 5*! (03.07.2009)

Na dvacet známých tváří se podílelo na nechvalně známém konci senátora a prezidentského kandidáta Roberta Kennedyho (skončil stejně jako jeho bratr JFK), s kterým odešla pro mnohé i naděje pro lepší Ameriku, přičemž celou tuhle sešlost hereckých stálic, pohasínajících hvězd i nastupující generace má na svědomí mnohými odepisovaný a polozapomenutý Emilio Estevez. Muselo být zatraceně tvrdým oříškem najít jejich volná místa v kalendáři. Do hotelu Ambasador se tak sjíždí řada lidí a my sledujeme jejich velmi povrchní minipříběhy. Jelikož téma je pro nás Evropany relativně vzdálené, nezbývá než se zaměřit právě na lidské roviny příběhů, ve kterých jde o manželskou nevěru, alkohol, frustraci z nekončící války, vztahové peripetie, rasismus nebo drogy. A právě v jednotlivých nevyrovnaných osudech je snímek nejslabší. Netradiční pietní kaleidoskop nedokáže dojmout, neumí prohloubit zájem, divák nedostane šanci se s nikým ztotožnit a Estevezův scénář veskrze ničím nepřekvapí. No, přesto, že nejen takovouhle koncentraci hvězd ustál, tak vykřesal i několik zajímavých momentů, ocenit lze i kostýmy a atmosféra konce šedesátých let se mu také vydařila. Kontroverzní jízda se ale přesto nekoná!! A na Paula Thomase Andersona to zatím zdaleka nestačí!! (08.12.2007)

,,KENNEDY, TY ČURÁKU!“..... /// …Je to pohled do životů několika lidí, jejichž cesty se na pár hodin protly. Příběh lidí, kteří byli v bezprostřední blízkosti jednoho z největších incidentů 20. století…. - jako kurva, k tomu už fakt není co napsat! Prostě, film o RFK, kterej se víc věnuje pučmidrátovi v kuchyni, než senátorovi. Ale nakonec (jestli máte tyhle filmový puzzlíky rádi) zjistíte, že vono to vlastně má (a dává) smysl. Americký ,,Vyprávěj o jedný události, ve který se promítnou všechny významný ,,věci“ tý doby (LSD, Vietnam, černoši…). Zvláštní, že nejde ani tak o politiku (Prezidentský volby) či snad (nedej Bože) nějaký důvody, ale Estevez si vystačí klišoidní chvilkou, kdy za tónů Sound of Silence (Hello darkness, my old friend….) a sestřihem z mítinků, z demonstrací a nepokojů tý doby řekne víc, než stupidníma kecama. Všechno pak graduje ,,očekávanou“ událostí, jejíž předvedení mě nutí fláknout 4* a srát na to, že tahle pohádka u kritiků (těch americkejch) propadla. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chtěl bych se seznámit se slečnou Janáčkovou, z Rudýho práva (…jakým právem mě to mlátíte! …Rudým!… no nic..). 2.) Chci si znova připomenout ,,Drysdalův den“. 3.) Thx za titule ,,Budgie284“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.12.2012)

Iñárrituovská zápletka v príbehu s historickým podkladom. Ojedinelý zážitok, ktorý možno viac povie samotným Američanom, ale cez to všetko mi tento mozaikový námet dal viac, než som očakával. Réžia prekvapivo zručná, atmosféra obdobia vystihnutá na jednotku a okrem (už veľakrát zmienenej) postavy československej reportérky tu má všetko svoje miesto. Hudba, kulisy, to všetko stavia skvelý základ pre veľmi kvalitný film, ktorého najhlavnejším a najspoľahlivejším článkom boli herci. Každý si svoju postavu naozaj vychutnal a dotvoril jej charakter úplne hodnoverne. Neveril by som, že tak veľa vedľajších postáv, v tak krátkom čase a na tak malom mieste si dokáže diváka získať. 90%. (03.01.2010)