Stranger Things - Season 2

Zdá se mi, že oproti první sérii jde o velký propad. Zatímco dříve si Dufferovi s žánrovými schématy a klišé pohrávali, nyní je prostě jen naplňují. Karty jsou rozdány hned od začátku a nasměrované tendence se ani na chvíli nevydají mimo své koleje. Divák se nemá ve vývoji příběhu díky jeho předvídatelnosti prakticky čím zabývat. O známé postavy netřeba se strachovat, protože mají ochranu všeobecné sympatie; umírají jen bezejmenní vojáci a vědci a nově přibyvší hrdinové (Bob Newby), kteří si svým looserovským profilem o smrt jakoby sami říkají. V postmoderně žánrovém pomrkávání se ke světům Spielberga, Carpentera, Kinga apod. přidávají například také aluze na TERMINÁTORA II., CRITTERS nebo VYMÍTAČE ĎÁBLA, ale vyprávění de facto co do žánrovosti i náročnosti zůstává na úrovni rodinných snímků S. Spielberga. Navíc jsou tvůrci proti svému emancipačnímu étosu. Bob Newby představuje přestárlého obtloustlého nerda, který je sice chytrý, obětavý, ale bojácný a nemužný a právě proto představuje typickou oběť – postavu, která vykoná jeden nebo více překvapivě hrdinských činů, po nichž díky své nemotornosti a mimóznosti zahyne. Přeživší jsou totiž jen ženy, děti a alfa samci s vyhraněnou identitou citlivého heroje. Paradoxní ovšem je, že Bob Newby představuje možnou budoucnost právě pro ústřední roztomilé mladé hrdiny (která je stvrzena i jejich poznámkou im meroriam, že právě Newby byl ten, kdo založil jejich oblíbený audiovizuální kroužek). Seriál, který zdánlivě staví na tom, že nerdi jsou winners, vlastně spíše ukazuje, že jde o iluzi – jen co se vyvinou z dětské roztomilosti, čeká je osud chytrých, ale neatraktivních blbečků, nad jejichž mrtvolou si ostatní na půl minuty postesknou, že jich přeci jen byla celkem škoda. K dobru rozhodně neslouží ani špatně napsané scény, v nichž se jinak rozumné postavy vrhají do zcela nerozumných akcí na efekt, aby je pak měl kdo zachraňovat. V blízkosti smrtelného nebezpečí sotva několik minut poté, co strachy ani nedýchali, řvou jako na lesy a hádají se o prkotinách, s lehkou citově vyděračskou závratí nechávají téct slzičky bez utření pěkně až k bradičce, a vůbec se chovají vzhledem k okolnostem nesmyslně (třeba bratr Max v jednu chvíli suverénně odmlouvá svému dominantnímu fotrovi, jakoby nevěděl, co bude následovat – když se mu však záhy dostane reakce v podobě militantního nátlaku, nehne brvou a podvolí se vojenské disciplíně, s níž má evidentně bohaté zkušenosti – celá scéna působí, jako by se v jednom okamžiku do těla postavy vtělil jiný charakter). Možná by se mohli bří Dufferovi snažit trochu víc. (31.03.2018)

Tak jsem si už dlouho neoddychl. Pokračování Stranger Things je prostě parádní, stejně nadupané jako první sérka, napínavé, originální a brutálně osmdesátkové. Musí se líbit snad každýmu, kdo má rád trochu tajemna a ty léta osmdesátá, která se mi spolu se začátkem devadesátek zdají být prostě super! (19.11.2017)

Druhá série se rozrůstá o další postavy, které příběh rozvíjejí do dalších částí. Osmdesátková atmosféra nezmizela, právě naopak a trochu i přitvrdila, zejména v hororovějších částech, kde přicházejí na scénu demogorgoni. Já jsem se bavil a nenudil ani chvíli. Herecké obsazení mě opět nezklamalo a ta parta kluků včetně EL nebo Madmax hraje absolutně přirozeně. Hodně mě bavil i ředitel výzkumného ústavu Paul Reiser (parchant Bourke z Vetřelců). Kdo ještě neviděl, můžu jen doporučit a já se už velice těším na třetí sérii, kde se zřejmě dozvíme víc i o sestře a matce El, která se vlastně jmenuje Jane. Parádní seriál, který mě za poslední dobu spolu s Mr. Mercedes naprosto odrovnal. (26.11.2017)

Takhle rychle jsem ještě žádnou sérii nezhlédl, a kdyby neexistoval spánek, tak by to bylo dokonce ještě dřív. Dořeší se události z jedničky, na které se prve nedostalo a které mě zajímaly. Nabídnutá různorodost, více perspektiv a příběhové linky na mě tentokrát zafungovaly bez výjimky, záhady nepřerůstají tvůrcům přes hlavu, ukázal se pravý potenciál a nové postavy lehce zapadnou mezi ty známé. Snad si i budoucí série udrží kvalitu a budou nadále úspěšné. (Netflix) (29.10.2017)

Hmm, když jsem viděl plamenný projev Davida Harboura na předávání Screen Actors Guild Awards, kde hřímal, že je potřeba "praštit některé lidi do tváře", šel mi hrůzou mráz po zádech. Tohle už jsme v historii z tribun párkrát viděli. Zatímco mu po boku stála naprosto vysmažená, pološílená Winona, a snobská smetánka spustila ovace ve stoje, já nenacházel slov. Bohužel to nebyl jen výstřelek dalšího herce, kterého zachvátil spasitelský komplex, ale jak vidno na druhé sérii, mluvil za celý tvůrčí štáb. A tak se nám z pohodového nostalgického seriálu, stala agitka neomarxismu. Stejně jako městečko Hawkins prolezla nákaza zla z "upside down", tak tohle v první sérii krásné osmdesátkové retro zachvátila horečka politické korektnosti. Nechybí žádné módní téma- ať už jde o otázky genderu, mezirasových vztahů, práva na sebeurčení..., je tam všechno. Objeví se velký zlý rasista, mlácený velkým zlým otcem. Skupina cool odbojářů, kteří vedou svůj boj a vraždí pro lepší věc. Holčička, co se chová a vypadá jako chlapeček. Chlapeček, co vypadá jako holčička, a samozřejmě to zlo největší, které vás prožere až na kost a udělá z vás to samé (že by Trump a "fašisti a xenofobové"?). Uuuuf. Tenhle mor, kdy tvůrci mají tendenci vyjadřovat v komerčním díle své názory, tady zatím dosáhl svého vrcholu. V novém To, se spokojili jen s tím, že jedna z hlavních postav se chce věnovat "social study", v Bushwicku, kde hrdinka studuje to samé, Dave Bautista poznamená- "abys mohla měnit svět k lepšímu". V The Purge: Anarchy, poznáte největšího grázla tak, že má na kšiltovce jižanskou vlajku, a ti správní zachránci jsou černé radikální milice, které pomocí samopalů čistí svět od všeho špatného. Jako je mi jasný, že většina umělců jsou levičáci jak poleno, ale už by vážně mohli jít s tím svým aktivismem do pr-ele a nekur-it každej film svým politickým světonázorem. U Stranger Things mě to mrzelo o to víc, že první sérii mám moc rád. Bohužel u druhé s autory jebla pýcha a místo pořádnýho příběhu se věnovaly těmhle trendy sra-kám. A přitom první dvě epizody jsou dokonalý osmdesátkový retro, a třetí má naprosto dechberoucí závěr. Pak to ovšem jde do kytek, a poučuje se a poučuje, aby to celé skončilo nudným digitálním finále. Co mě naopak velmi potěšilo, byl vývoj postavy Stevea, který zaperlil nejkouzelnější scénou z celé série (rady Dustinovi ohledně lásky a účesu), a celkově se ukázal jako největší sympaťák a charakter příběhu. (31.10.2017)