Kapitola osmá: Bitva u Starcourtu (S03E08)

Na konec jsem se radši podívala dvakrát, po prvním zhlédnutí jsem totiž hodnotila hlavně emočně a na emoce právě poslední epizoda působila. Snad ani nemusím říkat, že na druhý zhlédnutí už mi ta epizoda tak epická nepřipadala. Závěrečnej souboj s příšerou je sice dobrej a epickej, ale je to pořád to samý, stejně jako po titulkovej konec, kterej prakticky říká "Tak tenhle seriál nám vydělává jako prase, takže čekejte další sérii stejnou jako tu předchozí." Hopperova smrt samozřejmě byl podvod. Navíc postavy maj fakt tlustej plot armor, upřímně jsem čekala víc smrtí, nebo aspoň kdyby ten Hopper fakt umřel do piče. Hodnocení: 6/10 (11.07.2019)

... a pořád to stejné, jako v první i druhé sérii... pořád ty nesympatický fakani s šílenejma xichtama, na který se nedá koukat, děsivě šablonovité, patetické, silácká kecy o prdu a pořád dokola a dokola... určitě bude čtvrtá a pátá série... se stejným scénářem, není třeba nic novýho vymejšlet, je to jako Nemocnice na kraji města.... (jedna hvězda za velmi dobré retro reálie) tak ten konec, ze kterýho stříkal patos a syntetické emoce, to ne, to se nedá ani jsem to nedokoukal, škoda (05.07.2019)

Klasické grandfinále, u kterých mi většinou (jelikož jsem senzitivní píča) ukápne slzička, se konalo a mě doopravdy kvůli tomu dojemnýmu dopisu od starýho vožraly Hoopera málem slza ukápla. Ale i přes to, že šlo vážně jen o opakování minulých dvou sérií jsem si to užil a to klišé byla celkem švanda. (08.07.2019)

"There's something I've been wanting to talk to you both about - and I know this is a difficult conversation. But I care about you both very much. And I know you care about each other very much and that's why it's important that we set these boundaries moving forward so we can build an environment, where we ALL feel comfortable, trusted and open to sharing our feelings. Feelings. Jesus. The truth is, for so long, I'd forgotten what those even were. I've been stuck in one place - in a cave, you might say. A deep dark cave. And then, I left some Eggos out in the woods and you came into my life and... for the first time in a long time, I started to feel things again. I started to feel happy. But lately, I guess I've been feeling... distant from you. Like you're pulling away from me or something. I miss playing board games every night, making triple-decker Eggo extravaganzas at sunrise, watching westerns together before we doze off. But I know you're getting older, growing, changing. And I guess... if i'm being really honest, that's what scares me. I don't want things to change. So I think maybe that's why I came here, to try to maybe... stop that change. To turn back the clock. To make things go back to how they were. But I know that's naive. It's just... not how life works. It's moving. Always moving whether you like it or not. And yeah, sometimes it's painful. Sometimes it's sad and sometimes it's surprising. Happy. So you know what? Keep on growing up, kid. Don't let me stop you. Make mistakes, learn from 'em, and when life hurts you - because it will - remember the hurt. The hurt is good. It means you're out of that cave. But, please, if you don't mind, for the sake of your poor old dad, keep the door open three inches." (12.07.2019)

Záverčná epizóda priniesla smrť jednej z najmenej obľúbených postáv, ďalšiu ktorá smrťou nebola kedže po titulkoch to bolo jasné každému a spievanie Dustina a Suzie bolo hodné úrovne Teletabies. Nechápem vysoké hodnotenie na čsfd, ale nato som si už zvykol, avšak záverečný boj s príšerou a opät (ne)uzavretý prechod do sveta Upside down priniesol opäť to isté a trochu sklamal. Pozrieť celú sériu za 1 deň možno nebol najlepší nápad. (05.07.2019)