11'09''01 - September 11
11'09''01
VOD (1)
Obsahy(1)
Jedenáct filmařů z jedenácti zemí sleduje celosvětový dopad teroristických útoků z 11. září 2001. Neobvyklá sbírka krátkých filmů. (Netflix)
Recenze (54)
Zpracování tématu 11. září z různých úhlů pohledu. Jak rasových, tak národnostních! Jedná se o 134 minut působivých záběrů a vizí! Všechny jsou dobré, ale nejvíc mě zaujaly příspěvky Alejandra Gonzáleze Iñárrita (celých 11 minut a 9 sekund mi po zádech běhal mráz), Clauda Lelouche (dechberoucí ztvárnění vztahu mezi hluchoněmou Francouzskou a americkým průvodcem pár minut před onou tragédií) a Seana Penna (důkaz toho, že smrt může dávat jinému život)! Ale každý z příběhů vám řekne něco jiného. Myslím, že tento projekt je velký krok kupředu.. ()
No ano, ten nezlomný lidský duch... Každá z epizod by se dala dalekosáhle komentovat, každému dle jeho pocitů, emocí, komplexů, pohledu, rozhledu, nadhledu - národnosti, víry i filosofie... Tolerance! I o tom je tenhle projekt. Tak raději bez hodnotícího komentáře... Ale smysluplnost tohoto díla v dnešní bezmyšlenkovité nadprodukci emocí je jednoznačně za pět! A (země)koule se točí dál... ()
Prvních pět šest příběhů bylo výborných, zvlášť se mi líbil ten francouzský, íránský a britský. Ale kvalita jednotlivých segmentů (celkem 11) občas kolísala. Ke konci už bylo těžké se pořádně soustředit, přece jen stopáž 134 minut je u takovýchto filmů poměrně značně dlouhá. Ale jako připomenutí jedné přelomové události velmi silný film, asi také proto, že se mu celkem daří vyhýbat se laciosti ve stylu "mrzí nás, co se stalo a věříme, že když si budeme lépe naslouchat, pochopíme navzájem své kultury, své světy". To je totiž obrovský populistický politický žvást. My nechápeme je, oni nás. Mezi námi je zeď a ta když je narušena, tak nic nepomáhá, že "žádná válka není svatá". A Američani jsou svině (viz Chile), ale to už víme dost dlouho. Vysvětlí mi někdo, jak mohl být ten idiot znova zvolen? Ale Amíci v tom nejsou sami. Je to jedno s druhým a na konci je děcko bez rodičů, matka s dcerou bez domova, muž bez nohou... ()
11. září 2001 mi bylo něco málo přes 4 roky, coby dítě jsem ty události nevnímal a začal jsem o nich slýchat až mnohem později ve škole (a poprvé ještě ani moc neporozuměl, o co přesně šlo). Až postupně se mi v průběhu let u dalších zmínek a článků dotvořil obraz toho, co se tenkrát událo a na tomto snímku s 11 krátkými (cca 11timinutovými) filmy od 11 různých režisérů z 11 zemí světa musím ocenit i seřazení jednotlivých příspěvků tak, aby se v nich ony události funkčně a srozumitelně postupně odkryly i pro neznalého diváka. V první íránské povídce se setkáváme s prostředím základní školy a učitelky, která se ptá svých žáků, zda slyšely, co se stalo, v druhé povídce uvidíme mj. dokumentární záběry v televizi, další nabízí i různé reakce v mediálním a uměleckém světě či exkurs do souběžně probíhajících teroristických útoků ve stejnou dobu v jiné krajině (strhující příspěvek s reportérkou v izraelských ulicích, který natočil Amos Gitai)... Nejvíc na mě zapůsobil francouzský příspěvek: Claude Lelouch v malém silném dramatu hluchoněmé ženy znovu ukazuje, jak ty velké dějinné události mohou být pro obyčejného člověka (který právě prožívá zcela jiné události svého života a vlastní dramata) úplně nepodstatné. Silným zážitkem byly i krátké filmy z USA (Sean Penn a jeden den starého muže v podání herecké legendy Ernesta Borgnina) a západoafrické krajiny Burkina Faso (Idrissa Ouedraogo a velmi pěkný příběh s dětskými hrdiny okořeněný humorem). Šahínův příspěvek z Egypta mě zaujal neotřelou fantasy zápletkou i přítomnosti samotného režiséra v roli sebe sama na plátně, Danis Tanović oslovil poutavou vizuální poezií a závěrečné podobenství Š. Imamury s člověkem převtěleného do hada bylo tak děsivě bizarní a současně i působivé, že na něj i přes ty hořké pocity asi jen tak nezapomenu. Povídky od režisérek z Iránu (Makmalbafová) a Indie (Nairová) ve mě zanechaly méně výrazný dojem, byť ta íránská zase tvoří v rámci celku velmi pěkný úvod. Z dokumentárně laděných příspěvků určitě beru Kena Loache, který vytvořil místy hodně zajímavou koláž s postavou zpívajícího emigranta v Londýně, ale pak zbývá poslední příspěvek, který jsem nezmínil, jehož autorem je mexický režisér Iñárritu - a ten skončil v mých očích jako naprostý odpad. Vážně zlatý Godard, který ty své střihové experimenty obvykle alespoň naplňuje obrazem a občas v nich má zajímavé segmenty, zatímco tohle... Iñárritu tady nabídl 11 minut tmy se zvukovými ruchy, občasným vizuálním zábleskem do té tmy a občasným výkřikem do těch ruchů a vážně nepobírám, co tím chtěl autor sdělit. Naštěstí jde jen o jednu jedenáctinu z jinak velmi povedeného celku, který navzdory Iñárrituovi mohu ohodnotit 4 hvězdičkami. [75%] // SAMOSTATNÉ HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH PŘÍSPĚVKŮ z mé strany: Samira Makhmalbafová 3*, Claude Lelouch 5*, Júsuf Šahín 4*, Danis Tanović 4*, Idrissa Ouedraogo 4*, Ken Loach 4*, Alejandro González Iñárritu odpad!, Amos Gitai 4*, Mira Nairová 3*, Sean Penn 5*, Šóhei Imamura 4*. () (méně) (více)
Reagovat filmem na události z 11. září 2001 je nápad s velkým potenciálem. Nicméně samotné provedení už začně pokulhávalo. Z jedenácti docela průměrných příspěvků bych vyzvedla snad jenom ten z Burkini Faso režisérky Idrissy Quedraogo. Ta celou atmosféru odlehčila vtipným příběhem o chlapcích snažících se dopadnout Bin Ládína. Lepším snímkem přispěl ještě Sean Penn či Claude Lelouch. ()
Reklama