11'09''01

Jedenáct krátkých příběhů od jedenácti režisérů z celého světa, jejichž kvalita značně kolísá. Nebudu hodnotit všechny povídky, protože už si některé z nich nedovedu vybavit - a to právě vypovídá o jejich kvalitě. Určitě mě pobavil úvodní íránský příběh, který situaci značně nadlehčil (v žádném případě ji neznevážil). Dětský argument "Bůh to neudělal, protože nemá letadla" byl naprosto geniální. Dětský pohled použil ještě režisér z Burkiny Faso. Japonská povídka byla obecně o zlu války a k tématu se tedy dostala velkou oklikou, chilská zase využila možnosti a zobrazovala především tragédii vlastního lidu, kterou ale zapříčinili velkým dílem Spojené státy... Absolutně jsem nevěděla, co se děje, když jsem sledovala Ińarritův příspěvek, závěrečná myšlenka vše trochu napravila, ale přesto si myslím, že se mohl "předvést" mnohem víc než jedenáctiminutovou černou, šumící obrazovkou... Největší zážitek ve mně zanechaly povídky dvě - Pennova (USA) a Lelouchova (Francie). Obě vypráví o lásce, obě jsou značně patetické a obě vlastně končí dobře a režiséři v nich předvedli to nejlepší z celého cyklu. Ublížím Pennovi i jiným, ale mnohým zase hodně pomůžu... 3 a ½ * (30.09.2005)

V jedné věci souhlasím s woodym, je to nevyvážený film. Naprosto mne minula část, kterou režíroval Iñárritu, ale Nairova je tak brilantní, že vyváží mexický úsek, který bych bez mrknutí oka hodila do odpadu. Všechny ostatní povídky jsou výborné, byť Imamurovo spojení s 11. zářím mi poněkud uniká, držel se pouze nápovědy o poselství míru. Velmi mě oslovily povídky Loache a Penna, hodně zajímavá je Lelouchova a okouzlující i s přídavkem humoru Ouédraogova část. (06.05.2012)

Nejvíce zaujala "Izraelská", "Chilská" (ale ve skutečnosti anglická) a poslední "Japonská". Jinak vcelku velice zdařilý povídkový film - snad proto, že to nebylo pořád o tom samém. Přímo v dějišti tragédie se odehrávají asi jen tři povídky. Jediné, co mi moc nesedlo, byl Pennův kousek a ten "Egyptský". (31.08.2006)

Prvních pět šest příběhů bylo výborných, zvlášť se mi líbil ten francouzský, íránský a britský. Ale kvalita jednotlivých segmentů (celkem 11) občas kolísala. Ke konci už bylo těžké se pořádně soustředit, přece jen stopáž 134 minut je u takovýchto filmů poměrně značně dlouhá. Ale jako připomenutí jedné přelomové události velmi silný film, asi také proto, že se mu celkem daří vyhýbat se laciosti ve stylu "mrzí nás, co se stalo a věříme, že když si budeme lépe naslouchat, pochopíme navzájem své kultury, své světy". To je totiž obrovský populistický politický žvást. My nechápeme je, oni nás. Mezi námi je zeď a ta když je narušena, tak nic nepomáhá, že "žádná válka není svatá". A Američani jsou svině (viz Chile), ale to už víme dost dlouho. Vysvětlí mi někdo, jak mohl být ten idiot znova zvolen? Ale Amíci v tom nejsou sami. Je to jedno s druhým a na konci je děcko bez rodičů, matka s dcerou bez domova, muž bez nohou... (25.12.2005)

Zpracování tématu 11. září z různých úhlů pohledu. Jak rasových, tak národnostních! Jedná se o 134 minut působivých záběrů a vizí! Všechny jsou dobré, ale nejvíc mě zaujaly příspěvky Alejandra Gonzáleze Iñárrita (celých 11 minut a 9 sekund mi po zádech běhal mráz), Clauda Lelouche (dechberoucí ztvárnění vztahu mezi hluchoněmou Francouzskou a americkým průvodcem pár minut před onou tragédií) a Seana Penna (důkaz toho, že smrt může dávat jinému život)! Ale každý z příběhů vám řekne něco jiného. Myslím, že tento projekt je velký krok kupředu.. (18.09.2005)