Režie:
Alejandro González IñárrituScénář:
Guillermo ArriagaKamera:
Rodrigo PrietoHudba:
Gustavo SantaolallaHrají:
Sean Penn, Benicio Del Toro, Danny Huston, Naomi Watts, Carly Nahon, Clea DuVall, Charlotte Gainsbourg, Claire Pakis, Eddie Marsan, John Rubinstein (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Příběh tří lidí, jejichž osudy se setkají v ne zrovna správné chvíli. Bývalá narkomanka Cristina žije ve spokojeném manželství s architektem Michaelem a dvěma dcerami. Těžce nemocný Paul má slabé srdce, jeho žena Mary by s ním chtěla mít dítě. Jenže lékaři mu dávají jen jeden měsíc života. Jediná naděje je transplantace. Bývalý trestanec Jack, kterého napravila víra, žije s manželkou a dvěma dětmi a bojuje se svou prchlivostí. Jednoho dne Jack srazí autem muže se dvěma dětmi a ujede. Vzápětí se Cristina dozví, že její manžel a obě dcery zemřely, a Paul dostane zprávu, že se našel vhodný dárce pro jeho transplantaci srdce. Když se pak rozhodne poděkovat rodině dárce, seznámí se s Cristinou, zamiluje se do ní a společně se rozhodnou pomstít smrt jejích blízkých. (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (1 055)
Příliš pozdě na omluvu Ińárrituovi, že jsem si tenhle jeho masterpiece nechal až na počátek listopadu roku 2006. Spletitá mozaika několika lidských životů, jejíž chaotičnost a nepředvídatelnost jakoby kopírovala složitá forma podání, je tak poutavá a oslovující, až nutí k upřímným slzám. Velmi intimní film s naprosto fenomenálními hereckými výkony. Nádherný epilog… ()
// Film o tom, jak jedna nešťastná náhoda dokáže posrat život hned několika lidem najednou. A když říkám posrat, myslím tím totálně absolutně zkurvit. Neskutečně silné téma zpracováno s ohromným citem, důrazem na charaktery, jejich psychologii, jejich pohnutky. Vše rozházené do přesně naměřené stopáže, každý kousek informace pečlivě umístěný do velké mozaiky uvěřitelných dialogů, senzačních hereckých výkonů a perfektní práce s kamerou. Vynikající snímek, dost možná i jeden z nejlepších, co jsem kdy viděl. 10/10 ()
Skvostná ukázka postmoderní filmové narace – Iñárritu rozbíjí chronologii příběhu na malé kousíčky a z těchto kousíčků skládá své vyprávění. Nevypráví v tradičním smyslu proto, aby sdělil příběh, ale proto, aby ho v duchu postmoderní narace donutil diváka spoluvytvářet, být jakýmsi druhým autorským hlasem. Narozdíl od Andersonovy "Magnólie" ale zachází v dekonstrukci příběhu ještě dál – ignoruje i pravidla konvenčního časoprostoru a servíruje divákovi změt dějů, které nejsou ukotveny jednotou času a místa. Výsledkem je strhující vypravěčská forma, která vnímavému divákovi znemožňuje odtrhnout od příběhu oči, stanout mimo děj. Prožitek z filmu je umocněn způsobem nasnímání – ruční kamera se po trierovsku vyžívá v neurotickém třasu a nevypočitatelném pohybu. K tomu všemu přistupuje výtečná práce se zvukovou stopou, ve které se v klíčových momentech krom přirozených zvuků objevují monotónní zvukové plochy, ještě zesilující citový prožitek. Alejandro González Iñárritu je skutečným mistrem moderní dramatické formy, byť z mého subjektivnímu pohledu jeho formální brilanci chybí bezprostřednost prožitku a intimita, jaká je charakteristická například pro díla Larse Von Triera. Něco ještě více absorbujícího. Subjektivní zážitek. Na vině je možná i fakt, že jsem měl po celý film pocit, že jsem zbytečně o krok napřed v odhalování zápletky... Jinak – absolutorium za herecké výkony (věru nevím, komu se klanět dříve, ale asi přeci jen vítězí strhující viník Benicio Del Toro), za scénář, námět i nenápadnou hudbu. "21 gramů" patří k nejlepším filmům o vině, trestu, odpuštění, soucitu... jaké jsou dnes k vidění... Rozhodně patří do mého TOP 3 za rok 2003 hnedle vedle Burtonovy "Velké ryby" a "Ztraceno v překladu" od Sofie Coppolové. ()
O tom, že život je "věc" tuze křehká, se mohli Iñárritovi diváci přesvědčit již ve snímku AMORES PERROS. 21 GRAMŮ se v určitých ohledech vydává ve stejných šlépějích. Nebojte se však, nejde o kopii či plagiát předešlého Iñárritova počinu. Jde spíše o další rozvíjení geniální myšlenky a zajímavého filmařského přístupu k (řekněme) sociální realitě. Děj totiž i tentokrát nekončí u sledování jediné "životní linie", ale opět jde o proplétání hned několik/mnoha životních osudů. Vše samozřejmě při zachování maximální realističnosti, křehkosti a současně při zachycení "citové vybičovanosti" rozličných náročných životních situací. Snímku nesmírně sluší vše: herecké výkony, hudba, zvuk... a v neposlední řadě také jakási záměrně snížená citlivost použitého filmového materiálu, která přesně dokresluje tíživou skutečnost, že život není vždycky hej. Shrnuto a podtrženo: Pokud jste si libovali při sledování Iñárritova snímku AMORES PERROS či u Andersonova opusu MAGNOLIA, pokud vám sedí komplikovanější způsob filmového zpracování alá Nolanovo dílo MEMENTO (tentokrát však ještě v o jeden řád obtížnějším hávu), pak vcelku nemáte o čem uvažovat... ten film je určen právě vám. ()
Pokud už bych měl někde použít spojení "bez chybičky", tak rozhodně u Ińárrituova majstrštyku. Úžasný scénář, který je geniálně vygradovaný a jednotlivě promíchaný s takovou dávkou emocí, že při závěrečném monologu o 21 gramech jenom čučíte na obraz a nevěříte, že něco tak fantastického a komorního je někdo schopný natočit. ()
Galerie (48)
Photo © 2003 Focus Features
Zajímavosti (21)
- Celosvětová premiéra proběhla 5. září 2003 na Benátském filmovém festivalu. (Varan)
- Režisér Alejandro González Iñárritu se po natáčení nikterak nemírnil s obdivnými slovy na adresu Seana Penna (Paul): "Když ho máte na place, je to jako by se každému automaticky zvýšila laťka stardardního výkonu. I jeho špatné klapky jsou lepší než ty dobré devadesáti procent všech ostatních herců. Na našem obsazení se mi líbí i to, že kdyby si člověk přečetl scénář, bylo by evidentní, že Benicio Del Toro má hrát Paula a Sean Penn Jacka. Protože Sean obvykle hraje tyhle drsné postavy. Mě to samozřejmě taky nejdřív napadlo, ale pak jsem si řekl: proč to nepřehodit? Někdo se mě zeptal: 'Zvládne to? Uhraje milého chlapíka?' A já si pomyslel: Kdyby tenhle člověk chtěl hrát psa, byl by v té roli lepší než pes. Štěkal by líp, než skutečný pes!" (NIRO)
- Svůj název má film díky pokusům doktora Duncana MacDougalla z Haverhillu. Ten se na začátku 20. století snažil dokázat, že duše je "změřitelná a zvážitelná". Jeho výsledky se poměrně rozcházely, ale váha 21 gramů se stala akceptovanou tíhou duše. (pUnck)
Reklama