21 gramů

No když pominu špičkovou režii, projevující se zejména ve hře s narací (nejenom že nevíme kde nám hlava - tedy příběh - stojí a nedokážeme si zařadit jednotlivé scény do časoprostorové kauzality, on nás režisér ještě pokouší, když za sebou zařadí tři zdánlivě navazující scény, které se přitom odehrávají úplně na jiném místě a v jiný čas!), a dokonalou práci editora a kameramana, které by sami o sobě dali filmu nezapomenutelný cejch, stojí tohle vypjateté psychologické drama na hereckých výkonech. Ty jsou z jiného světa... ne samozřejmě, zůstaňme při zemi, jsou špičkové. Skutečně, sešli se tu tři z nejtelentovanějších herců současnosti, scénárista jim napsal postavy hutné jak olovo, Iňárritu z nich vytřískal to nejlepší... Divák má štěstí, když vidí jen jeden takový výkon za film, tady jsou TŘI! Penn, Del Toro i Wattsová spolu skládají symfonii, lahodící diváckému oku i uchu, ovšem nemile týrající lidskou duši (hlavně citlivých jedinců). Kdybych měl 21 gramů k něčemu přirovnat, bylo by to něco mezi Tajemnou řekou, Věčným svitem neposkvrněné mysli a dejme tomu Magnolií, ovšem bylo by to jen přirovnání z nouze, protože pravdou je, že se jedná o výjimečný a výjimečně silný film. Některé diváky možná odradí zmatená narace, já na něm chybu najít nedokážu. Slovy režiséra film o lásce, o vině (tohle bych já osobně podtrhl), o smrti, ale především o odpuštění a vykoupení. Je to také film o ztrátě a nalezení, o zrcadle minulosti, které před sebou nosíme celý život a v kterém vidíme vše co jsme udělali, o... lidské duši? Kolik myslíte, že váží? 100% (28.06.2006)

// Film o tom, jak jedna nešťastná náhoda dokáže posrat život hned několika lidem najednou. A když říkám posrat, myslím tím totálně absolutně zkurvit. Neskutečně silné téma zpracováno s ohromným citem, důrazem na charaktery, jejich psychologii, jejich pohnutky. Vše rozházené do přesně naměřené stopáže, každý kousek informace pečlivě umístěný do velké mozaiky uvěřitelných dialogů, senzačních hereckých výkonů a perfektní práce s kamerou. Vynikající snímek, dost možná i jeden z nejlepších, co jsem kdy viděl. 10/10 (20.06.2015)

Jako filmolog to můžu brát, jako geniální hru s divákovou pamětí a jeho očekáváním. Ovšem jako divák, je to pro mě odzbrojující zážitek, přestože jsem proti tomu filmu ze začátku bojoval. Hledal jsem v něm různé konstrukty a věci prostě na efekt, ale čím dál víc mě Ináritu dokázal vtahovat do těch jejich životů. Nakonec jsem musel kapitulovat, zejména díky postavě perfektně ztvárněné Beniciem Del Torem. Dostal mě a já jsem za to rád. (27.03.2007)

Skvostná ukázka postmoderní filmové narace – Iñárritu rozbíjí chronologii příběhu na malé kousíčky a z těchto kousíčků skládá své vyprávění. Nevypráví v tradičním smyslu proto, aby sdělil příběh, ale proto, aby ho v duchu postmoderní narace donutil diváka spoluvytvářet, být jakýmsi druhým autorským hlasem. Narozdíl od Andersonovy "Magnólie" ale zachází v dekonstrukci příběhu ještě dál – ignoruje i pravidla konvenčního časoprostoru a servíruje divákovi změt dějů, které nejsou ukotveny jednotou času a místa. Výsledkem je strhující vypravěčská forma, která vnímavému divákovi znemožňuje odtrhnout od příběhu oči, stanout mimo děj. Prožitek z filmu je umocněn způsobem nasnímání – ruční kamera se po trierovsku vyžívá v neurotickém třasu a nevypočitatelném pohybu. K tomu všemu přistupuje výtečná práce se zvukovou stopou, ve které se v klíčových momentech krom přirozených zvuků objevují monotónní zvukové plochy, ještě zesilující citový prožitek. Alejandro González Iñárritu je skutečným mistrem moderní dramatické formy, byť z mého subjektivnímu pohledu jeho formální brilanci chybí bezprostřednost prožitku a intimita, jaká je charakteristická například pro díla Larse Von Triera. Něco ještě více absorbujícího. Subjektivní zážitek. Na vině je možná i fakt, že jsem měl po celý film pocit, že jsem zbytečně o krok napřed v odhalování zápletky... Jinak – absolutorium za herecké výkony (věru nevím, komu se klanět dříve, ale asi přeci jen vítězí strhující viník Benicio Del Toro), za scénář, námět i nenápadnou hudbu. "21 gramů" patří k nejlepším filmům o vině, trestu, odpuštění, soucitu... jaké jsou dnes k vidění... Rozhodně patří do mého TOP 3 za rok 2003 hnedle vedle Burtonovy "Velké ryby" a "Ztraceno v překladu" od Sofie Coppolové. (28.03.2004)

Pokud už bych měl někde použít spojení "bez chybičky", tak rozhodně u Ińárrituova majstrštyku. Úžasný scénář, který je geniálně vygradovaný a jednotlivě promíchaný s takovou dávkou emocí, že při závěrečném monologu o 21 gramech jenom čučíte na obraz a nevěříte, že něco tak fantastického a komorního je někdo schopný natočit. (04.03.2007)