Mrtvý lidi (E03)

Nemám ve zvyku hodnotit seriál, dokud nevidím celý nebo alespoň převážnou část. Tentokrát udělám výjimku a vychválím tuto epizodu, která ani nebyla tolik kriminálkou, jako spíš parádním retrem na vyhraněné téma s humornou nadsázkou. Ač to tak vypadalo, nevraždilo se zde a ani to nebyl záměr. Sám jsem kdysi na jevišti zažil, jak se basák začal s kytarou svíjet po zemi, publikum jásalo a pohotový chlápek v zákulisí vytrhl prodlužku ze zásuvky. Příčina? Domácí kopie zahraničního zesilovače vyslala do kytary 220 V. To ovšem nebyl problém aparatury zde lehce zamaskované kapely Kroky Františka Janečka, kterého fantasticky předvedl Taclík. Festival polické písně, "závadová mládež", "ta druhá policie" (StB), to vše existovalo a pamětníci té doby děkují za to hudební téma. Další vychytávkou byla účast pokrokového kanadského zpěváka, kterým měl zřejmě být Dean Reed. Kriminalista Marvan v tomto díle potkává své mladé rodiče a asi si uvědomuje, že nebyli vždycky "špatní", že žili svůj současný život naplno a správně rebelsky. Jedním ze vtipných momentů bylo, když bubeník říká, že už baby ani moc neloví, že fanynky stejně jen civí na ty vpředu (kytary) a na něj do pozadí nevidí, ale je jich tolik, že pak na něj vždycky nějaká odpadlá zbyde. A později, potom když kytarista pošle fanynku do hajzlu, je možno v záběru na taneční parket letmo zahlédnout, jak s ní bubeník tančí. Třešničkou na dortu je hudba k závěrečným titulkům: Čajovna od Radima Hladíka a Blue Effect. (18.01.2017)

Tohle je mnohem víc než jeden díl nějakého televizního seriálu. Parodie na celý ten konzumní normalizační fetišismus s pseudohudební broží na veksláckém tričku v podobě Janečka a jeho Kroků je nejen vtipná, s bravurním Budařem, Plodkovou i Taclíkem, ale zároveň dost mrazivá, jak věrně z hlubin historie vytahuje zdrcující bahno, které nás tehdy paralyzovalo – jako bychom se tu dívali na opravdové zrození soudobého českého národa. Herci jsou fantastičtí – vypíchnout bych chtěla taky drobnou vsuvku s Markem Brodským, který svého bubeníka pojal nechutně realisticky – se songy se někdo trefně vymazlil, a velký aplaus pro Ondřeje Štindla. (21.01.2017)

Socialistický pop Františka Janečka v kontrastu k Čajovně v titulcích! Nebyly za socialismu jenom "sračky" a nebyli jenom Janečkové, ale i hodnoty, které přetrvaly i když Janečkova "hudba" má i teď svoje posluchače, kteří dál volí bolševiky, ale už nejsou Festivaly politické písně, ale "talenty" a "superstar" a "krásné muzikály". A ta Čajovna je tady pro nás, menšinu posluchačů, pořád. (18.01.2017)

Já mám radši lásku nežli bombu, S láskou taky daleko dál dojdu. Já mám radši lásku nežli válku, Raketou řízenou na dálku. Mám radši slunce nežli atomovou bombu, Zbrojení a za penězi honbu. Já mám radši slunce nežli válku, Spálím se spíš radši na koupálku. Já mám radši lásku nežli bombu, Proto mám ráda tadyhle Tondu. Já mám radši lásku nežli válku, Ta se dělá lépe v obýváku. Já mám radši Tondu nežli bombu, Věnuje se kytaře a kombu. Nebudeme žít z válečných fondů, A nechci ve svém těle jinou sondu. Ne, bombu ne - to radši lásku, jémine. Ne, bombu ne - ta aspoň žádného nemine. Říkám: Ne, bombu ne - atomy tu nechceme. Ne, bombu ne, pane Reagane! (17.01.2017)

Hodně odlehčený díl s dokonalou parodií Kroků Františka Janečka. Všichni chválí výkon Marka Taclíka, já ho však nebudu chválit za jeho afektovanou řeč, nýbrž za naprosto dokonalou choreografii za klávesami. Rovněž hláška kanadského umělce o tom, že vlasáči a máničky jsou v Kanadě velice pokrokoví, stála za to. A je toho ještě mnohem víc. (24.01.2022)