Mrtvý lidi (E03)

"festivalově" laděný třetí díl jenom potvrzuje smíšené pocity, které přicházejí s celou touto řadou. Na jedné straně odvážný vstup HH (hlavního hrdiny) z budoucnosti do doby těsně po svém početí a anonymní rozmluva s vlastní matkou patří k tomu zajímavějšímu. Premisa "neovlivňovat budoucnost zásahy do minulosti" zůstala zachována, i když HH tancoval na hraně a vlastně bylo napínavé, jestli přikázání poruší nebo ne. V jiných částech díl opět balancuje na hraně parodie hlavně ve vztahu k socialistické realitě, která je vyvedená do absurdna a kterou takovou prostě nepamatuju, ale asi je to záměr. Autoři seriálu si neberou servítky s kapelou Sloky Luboše Nováčka, jejíž kapelník aktivně spolupracuje s StB ("tou druhou, sesterskou, policíí) a kde je zřejmá paralela s jistou tehdy (a možná i dnes ještě) skutečně existující kapelou. Kriminální příběh tentokrát za moc nestál, nicméně vyřešen byl originálně a pointa je zajímavá a reálná. Takže stále ano, i když s výhradami, vyhlížím další díl. (18.01.2017)

Nemám ve zvyku hodnotit seriál, dokud nevidím celý nebo alespoň převážnou část. Tentokrát udělám výjimku a vychválím tuto epizodu, která ani nebyla tolik kriminálkou, jako spíš parádním retrem na vyhraněné téma s humornou nadsázkou. Ač to tak vypadalo, nevraždilo se zde a ani to nebyl záměr. Sám jsem kdysi na jevišti zažil, jak se basák začal s kytarou svíjet po zemi, publikum jásalo a pohotový chlápek v zákulisí vytrhl prodlužku ze zásuvky. Příčina? Domácí kopie zahraničního zesilovače vyslala do kytary 220 V. To ovšem nebyl problém aparatury zde lehce zamaskované kapely Kroky Františka Janečka, kterého fantasticky předvedl Taclík. Festival polické písně, "závadová mládež", "ta druhá policie" (StB), to vše existovalo a pamětníci té doby děkují za to hudební téma. Další vychytávkou byla účast pokrokového kanadského zpěváka, kterým měl zřejmě být Dean Reed. Kriminalista Marvan v tomto díle potkává své mladé rodiče a asi si uvědomuje, že nebyli vždycky "špatní", že žili svůj současný život naplno a správně rebelsky. Jedním ze vtipných momentů bylo, když bubeník říká, že už baby ani moc neloví, že fanynky stejně jen civí na ty vpředu (kytary) a na něj do pozadí nevidí, ale je jich tolik, že pak na něj vždycky nějaká odpadlá zbyde. A později, potom když kytarista pošle fanynku do hajzlu, je možno v záběru na taneční parket letmo zahlédnout, jak s ní bubeník tančí. Třešničkou na dortu je hudba k závěrečným titulkům: Čajovna od Radima Hladíka a Blue Effect. (18.01.2017)

Scénárista Ondřej Štindl založil kdysi na Rádiu 1 pokrokovou hitparádu "Strašidelný zámek". Výsledky zná asi už jen on, ale Sloky(Kroky) asi i něco získaly. Jen nevím, co je odkaz na Epochu a jejich kytaristu (Pražský výběr a Soukup všichni znají, ale tohle jsem nevymyslel). Škoda, že to působí hodně parodicky, i když takové to asi i bylo. Nenávist k této "kultuře" je asi u Ondřeje zřejmá a ztotožňuji se. Doufám, že nám naservíruje i Michala Davida a další "pecky", protože scénárista zná tehdejší hudební perly lépe než jeho kolegové a i dobu má hezky nakoukanou. Jen depresivní to není (a přitom bylo). To zvládl nejlíp Občanský průkaz a Pouta. Skvělý díl, hodně jsem se bavil a vzpomínal na rané Rádio 1 a kraviny, které tam moderátoři dělali (takový Kakaxa a Raxaxa, nebo Beranice), či ondřejův Bazar... (18.01.2017)

Já mám radši lásku nežli bombu, S láskou taky daleko dál dojdu. Já mám radši lásku nežli válku, Raketou řízenou na dálku. Mám radši slunce nežli atomovou bombu, Zbrojení a za penězi honbu. Já mám radši slunce nežli válku, Spálím se spíš radši na koupálku. Já mám radši lásku nežli bombu, Proto mám ráda tadyhle Tondu. Já mám radši lásku nežli válku, Ta se dělá lépe v obýváku. Já mám radši Tondu nežli bombu, Věnuje se kytaře a kombu. Nebudeme žít z válečných fondů, A nechci ve svém těle jinou sondu. Ne, bombu ne - to radši lásku, jémine. Ne, bombu ne - ta aspoň žádného nemine. Říkám: Ne, bombu ne - atomy tu nechceme. Ne, bombu ne, pane Reagane! (17.01.2017)

Já mám radši lásku než-li bombu, s láskou taky daleko dál dojdu. Já mám radši lásku než-li válku, raketou řízenou na dálku. Mám radši slunce nežli atomovou bombu, zbrojení a za penězi honbu. Já mám radši slunce než-li válku, spálím se spíš radši na koupáku. Já mám radši lásku než-li bombu, proto mám ráda tadyhle Tondu. Já mám radši lásku než-li válku, ta se dělá lépe v obýváku. Já mám radši Tondu než-li bombu, věnuje se kytaře a kombu. Nebudeme žít z válečných fondů, a nechci ve svém těle jinou sondu. Ne, bombu ne, to radši lásku jémine. Ne, bombu ne, ta aspoň žádného nemine. Říkám: Ne, bombu ne. Atomi tu nechceme, ne, bombu ne, pane Regane. ---- jj Festival politické písně v Sokolově... super díl a měně než 5 hvězd se opravdu nedá dát :P (19.09.2019)