Mrtvý lidi (E03)

Já mám radši lásku nežli bombu, S láskou taky daleko dál dojdu. Já mám radši lásku nežli válku, Raketou řízenou na dálku. Mám radši slunce nežli atomovou bombu, Zbrojení a za penězi honbu. Já mám radši slunce nežli válku, Spálím se spíš radši na koupálku. Já mám radši lásku nežli bombu, Proto mám ráda tadyhle Tondu. Já mám radši lásku nežli válku, Ta se dělá lépe v obýváku. Já mám radši Tondu nežli bombu, Věnuje se kytaře a kombu. Nebudeme žít z válečných fondů, A nechci ve svém těle jinou sondu. Ne, bombu ne - to radši lásku, jémine. Ne, bombu ne - ta aspoň žádného nemine. Říkám: Ne, bombu ne - atomy tu nechceme. Ne, bombu ne, pane Reagane! (17.01.2017)

"festivalově" laděný třetí díl jenom potvrzuje smíšené pocity, které přicházejí s celou touto řadou. Na jedné straně odvážný vstup HH (hlavního hrdiny) z budoucnosti do doby těsně po svém početí a anonymní rozmluva s vlastní matkou patří k tomu zajímavějšímu. Premisa "neovlivňovat budoucnost zásahy do minulosti" zůstala zachována, i když HH tancoval na hraně a vlastně bylo napínavé, jestli přikázání poruší nebo ne. V jiných částech díl opět balancuje na hraně parodie hlavně ve vztahu k socialistické realitě, která je vyvedená do absurdna a kterou takovou prostě nepamatuju, ale asi je to záměr. Autoři seriálu si neberou servítky s kapelou Sloky Luboše Nováčka, jejíž kapelník aktivně spolupracuje s StB ("tou druhou, sesterskou, policíí) a kde je zřejmá paralela s jistou tehdy (a možná i dnes ještě) skutečně existující kapelou. Kriminální příběh tentokrát za moc nestál, nicméně vyřešen byl originálně a pointa je zajímavá a reálná. Takže stále ano, i když s výhradami, vyhlížím další díl. (18.01.2017)

"Večer zahrajem tak, že se z toho posere celej Severočeskej uhelnej revír." Kroky jsem poslouchal vždy jen na recesistických akcích, ale Sloky to je jiná. Jejich vyznání o tom, že mají radši lásku nežli bombu by Festival politické písně v Sokolově ozdobilo i v současnosti. Ano, já žádám obnovení tohoto festivalu, který sice ani v 80-tých letech nikoho nezajímal, ale měl své kouzlo. Pochází totiž z doby, kdy všechno patřilo všem a já děkuju za připomenutí, že i já jsem tím pádem kdysi býval spoluvlastníkem velkorypadla. Tohle mě zkrátka bavilo a nejúžasnější bylo sledovat Klementa, jak uděluje důtku. To byla učebnicová lahůdka. (20.01.2017)

V žiadnom z ich doterajších prípadov ešte nikto nezomrel, čo mi príde ako plus. Keďže je to aj detektívka, o to lepšie je to napísané. Pri tejto časti sa moji rodičia dobre zabávali: Sloky a Nováček, Bombu ne, Láska je zboží tuzexové, Choma ako velice angažovaný riaditeľ festivalu atď. Taclík si to užíval, maska bola perfektná. Budař hrá tiež dobre svoju rolu - dôsledného snbáka so všetkou absurditou, ktorá ich vystihovala - proste takého dementa (žeby narážka na iného Klementa - dementa v dejinách ČS?). // Naďalej sa pekne prelína prípad s osobným hľadaním odpovedí mladého Marvana, keď stretáva svojich rodičov, pomáha jeho (budúcej) matke, upokojuje ju, dáva životné rady. Zaujímavý bol moment, keď gitaristu zasiahla elektrina - v prestrihoch Neužil (Marvan) a pokyny lekára na oživovanie (preínanie so súčasnosťou?). // Ďalšia skvelá scéna - keď prekladal Kanaďanovi tie strojene naformulované vety. (17.01.2017)

Zatím rozhodně nejlepší díl. Zápletka byla tak neuvěřitelně profláknutá, až byla geniální, navíc obohacená o neuvěřitelnou partu esenbáků, kteří z toho hned udělají politiku a válku ideí nebo co, a taky o Janu Plodkovou, díky níž dám možná šanci hitům osmdesátek. Není snad ani nutno zmiňovat, že ani jeden z herců nebyl zklamáním, hlavně se mi líbili Taclík a Budař, a taky Doležalová byla skvělá. Nevím co říct, prostě paráda! Čest. (16.01.2017)