1983 (E10)

Konec za tři, čtvrtá za Trojana, jehož příběh mě asi jako jediný na tom konci opravdu zaujal. Znám britskou i americkou verzi a byla jsem docela zvědavá s jakou pointou se vytasí ta česká. Nemá cenu řešit, co všechno dávalo nebo nedávalo smysl. Trochu mě mrzí, že si tvůrci vybrali asi to nejjednodušší zakončení, doufala jsem v něco odvážnějšího.Ještě ale přidám plusový bodík za Miroslava Hanuše. (08.03.2017)

Stálo to na vratkejch nožičkách, úplný špejličky to byly, narozdíl od Filipovy muskulatury, která mu i po měsících v komatu umožnila do hodiny opustit oknem nemocnici, ale jako celek to mělo jistý kouzlo, jemuž jsem do určité míry rozhodně podlehl i já. Budu si ten seriál pamatovat jako jeden ze svých oblíbených, byť z něj neryčím blahem. (06.03.2017)

Tak to nakonec nebyl příběh Filipa Marvana, ale především Martina Plachého, který jsme těch deset dílů sledovali, protože Filip, jak se i dalo čekat, v žádné minulosti nepobýval. Na prvním a posledním dílu série si bylo možné všimnout, jak nevděčná je současnost. Stačí totiž pár uniforem, několik takřka muzejních vozů, socialistický šatník a všichni jsou spokojeni, jak ten seroš hezky šlape. Nostalgie (i ta temná) a návrat do minulých let přináší kouzlo, které je vděčné. O to nespravedlivěji pak vynikne hodnocení první epizody, která určitě nebyla horší než ta poslední. Ale chyběla jí jistá citová vazba, kterou si divák zatím stačil vybudovat. 3,5* (07.03.2017)

Popravdě řečeno, čekal jsem víc. Motivů, se kterými se dalo pohrát, nabídly předchozí díly víc než dost, takže ten závěr mi přišel trochu banální. Jistě se nad tím dalo popřemýšlet více. Některé vědomosti získané v kómatu k něčemu byly, některé nikoliv a některé zázraky byly až moc zázračné. A při vzájemném účtování Šejby s Kratěnou jsme se ocitli kdesi ve filmu Kristián. (28.01.2022)

"Já jsem ocel zakalená jako Honza Zeman. Já to vydržím." Bděle a ostražitě jsem sledoval i poslední díl Světa pod hlavou a musím konstatovat, že s demokratickým probuzením začalo větší sci-fi než celé to předchozí cestování v čase. Navíc bylo strašně málo času vyřešit všechny resty a dokonce ani těm Slokám to na bobech nesvištělo tak parádně, jako v roce 1982. Přes všechny výtky jsem však ze zakončením výletu do socialismu relativně spokojen a je skoro až dojemné, jak mi soudruh náčelníka Špalek, soudruh Kratěna, soudruzi Šejbové, nečestný soudruh Plachý i soudruh analytik Slávek budou chybět. (08.03.2017)