Svět pod hlavou

A že prej se u nás nedá natočit kvalitní koukatelný seriál při kterém byste se nenudili a nemuseli se dívat na přehrávání rádoby herců a jejich hereckého neumětelství. Již po skončení záživné první epizody jsem nastartoval svůj stroj na pražení kukuřice s karamelovou příchuťí a již po pátém dílu mi tato delikatesa doslova lezla z uší a musím přiznat, že jsem tento skoro originální, seriálový počin zfouknul doslova na jeden dech. Proč píšu skoro originální je jednoduché, protože bohužel petržel, jak už to tak bývá byla kostra tohoto příběhu okopírována ze dvou seriálu z produkce VB a tím nemyslím Veřejnou Bezpečnost, ale ostrov Velkou Británii, kde před více než deseti lety před natočením tohoto skvostu vznikli dva seriály nazvané Life on Mars a Ashes to Ashes. Jak už jsem psal, tak kostra příběhu byla stejná a tak jsem byl zvědav, jak se s tímto tématem poprali tvůrci z naší domoviny a musím přiznat, že dokonce v některých epizodách přerostli své VB bratříčky. U filmových příběhů, kde hraje hlavní roli časový posun do minulosti mně vždy překvapovalo, jak se naši hrdinové dokáží rychle asimilovat a přizpůsobit v tom daném čase, protože kdyby se to stalo mně, tak by to můj mozek asi nepobral a asi bych se furt divil, co se to děje a otravoval bych nejspíše své okolí, jak je to možné, že bych asi nejspíše skončil v nějaké té instituci pro psychicky labilní jedince. Taktéž mně vždy zaráží, jak se většinou v krátkém časovém horizontu naši hrdinové potýkají s nepřeberně velkém množství neuvěřitelných dobrodružství, protože, co si budeme říkat většina lidí žije své nudné obyčejné životy a maximálně tak zažijí nějakou tu potyčku před místní ubytovnou, kde se dva Bulhaři hádají o nějaký ten palivový článek jejich existence. Pak jdou nakrmit nějaké ty hladové holuby v místním parku a vrcholem jejich existence je přednáška a následná demonstrace za práva bizonů v Severní Americe. Pak večer přijdou domů, spláchnou to basou levných lahváčů při sledování nestoudných seriálů typu Ulice, při kterém nadávají svým okoukaným hrdinům. Děj seriálu se točí kolem policisty Filipa Marvana, kterého srazí auto a on leží v komatu, ve kterém prožívá alternativní dobrodružství v roce 1982, tedy v době vzkvétající normalizace. Společně se s ním přesouváme do těchto časů, kde je novým členem jednoho sboru místních policistů v jednom nejmenovaném městě severních Čech. Jelikož v té době ještě nebyl na světě, tak potkává svoje rodiče a plete se jim do života nemístným způsobem. Dozvídá se věci, které nevěděl a mezitím řeší vcelku záživné kriminální případy místní pobočky SNB. Také má mimoprostorové vjemy, kterým někteří narkomani říkají halušky a my se v nich podíváme do jeho dětství, které ještě v daném čase neproběhlo a ve kterém byl náš hrdina ještě little boy na jednom nejmenovaném půvabném sídlišti. Vypadá to složitě, ale zas tak složité to není a je to velice zábavné a společně s kvalitní hudbou té doby a s kvalitně zahranými postavami musím říct, že minimálně ve třech dílech jsem musel dát známku nejvyšší. Jinak, co se týče názvu seriálu, tak ten je odvozen z textu písně nazvané V stínu Kapradiny od jedné výstřední zpěvačky té doby, kterou všichni znají jako Janu Kratochvílovou. To samé bylo i v seriálech, které byly předlohou tohoto seriálu, ve kterých byly názvy odvozeny od písní Davida Bowieho, Life on Mars a Ashes to Ashes. Za toto kvalitní pokoukání mi nezbývá nic jiného, než dát zasloužených 80%. (18.11.2022) (méně) (více)