Krátký film o lásce

Osudová láska se nemusí odehrávat jenom na sluncem zalitých plážích. Může se zjevit i na jednom zaprášeném socialistickém sídláku. Film, který si žádné velké emoce prvoplánově nevynucuje, ale o to větší má dopad. Kieslowski měl na takové příběhy talent. Je to tak akorát na hranici mezi mistrovskou nenuceností a nudou, přičemž většinu filmu platí to první. Doporučuju pustit si Krátké filmy v pořadí 1. o zabíjení, 2. o lásce, protože film o zabíjení končí pláčem, kdežto o lásce úsměvem. (25.03.2008)

Náznak šedého komunistického (zde nepodstatné) sídliště s mnoha intimními okny a pošta, jediná v té době jakžtakž fungující instituce, vždy nabitá k prasknutí polepenými lidskými osudy a magickou možností různé životní cesty sbližovat, určovat, rozdělovat. Ještě větší moc než má pošta, mají jedno okno a druhé okno naproti, dva zvlášť vybudované průzory, spolu však pár očí patřících a hledících k sobě. A v nich téměř komorní příběh čistého citu lásky, (živený však pouze sám sebou a pouhým vědomím existence sledované milované osoby, které neměl co nabídnout kromě sebe sama) neschopný se v reálném světě projevit, a pokud ano, tak zoufale neprakticky a osudově dlouho nepochopeně. (05.10.2005)

Kieślowski boduje: Zatímco obyčejně si se ženou po filmech notujeme, tentokrát jsme při pokusu o sdílení dojmů zjistili, že mluvíme každý jinou řečí, a málem si vjeli do vlasů. Shodli jsme se, že jsme viděli skvělý biják, jen jsme se nějak nebyli schopní domluvit na tom, proč je vlastně tak skvělý, co nám při něm běželo hlavou a o čem si teda budeme teď povídat. Při bližším ohledání se ukázalo, že jsme si každý ke ztotožnění vybrali jinou postavu – ona ji a já jeho, jak jinak – a ani jednomu nám do důsledků nepřišel na mysl opačný pohled. Takhle ten jin a jang vyvážit, to se málokdy povede. A jak znám Kieślowského, on to tak chtěl a jistě tam zakódoval ještě klíče pro pár dalších čtení, vykuk jeden. Jen ta muzika byla na mě tentokrát až příliš repetitivní. — Mimochodem, přišlo mi zajímavé, že se v dialozích nejvíc skloňuje slovo kochanie, ale v názvu je miłość. Teď tak ještě umět polsky, aby člověk mohl ten rozdíl taky nějak interpretovat. (24.06.2012)

Láska má mnoho podob a já si netroufám posuzovat, co je či není normální. Pro introvertního Tomka mám pochopení, jeho platonická láska je tak čistá, upřímná, dojemná, že mě úplně odzbrojil/a. A Magda? Té jsem celou dobu držela palce, aby pochopila... Jeden z nejkrásnějších a nejněžnějších filmů o lásce, plný emocí, osamělosti, smutku a utrpení, prostě o všem, co život a hluboký cit může někdy přinést. (11.08.2018)

Ač mě to trochu překvapuje, emocí se na mě z tohoto filmu vyvalila hromada a ještě víc jich to ve mě zanechalo. Rozjezd je pozvolný a druhá polovina filmu je tak nabitá příběhem, že jsem se ani na vteřinku nenudila. Na tenhle snímek bych se ráda podívala i s delší stopáží, protože by jistě měl co nabídnout, i kdyby k němu autor přidal dalších třicet minut. Ani zdaleka nevyčerpal všechno, co mu tohle téma nabídlo, což je trochu škoda. I přesto se ale Kieślowskimu tenhle počin povedl a já hltala každou sekundu a čekala, co se stane. Krása! (22.01.2016)